1I/Oumuamua: co víme o prvním velkém mezihvězdném návštěvníkovi?
10.11.2017, Jan Vítek, aktualita
Nedávno naší soustavou proletěl mezihvězdný návštěvník, a sice vysokou rychlostí se pohybující asteroid A/2017 U1, který později dostal havajské označení 1I/Oumuamua. Co se o něm dosud podařilo zjistit?
Nejde samozřejmě o objektivně první objekt, který pochází z jiné části vesmíru a do naší soustavy se jen na moment podíval, aby pokračoval v cestě. Můžeme o něm mluvit jako o prvním velkém mezihvězdném objektu, který astronomové objevili. Ti už dříve totiž zachytili mezihvězdný prach a zaměřili se i na plyny, které nepochází ze Sluneční soustavy.
Nyní již budeme mluvit o objektu 1I/Oumuamua, který dostal své havajské jméno označující jej za průzkumníka či posla. Jeho přílet byl v podstatě očekáván, tedy v tom smyslu, že něco takového se dříve či později stane. Očekával to i Alan Stern, planetární astrofyzik, který v roce 1997 zveřejnil článek “Seeking Rogue Comets”. V něm šlo sice o komety, ale ono je jedno, jestli to je nakonec kamenitý asteroid. Stern je mimochodem nyní hlavní výzkumný pracovník v misi New Horizons.
1I/Oumuamua byl zachycen 19. října, kdy se dostal dostatečně blízko k Zemi a nebyl už blokován Sluncem a jeho svitem. Vzápětí bylo jasné, že se pohybuje tak rychle, že naší soustavou jen proletí a už se nevrátí. Jeho rychlost přitom víceméně odpovídala Sternovým předpovědím. Objekt vstoupil do soustavy rychlostí 25,5 km/s vzhledem ke Slunci, přičemž Stern mluvil o 20 až 30 km/s a sedí i to, že přiletěl ze souhvězdí Lyry, jak bylo také očekáváno vzhledem ke směru pohybu naší soustavy. Aktuálně je 1I/Oumuamua na cestě ven ze soustavy směrem k souhvězdí Pegasa, a to rychlostí 44 km/s.
Astronomové měli možnost tento rychlý objekt sledovat pouhých 10 dní, kdy měl magnitudu přinejlepším 19,7 a nevykazoval žádné známky aktivity, jako třeba vypařování materiálu vlivem slunečního záření, takže o kometě se skutečně nedá mluvit. Bylo také možné provést jen hrubou spektrální analýzu, která však bohužel nepřinesla žádné podrobné informace o složení, ale vypadá to, že jde prostě o běžný asteroid.
Není dokonce známa ani jeho přesná velikost, neboť neexistují informace o tom, jak moc odrazivý je jeho povrch, takže astronomové mohou přinejlepším říci, že má v průměru několik set metrů. Je to škoda, neboť pokud by Země byla při průletu asteroidu kolem Slunce na opačné straně své oběžné dráhy, mohli bychom 1I/Oumuamua sledovat daleko lépe a hlavně jej i spatřit dříve (viz animace zde)
Alan Stern očekává, že 1I/Oumuamua je pouze první z mnoha takových objektů, které ještě v dohledné době objevíme. Přirovnává to k objevení prvních velkých objektů v Kuiperově pásu v 90. letech, kdy po odhalení prvního brzy následovala sprška dalších a dalších, takže tím v podstatě říká, že naší soustavou prolétávají cizí objekty neustále a pravidelně. Bude k tomu zapotřebí jen upravit sledovací metodiku tak, aby je mohly teleskopy co nejlépe zachytit a je docela možné, že už zachytily. Mohou se totiž ukrývat i v datovém archivu Pan-STARRS. Jde o program, který neustále sleduje oblohu a hledá tak dosud neznámé objekty.
Astronomové také předpokládají, že i naše soustava při svém raném vývoji značně přispěla k zaplnění blízkého vesmíru takovými asteroidovými cestovateli. Dle Sterna měly samotné planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun před miliardami let katapultovat do mezihvězdného prostoru mezi 1013 a 1014 asteroidů větších než 1 km. Když to znásobíme počtem hvězdných soustav v Mléčné dráze, vyjde nám, že se v ní může pohybovat 1024 či 1025 takových objektů. A těch menších, jako je i 1I/Oumuamua, bude pravděpodobně ještě mnohem a mnohem více, i když ani takto vysoká čísla nic neznamenají ve srovnání s obrovským prostorem, přes který se Mléčná dráha rozpíná.
A proč si je Stern tak jistý, že brzy začneme mezihvězdné objekty sledovat zcela běžně? Chystají se totiž pro to nová zařízení, jako je třeba osmimetrový Large Synoptic Survey Telescope, který vstoupí do provozu někdy v roce 2021 a plánovány jsou i mnohem větší teleskopy s průměrem 30 až 40 metrů. V příštích letech tak budeme moci i posoudit, zda k nám zavítá více objektů, jež by se daly zařadit mezi asteroidy, nebo mezi komety a sledovat budeme moci i jejich rozměry, složení, zda mají své vlastní satelity, jak rotují, atd.
Zdroj: Astronomy
