3D tisk z prachu: cesta k soběstačnosti na Měsíci?
23.11.2018, Jan Vítek, aktualita
Základním předpokladem dlouhodobého přežití ve vesmíru je maximální využití a recyklace s sebou vezených zdrojů a také využití místních zdrojů. O té druhé věci jsou pokusy s falešným měsíčním prachem používaným pro 3D tisk.
Výzkumníci v European Space Agency (ESA) se zabývají také 3D tiskem z měsíčního prachu, respektive s využitím jeho napodobeniny, ze které vytvořili šroubky, ozubená kolečka i pěticentovou "minci". Už zcela vážně se mluví o vytvoření měsíční základny či základen a přirozeně se hledají cesty, jak co nejvíce využít měsíční zdroje. Ve spojení s tím se samozřejmě nejvíce mluví o vodě, která se dá využít jako zdroj paliva, kyslíku, tekutin pro závlahu rostlin nebo samotné potřeby obyvatel. Je tu ale i všudypřítomný měsíční prach, v němž se také může nacházet značné procento vody (viz systém Dust to Thrust) a také helium-3 ukládající se miliardy let ze slunečního větru. Nyní nám ale půjde o prach jako o základní stavební prvek pro tvorbu různých předmětů.
Měsíční prach, čili regolit, je vrstva různých nezpevněných hornin, které pokrývají podloží. Zvláště na Měsíci byla a je tato vrstva tvořena a promíchávána dopady meteoritů a také vzniká působením záření od Slunce a z kosmu. Lidé si dříve mysleli, že měsíční regolit bude tak jemný a nadýchaný, že naše sondy zcela pohltí, ale ve skutečnosti jde o vrstvu, která je velice soudržná. Její průměrná hustota dosahuje 1400 kg/m3 (srovnatelné s nadrcenou kamennou solí) a s hloubkou navíc rychle roste. Astronauti tak museli při odběru vzorků často používat kladivo.
Regolit z měsíce se samozřejmě značně liší od zemské půdy, ale není těžké jej napodobit s využitím různých oxidů železa, hliníku, draslíku, křemíku či hořčíku. To byl tak první krok výzkumníků v ESA, přičemž ve druhém byl vytvořený materiál jemně nadrcen a posléze smíchán s přísadou, která tvrdne vystavena světlu (nejspíše ultrafialovému jako obvykle).
Šlo tak o klasickou formu 3D tisku, kde se používá velký objem materiálu, z nějž se pomocí světla ve vrstvičkách tvoří výsledný objekt a ten se nakonec ještě nechá vytvrdit v peci. Výsledkem je materiál připomínající keramiku.
ESA tento pokus zařadila do velkého projektu URBAN, který zkoumá, jak by 3D tisk obecně mohl usnadnit kolonizaci Měsíce. Dobře víme, že 3D tiskem lze tvořit velice pevné objekty a pokud se použije třeba titan, můžeme si vytisknout třeba brzdové třmeny pro superauto. Už jsme se ale nedozvěděli, jak moc pevné jsou objekty vyrobené z napodobeniny měsíčního regolitu. Lze tak nějak odhadovat, že budou asi tvrdé, ale zato křehké, ovšem to jsou pouze dojmy.
Zdroj: Astronomy