Apollo 7: první vesmírná vzpoura byla o ucpaných nosech

Apollo 7 byla vůbec první mise svého programu, která zahrnovala lidskou posádku a ta také vůbec poprvé učinila živý televizní vstup z vesmíru. Byla ale také vůbec první, která se vzepřela velení, což se dá označit za vzpouru. O nic vážného však nešlo, ale podívejme se, jaké události k neuposlechnutí a nekonání dle protokolu vedly. 

 

 pilot velitelského modulu Don F. Eisele, velitel Walter M. Schirra a pilot lunárního modulu Walter Cunningham

 

Je to téměř přesně 50 let, co startovala mise Apollo 7 a právě proto si ji nyní nyní připomínáme. Za úkol měla zjistit především to, že lidé mohou v tehdejší technice přežít cestu na Měsíc a zpět. Byla velice úspěšná a dokázala splnit všechny jednotlivé úkoly a k nim ještě tři, které původně plánovány nebyly. 

 

Napětí přitom byla vysoká, protože to byla první mise s posádkou od té doby, co v modulu Apolla 1 o 21 měsíců dříve zahynula celá posádka. Ta do vesmíru nikdy neodstartovala, protože ji ohnivá nehoda potkala ještě na zemi. Apollo 7 tak mělo ověřit, že astronauti díky oběma modulům přežijí, a to dostatečně dlouho, což bylo ověřeno jen s několika malými potížemi, které vyřešila sama posádka.

 

Ta měla pro sebe asi čtyřikrát více místa než jejich předchůdci v misích Gemini, ale i tak to měli složité. Sotva byly vyřešeny systémy pro vyprazdňování, z nichž unikal nepříjemný zápach, a tak se astronauti obecně zdráhali je používat. Nicméně nejhorší bylo to, že všichni onemocněli. Schirra už po 15 hodinách na oběžné dráze silně nachladl a ostatní dva brzy po něm. Nachladit se ve vesmíru je přitom velice nepříjemné už jen kvůli tomu, že tam není žádná gravitace, která by pomáhala s uvolněním nosu. Astronauti tak měli neustále ucpané dutiny a toho se mohli těžko zbavit. To byl přirozeně i nápor na jejich psychiku, čehož si brzy povšimli i dole. Schirra tak byl na lidi z televizních stanic nepříjemný, což je pochopitelné, když od něj žádali vstup během prováděných experimentů, když se musel vyrovnávat navíc se zdravotními obtížemi. 

 

Ke konci mise však přišlo vyústění všech útrap a stresu. Apollo 11 se už chystalo k přistání a astronauti si museli jako obvykle pro tento manévr nasadit helmy. To by si ale jednak nemohli ulevovat smrkáním, neboť nové modely pro program Apollo neměly žádné otevíratelné hledí. Především se ale obávali o to, že nebudou moci reagovat na měnící se tlak, a možná tak dojde i k protržení ušních bubínků. Takže si odmítli nasadit helmy ke značné nelibosti pozemní kontroly. 

 

Ta Schirru upozornila na to, že nejsou žádné zkušenosti s přistáním bez helmy, na což ten odpověděl, že nejsou ani žádné zkušenosti s přistání s ní, pokud jde o onen konkrétní typ a že kdyby měl otevíratelné hledí, mohl by na to přistoupit. Obsluha nakonec po kratší diskuzi lakonicky oznámila, že to je jejich život, na což jí Schirra poděkoval. 

 

Nicméně tím to neskončilo a všichni tři astronauti si tím v podstatě pojistili, že už se do vesmíru nepodívají. Všechny ostatní posádky programu Apollo také automaticky získaly Distinguished Service Medals, nejvyšší ocenění NASA, pouze Apollo 7 ne, respektive je získali až o 40 let později a ve dvou případech posmrtně. NASA samotná tím uznala, že musí více dbát i na psychologické problémy, kterým astronauti musí čelit, což bude do budoucna o to důležitější, pokud se budou muset vydat na dlouhé mise na Mars i jinam. 

 

Zdroj: Astronomy