CM Hyper 212 Plus vs. Tt SpinQ VT
14.9.2009, Jan Vítek, recenze
Dnes se zaměříme na dvojici nových procesorových chladičů - Cooler Master Hyper 212 Plus a Thermaltake SpinQ VT, což jsou dvě odlišné koncepce využívající odlišné typy ventilátorů - axiální a radiální. Soupeřem bude stará známá Noctua NH-U12P.
Kapitoly článku:
- CM Hyper 212 Plus vs. Tt SpinQ VT
- Thermaltake SpinQ VT
- Teplotní testy a závěr
Cooler Master Hyper 212 Plus
Nejprve si představíme chladič Hyper 212 Plus jako nástupce modelu Hyper 212. Dle výrobce má tento chladič poskytnout vyvážený výkon s ohledem na chlazení a tichý provoz a také je to první chladič od Cooler Master vybavený univerzálním mechanismem pro upevnění na sockety. Mezi kompatibilní přitom patří i nejnovější LGA 1366 i 1156. Chladič přišel zabalený v papírové krabici, v níž byl uložen v plastovém výlisku, jenž jej při přepravě dobře chrání.
Nyní se podívejme na specifikace:
Model
|
Hyper 212 Plus (RR-B10-212P-GP)
|
Rozměry
|
120 x 79,7 x 158,5 mm
|
Hmotnost
|
626 g
|
Materiál
|
hliník, heatpipe
|
Ventilátor
|
120 x 120 x 25 mm
600 - 2000 RPM (PWM) 21,2 - 76.,8 CFM kluzná ložiska |
Hlučnost
|
13 - 32 dBA
|
Kompatibilita
|
LGA1366 / 1156 / 775
AM3 / AM2+ / AM2 |
Setkáváme se zde s klasickou věžovitou konstrukcí, jakou procesorové chladiče využívají již léta. Ze základny zde vychází na každou stranu čtyři heatpipe, takže efektivně jich tu je celkem osm. Nahoře se rozchází, aby se co nejlépe vystavovaly proudu vzduchu a napojují se na desítky hliníkových žeber, která mají všechna ve svém středu vyražené logo výrobce.
Každá trubice má klasický průměr 6mm a žebra jsou tlustá 0,4 mm. Odstupy mezi nimi pak výrobce ponechal milimetrové a jak můžeme vidět z fotografií, žebra byla rozmístěna pravidelně. S heatpipe je pojí ohnutý límeček, díky němuž se zvětšuje plocha pro odvedení tepla, ale to je u dnešních chladičů běžné.
Cooler Master se zde přidal k výrobcům nabízejícím přímý styk heatpipe s heatspreaderem procesoru, samozřejmě s přispěním teplovodivé pasty. Trubice jsou tedy zploštělé a zasazené do hliníkového hranolu, který zde slouží spíše jen kvůli tomu, aby celek držel pohromadě a bylo jej za co uchytit.
Takový chladič bude mít jen těžko vyhlazenou základnu do zrcadlového lesku, jak u svých produktů propaguje především Zalman a dnes, jak uvidíme, také Thermaltake. Trubice ale jsou zarovnány celkem dobře, i když nerovnosti se zde zákonitě najdou také.
Příslušenství
Z příslušenství vyjmenujme především ventilátor vybavený regulací otáček pomocí PWM v rozmezí 600 - 2000 RPM s průtokem vzduchu 21,2 - 76,8 CFM a hlučností 13 - 32 dBA. Zajímavý je na něm také tvar lopatek, jenž má pochopitelně za úkol zvýšit průtok vzduchu a popřípadě také zvýšit statický tlak (udávaný je 0,40 - 3,9 mm H2O). Pro porovnání, které však není zcela průkazné, protože jde o rozdílné otáčky, Noctia NF-P12 má při 900 RPM statický tlak 1,21 mm H2O a při 1300 RPM 1,68 mm H2O.
Pak je tu zbylé příslušenství - obrázkový manuál, jednotný kit pro montáž na kompatibilní sockety, sada čtyřech pružin pro montáž až dvou ventilátorů a také tuba s teplovodivou pastou.
Instalace
Nejdříve si musíme uvědomit, na jaký socket budeme chladič vůbec montovat a pak se podívat do manuálu, jak na to, i když využijí se stejně všechny součástky v každém případě (tedy až na spony), takže to tak složité není. Podle typu socketu si zvolíme orientaci zadního rámečku, pak si vezmeme čtyři šroubky s vnitřními závity a prostrčíme je seshora montážními otvory v desce (můžeme je strhnutím ochranné fólie také přilepit, aby byla instalace snadnější). Z druhé strany na desku přiložíme onen rámeček tak, aby příslušnými otvory pronikly šroubky. Ty jsou ale na jedné straně zkosené, takže musí mít správnou orientaci, aby otvory v rámečku prošly.
Rámeček následně zajistíme zespoda matkami, které ovšem není radno příliš utahovat, aby se nepoškodila deska. Tím máme základnu připravenou a pak již jen stačí vzít horní sponu ve tvaru X, kterou je možné nastavit rozevřením ramen i posunutím šroubků v jejich koncích. Až si šroubky se závity v desce slícujeme, prostrčíme sponu chladičem, rozevřeme ji (aretuje se do jedné ze dvou poloh) a pak diagonálně začneme utahovat šroubky, což můžeme klidně vzít nadoraz.
Chladič pak drží celkem slušně, i když není problém jej trošku natočit kolem osy, což není pro usednutí teplovodivé pasty zrovna nejlepší.