Astronomové mají štěstí, zdroj rádiových záblesků z naší galaxie se opakuje

FRB, čili rychlé rádiové záblesky, byly řadu let velice záhadné úkazy a až letos se povedlo tuto záhadu rozlousknout, i když pochyby tu samozřejmě mohou být stále. Na jaře se objevila informace o záblesku z naší galaxie, přičemž kandidátem číslo jedna se stal magnetar SGR 1935+2154. Později byl zachycen opakující se záblesk s periodou 157 dní, který podpořil názor, že ve skutečnosti se všechny FRB opakují, což na jednu stranu podpořilo teorii o jejich původu v magnetarech a ne v jednorázových událostech, jako jsou různé exploze. A nyní se dozvídáme o tom, že zmíněný magnetar také vysílá FRB opakovaně, čili právě i to podporuje nové přesvědčení o tom, že FRB (alespoň většina z nich) tvoří magnetary, a to v podstatě neustále a závisí jen na tom, zda se my zrovna nacházíme na vhodné místě. 

 

 

Nicméně FRB jsou známy jen krátce, neboť se sice první z nich ukrýval v datech z roku 2001, ale odhalen byl až o šest let později. Od té doby už astronomové objevily řadu těchto signálů, které jsou schopny ve svém spektru přesvítit i celou galaxii a právě to je na nich velice fascinující a není divu, že se o jejich zdroji živě diskutovalo. 

 

FRB 121102 - první opakovaný záblesk přišel z 3 miliardy sv. let vzdálené galaxie

 

Přelomový tak byl magnetar SGR 1935+2154 díky svému záblesku s označením FRB 200428, který se přirozeně stal ostře sledovaným cílem. V květnu tohoto roku pak zařízení Westerbork Synthesis Radio Telescope a Five-Hundred-Meter Aperture Spherical Radio Telescope (FAST) zaznamenala pár slabších záblesků z tohoto zdroje a během října se SGR 1935+2154 opět ozval naplno a vyslal ještě tři silné záblesky, které se nyní ještě stále studují. 

 

Už nyní ale lze potvrdit, že zmíněný magnetar je zdrojem opakujících se FRB, ovšem s velice širokým rozsahem intenzity. Příčinou může být nějaký dosud nepopsaný jev, díky němuž magnetary tvoří FRB s velice variabilní periodou a intenzitou, k čemuž můžeme započítat i rotaci hvězdy a to, že rádiové paprsky jsou vysoce soustředěny do úzkého prostoru. A pokud jde o relativně blízké zdroje (SGR 1935+2154 je daleko cca 30 tis. sv. let), tento prostor by logicky měl být užší, než když jde o zdroj z miliony světelných let vzdálené galaxie.

 

Zdroj: Extremetech