Astronomové mohli poprvé od počátku sledovat zrod černé díry či neutronové hvězdy
11.1.2019, Jan Vítek, aktualita
Díky výkonné W.M. Keck Observatory na vrcholu Maunakea se mohli astronomové zaměřit na černou díru či neutronovou hvězdu, kterou si pro sebe pojmenovali jako Krávu (The Cow). Co tedy vzniklo po divoké explozi v cizí galaxii?
I my se můžeme podívat na Krávu, a to asi 80 dní po explozi supernovy očima Keckovy observatoře na vrcholu havajské Maunakea. Vidíme přitom celou galaxii CGCG 137-068 vzdálenou nějakých 200 milionů světelných let od naší galaxie. Objekt je jasně patrný a je zřejmé, že muselo jít o obrovskou explozi, když je i nyní viditelná na snímku celé galaxie, který není sám o sobě nijak detailní, o když CGCG 137-068 patří mezi trpasličí galaxie. Astronomové měli také štěstí, že 200 milionů světelných let je ještě poměrně blízko, což sledování značně usnadnilo.
Explodující hvězdu nejdříve zachytila dvojice havajských dalekohledů ATLAS, a to 17. června 2018, takže nedlouho poté se na dané místo v souhvězdí Herkula zaměřila mnohá zařízení po celém světě a začal se jím zabývat mezinárodní tým 45 astronomů ze 33 institucí. Objekt se dočkal formálního označení AT2018cow a dle pozorování rádiových vln, záření gama a rentgenového záření bylo určeno, že se z dané exploze zrodila černá díra, nebo přinejmenším neutronová hvězda, která je aktuálně obklopena rotujícími pozůstatky původní hvězdy.
Astronomové si tak zatím nejsou jisti, na co se vůbec koukají, ale my můžeme říci, že vůbec poprvé mohli takto dlouhodobě a od samotného začátku exploze pozorovat zrod černé díry či neutronové hvězdy. To bude záviset především na výsledné hmotnosti objektu. Neutronové hvězdy mají mít poměrně úzké rozmezí hmotnosti rovnající se 1,4 až 3 Sluncím jako pozůstatek hvězd o hmotnosti 10 až 30 Sluncím. Pokud by měl být objekt těžší, už by se zhroutil do podoby singularity, ovšem i neutronová hvězda má extrémní hustotu, neboť jde o objekt o průměru sotva pár desítek kilometrů.
The Cow také astronomy zaujala už i tím, že její exploze byla tak jasná, a to přinejmenším desetinásobně v porovnání s typickou supernovou a navíc se na maximální jas dostala velice brzy během několika dní. Většina energie byla vydána během 16 dní a pak už jas začal slábnout, přičemž sledování objektu bylo dle astronomů usnadněno i tím, že se kolem něj vytvořilo jen málo pozůstatků či trosek, které by bránily ve výhledu, a to jen asi desetina v porovnání s ostatními případy.
