Astronomové možná už našli první exoplanetu v cizí galaxii

Kepler Space Telescope nám našel tisíce exoplanet, které se přitom nacházejí v naší relativní blízkosti v rámci několika set až tisíc světelných let. Kepler přitom pokryl jen asi čtvrtinu procenta oblohy a vedle omezeného dosahu byl limitován také tím, že nacházel exoplanety pouze v systémech s vhodně orientovanou ekliptikou, v jejíž pomyslné rovině se nacházíme i my. Je tak zřejmé, že planety jsou v naší galaxii naprosto běžnou součástí hvězdných systémů a Sluneční soustava není v tomto ohledu nijak výjimečná, samozřejmě pokud nebereme v úvahu možnou výjimečnost podoby Země. 

 

 

Lze také předpokládat, že planety budou běžnou součástí hvězdných systémů i v cizích galaxiích, ale jak si to máme potvrdit, když už se nekoukáme na vzdálenosti maximálně tisíců světelných let a jde o rovnou o miliony? Ostatně M31, neboli známá Andromeda, je od nás vzdálená přes 2,5 milionu světelných let, zatímco v tomto případě jde rovnou o M51, která je rovnou 28 milionů světelných let daleko. 

 

Messier 51 známe i jako Vírovou galaxii spirálního typu s velice výraznými rameny, kterou nám ve snímku nahoře ukázal Hubbleův vesmírný dalekohled. Vedle ní se mimochodem nachází její průvodce označovaný jako NGC 5195, anebo také prostě jako M51B. 

 

Objev (zatím nepotvrzené) exoplanety v M51 ale nejde na triko Hubbleovu dalekohledu, ale rentgenové Chandra X-ray Observatory. A je třeba podotknout, že existenci tohoto objektu se asi jen tak nepovede potvrdit, ale uvidíme. 

 

Astronomové z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics ji měli nalézt v systému M51-ULS-1 a už dle toho, že k tomu použili rentgenový teleskop, je zřejmé, že ten se Slunečnímu systému asi moc nepodobá. Ve skutečnosti jde o tzv. X-ray binary, čili nejspíše o binární systém skládájící se z hvězdy hlavní posloupnosti a menšího souputníka, což by měla být buď černá díra, nebo alespoň neutronová hvězda. Tak či tak je tento systém silným zdrojem rentgenového záření, díky čemuž je dobře vidět i na tak velkou vzdálenost. 

 

Pak už můžeme o celém objevu uvažovat stejně jako o exoplanetě objevené právě pomocí Kepleru či snad TESS. Jde tedy o to, že ta z našeho pohledu občas částečně zakryje onen zdroj rentgenového záření s charakteristickým průběhem poklesu jeho intenzity. Jde tedy o tranzitivní metodu sledující podobný úkaz, jako je částečné zatmění Slunce Měsícem či snad spíše tranzit Venuše přes tvář Slunce. 

 

V případě Kepleru a TESS ale stačí pro potvrzení existence jednotlivých exoplanet další pozorování jejich tranzitu, takže proč to nemá jít zde? Jednoduše proto, že astronomové měli už při prvotním pozorování velké štěstí, neboť doba oběhu dané planety má dosahovat cca 70 let a v roce 2090 se už možná nikdo dívat nebude.