Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Astronomové našli pozůstatky po "hostující hvězdě" z 12. století

21.9.2021, Jan Vítek, aktualita
Astronomové našli pozůstatky po "hostující hvězdě" z 12. století
Z 12. století tohoto letopočtu existují záznamy čínských a japonských astronomů, kteří popisovali objev návštěvnické či hostující hvězdy jasné jako Saturn, která se náhle objevila a vydržela na nebi svítit asi půl roku. 
Je vcelku zřejmé, že středověcí astronomové v roce 1181 popsali nejspíše explozi vzdálené supernovy, která se měla nacházet v oblasti mezi dvěma čínskými souhvězdími Chuanshe a Huagai. Moderní astronomové a astrofyzici tak zkusili vyhledat pozůstatek exploze, čili dle očekávání mlhovinu. Našli ale mlhovinu i hvězdu jako vhodnější kandidáty než dříve označovaný objekt G130.7+3.1 (3C 58).
 
známá Krabí mlhovina coby další pozůstatek exploze supernovy
 
Nelze tu samozřejmě mluvit s absolutní jistotou, ovšem astronomové mluví o tom, že s největší pravděpodobností dnes vidíme coby pozůstatek exploze supernovy z roku 1181 známou Parkerovu hvězdu uprostřed rychle se rozšiřující mlhoviny Pa 30 vzdálené asi 7500 světelných let.
 
Měřením rozpínání této mlhoviny lze samozřejmě virtuálně vrátit čas zpět do bodu exploze, který ukázal právě na cca minus 1000 let, přičemž Parkerova hvězda samozřejmě odpovídá i udávanému místu, kde se exploze ukázala dávným astronomům (dnes můžeme mluvit o souhvězdí Kassiopea).
 
tři snímky mlhoviny Pa 30 
 
Již dříve se také ukázalo, že nešlo o běžnou explozi supernovy, ale o spojení dvou bílých trpaslíků, jehož výsledkem měla být slabší a dlouho vyhasínající exploze supernovy typu Iax. Parkerova hvězda také patří mezi tzv. Wolfovy-Rayetovy hvězdy s teplotou přesahující 200.000 °C, která ukazuje silné zastoupení spekter prvků neon, hořčík, křemík a síra.
 
Dle Nature se také může Parkerova hvězda kvůli své údajné vysoké nestabilitě relativně brzy, a to v horizontu tisíce let, zhroutit, čímž by se z ní měla stát neutronová hvězda. Ovšem to bude záviset i na tom, zda je výsledný bílý trpaslík výrazně těžší, než je limitní hodnota 1,4 hm. Slunce.
 
Nyní tak již nejspíše známe místa explozí všech zaznamenaných supernov z předchozího tisíce let.