Astronomové objevili supermasivní černou díru cestující skrz galaxii
16.3.2021, Jan Vítek, aktualita
Supermasivní černé díry obvykle tvoří střed galaxií, kolem nějž v nich vše rotuje, což platí i pro naši Sluneční soustavu v naší vlastní Galaxii zvané Mléčná dráha. Ukazuje se však, že to nemusí platit ve všech případech.
Hlavní otázka výzkumníků z Center for Astrophysics (Harvard & Smithsonian) tak zněla, zda se supermasivní černé díry samy pohybují stejnou rychlostí a směrem jako jejich vlastní galaxie. Lze totiž předpokládat, že ano a pokud ne, pak je zřejmé, že jejich pohyb musel být něčím ovlivněn a to něco muselo mít srovnatelnou hmotnost. Logicky se tak nabízí scénář srážky dvou galaxií.
Tým astronomů se jal zkoumat celkem deset vybraných vzdálených galaxií a sledoval pohyb supermasivních černých děr v jejich středech. Zvolil si zvláště takové černé díry, v jejichž akrečním disku se nachází molekuly vody. Ty jsou totiž dobře viditelné v rádiovém spektru, a tak lze pozorovat jejich pohyb pomocí techniky VLBI (very long baseline interferometry).
Devět z deseti takto sledovaných černých děr cestovalo společně se svou galaxií stejnou rychlostí, ale v jednom případě to neplatilo. Jde o galaxii J0437+2456 vzdálenou 230 milionů světelných let, v jejímž středu sedí černá díra o hmotnosti přibližně 3 milionů Sluncí.
Její sledování pomocí zařízení Gemini a Arecibo (nyní již bohužel zdemolovaného) byly prvotní výsledky potvrzeny. Černá díra uprostřed J0437+2456 se vzhledem k ní pohybuje rychlostí kolem 50 km/s a jako obvykle přichází otázka, co tento pohyb způsobilo.
Jsou tu především dvě možnosti, a sice jednak dopad předchozího spojení dvou velkých černých děr, jehož následkem může být vymrštění výsledného objektu pryč z původní pozice. To právě může nastat jako následek srážky dvou galaxií, která ale musí být přímá a přesná.
Je tu ale ještě jedna možnost, a sice ta, že jde ve skutečnosti o binární systém, čili o dvě supermasivní černé díry obíhající kolem společného středu. Pokud druhá černá díra v systému nemá ve svém akrečním disku vodu (nebo nemá ani onen disk), může snadno zůstat pro pozorování danou metodou neviditelná, takže tu je námět na navazující studii, v jejímž rámci se astronomové mohou pokusit nalézt pomocí jiných metod druhou velkou černou díru uprostřed J0437+2456. Samozřejmě pokud vůbec existuje.
Zdroj: cfa.hardvard.edu