Astronomové potvrdili kolizi blízkých trpasličích galaxií

29.10.2018, Jan Vítek, aktualita

Astronomové potvrdili, že blízké trpasličí galaxie skutečně prodělaly srážku, což jim umožnil vesmírný teleskop Gaia. Konkrétně pak jde o to, co v minulosti prodělal Malý Magellanův oblak vzdálený asi 200.000 světelných let.

Trpasličí galaxie je tvořena několika miliardami hvězd, což samo o sobě není málo, ale Mléčná dráha jich má 200 až 400, takže takový Velký Magellanův oblak s cca 30 miliardami skutečně trpasličí je. Ovšem nám nyní půjde o Malý Magellanův oblak, který můžeme najít v souhvězdí Tukana vzdálený asi 200 000 světelných let. Počet jeho hvězd se pohybuje v řádu stovek milionů a napříč má tento útvar asi 7000 sv. let. Má nepravidelný tvar a vypadá takto, ovšem pro jeho pozorování potřebujeme být ideálně na jižní hemisféře.

Dle nejnovějších informací se koukáme na rozpadající se Malý Magellanův oblak, což je následek kolize, která nastala před několika miliony let. Dříve to totiž měla být daleko více uspořádaná malá spirální galaxie typu SB, čili spirální galaxie s příčkou. Ideálním představitelem takové galaxie je NGC 1300, kterou nám velice pěkně zachytil Hubbleův vesmírný dalekohled.

Pro sledování hvězd v Malém Magellanově oblaku ale astronomové využili jiné, daleko vhodnější zařízení, a sice evropský satelit Gaia, který dokáže velice přesně sledovat pohyb více než miliardy objektů. Právě díky němu byly objeveny i mezigalaktické hvězdy v Mléčné dráze.

V tomto případě byl sledován pohyb celkem 315 hvězd, dle čehož mohlo být určeno, jak se Malý Magellanův oblak vyvíjí a jaká byla jeho minulost. K tomu byla využit dataset obsahující údaje o pohybu hvězd v průběhu několika let. Gaia přitom našla slušné množství "hvězd na útěku", čili takových, které byly ze své dráhy vymrštěny vysokou rychlostí nějakou zásadní událostí. Na následujícím obrázku jsou zachyceny těmi nejdelšími šipkami.

Existují přitom dva hlavní známé mechanismy, které dokáží hvězdy takto ovlivnit. Jednak je to případ, kdy v alespoň ve dvouhvězdném systému exploduje supernova a pak je to průchod velice hmotného objektu, který také dokáže vymrštit hvězdu vysokou rychlostí na novou dráhu. Tím může být právě i jiná galaxie.

Astronomka Gurtina Besla z Arizonské univerzity přitom už dříve se svým týmem vymodelovala uvažovanou kolizi, a to právě s Velkým Magellanovým oblakem. Pokud by se oba objekty jen těsně minuly, křídlo Malého oblaku by bylo odmrštěno kolmo pryč. Srážka by ale dané křídlo měla naopak přitáhnout směrem k Velkému oblaku a přesně to data z teleskopu Gaia ukazují. Na obrázku nahoře máme křídlo v levé části oddělené přerušovanou čárou právě od galaktické příčky.

Dle dostupných dat a odhadu astronomů se měly obě trpasličí galaxie srazit během několika set milionů uplynulých let. Tato rekonstrukce je také jen začátek dalšího zkoumání, které jistojistě přijde. Astronomové mají velké štěstí, že mohou následky takové srážky sledovat přímo na našem galaktickém dvorku.

Zdroj: Extremetech