Astronomové vzali "DNA" 340 tisícům hvězd

Dá se tak s nadsázkou tvrdit, že zkoumali DNA stovek tisíc hvězd, aby se mohli podívat zpět v čase a určit jejich původ. Je to tedy podobné jako hledání původu člověka či jiných živočišných druhů na základě analýzy DNA, a to už bez nadsázky. Australští astronomové tak možná umožní i nalezení sourozenců našeho Slunce, kteří mohlo za dlouhé miliardy let odcestovat už velice daleko všemi směry a také se dozvědět více o vývoji celé naší galaxie. 

 

 

Vědci už našli ve vesmíru mnoho oblastí bohatých na hvězdy. Můžeme je označit za kolébky, kde vznikají, ovšem náš region, kudy právě proplouváme s celou Sluneční soustavou, není tak hustě zabydlen. Předpoklad je však takový, že Slunce se nejspíše zrodilo v některé ze zmíněných oblastí společně se stovkami tisíc dalších hvězd. Ty se jistě za miliardy let po svém vzniku rozprchly, ovšem i tak by je teoreticky mělo být možné najít, na což se zaměřil průzkum GALAH.

 

Ten odstartoval ke konci roku 2013 a odehrává se v Australian Astronomical Observatory’s (AAO) v Novém Jižním Walesu, kde je k dispozici 3,9metrový spektrograf HERMES. Je zcela jasné, že astronomové museli k takovému průzkumu využít spektrograf, neboť právě analýzou světla hvězd je možné zjistit jejich složení, a tak i to, zda se zrodily ze stejné "polévky" základního materiálu. 

 

V rámci GALAH se ve spektru světla hvězd hledaly téměř dva tucty prvků jako kyslík, hliník či železo a jejich přítomnost a míra výskytu pak vytvořila to, co sami astronomové označují za hvězdné DNA. Z průzkumu ale musely být vyřazeny staré hvězdy, jež už spotřebovaly zásoby vodíku a začaly využívat pro fúzi těžší prvky, což pochopitelně jejich složení mohlo značně ovlivnit. 

 

Spektrální analýza jedné hvězdy pro získání jejího "DNA" přitom trvá asi hodinu, než je zachyceno dost fotonů, ovšem HERMES dokáže takto sledovat 360 hvězd najednou s využitím optických vláken. Pokud ale čekáte na závěry tohoto projektu, můžete si zatím nechat zajít chuť, žádné totiž ještě nejsou. 

 

V rámci projektu GALAH už byla nasbírána potřebná data, ale nyní je třeba jejich obrovský objem nějak analyzovat, což zařídí především umělá inteligence. Pro tento účely začali Australané spolupracovat s Institutem Maxe Plancka a společně tvoří nástroj The Cannon příhodně pojmenovaný po americké astronomce Annie Jump Cannon, která odstartovala klasifikaci hvězd. Jde o velice vhodný úkol pro AI, která by měla v dohledné době určit, které ze sledovaných hvězd mají něco společného. Pokud se tyto informace spojí s hvězdnými mapami vytvořenými pomocí evropského satelitu Gaia, mohlo by nám to poskytnout velice zajímavý pohled na vývoj blízké části Mléčné dráhy. 

 

Zdroj: Extremetech