ATI - konec jedné legendy

Kořeny společnosti ATI sahají až do roku 1985 a na jejím založení se podílela dnes již poměrně neznámá jména jako Lee Ka Lau nebo Kwok Yuen Ho. Tato jména vám nic říkat nemusí, ale vězte, že dnes jsou členy různých vědeckých a obchodních výborů a v případě Lea také členy akademické sféry.

Samotná zkratka ATI vznikla mnohem později z názvu Array Technologies Incorporated, což byl jen stěží zapamatovatelný a nezaměnitelný název či základ pro značku samotnou, a tak později došlo ke zkrácení právě na ATI. Počátky společnosti jsou velmi úzce spjaty s dodávkami pro OEM trh, kde v té době panovaly značky jako IBM a Commodore (vzpomeňte si ještě na hry na magnetofonových kazetách).

Samozřejmě ATI jako taková brzy pochopila potenciál na trhu a začala produkovat své grafické karty (pokud se to tak tehdy vůbec dalo nazvat) pod značkou ATI s vlastními produktovými řadami. V roce 1987 tedy vznikly první adaptéry ATI EGA Wonder a ATI VGA Wonder, které ale končily opět v naprosté většině na OEM trhu, kde si ovšem ATI začala budovat značku a postupně se do povědomí koncových uživatelů začala vrývat tato tři důležitá písmenka.

Prvním grafickým adaptérem, který byl schopen zpracovávat grafiku bez nutnosti spolupráce s procesorem (CPU), byl ATI Mach 8, který byl rovněž základním stavebním kamenem pro počátek 2D akcelerace (o 3D akceleraci se nikomu kromě odvážných vizionářů v té době ani nezdálo). Díky možnostem akcelerátorů řady Mach mohlo ATI dostat na trh svůj první 2D GUI (Graphics User Interface – interakce uživatele a systému na bázi grafiky a ne pouze psaní, jako tomu bylo v systému DOS) pro Windows.
V momentu, kdy ATI vydalo svůj další akcelerátor pod názvem ATI Mach 32, situace dozrála k bodu, kdy potřebovala dostatek kapitálu na své další investice do technologií a případných akvizici. Jedinou schůdnou možností, jak rychle získat potřebný kapitál, bylo nabídnutí svých akcií na veřejné burze. Od roku 1993 je tak ATI indexována na burzách NASDAQ (USA) a Toronto Stock Exchange (Kanada).

Získávání kapitálu nebylo tak horké a rychlé, jak si vedení společnosti myslelo, a tak museli posílit důvěryhodnost v očích investorů dalším silným produktem. Tím byl ve své době ATI Mach 64, který známe pod názvy ATI Graphics Xpression a Graphics Pro Turbo. Oba akcelerátory nabízely hardwarovou podporu pro konverzi YUV signálu na RGB (samotný YUV signál byl historicky zamýšlen jako pro barevnou televizi v dobách, kdy samotná technika a infrastruktura byla navrhnuta pro černobílý signál).

Díky prvním počítačovým hrám a programům, kde bylo nutné nasadit z důvodu potřeby výkonu 3D akceleraci, začaly vznikat kombinované 2D/3D akcelerátory. Na trhu byly samozřejmě také jiné firmy (S3 Graphics atd.), ale díky velmi silné pozici u OEM výrobců jsme mohli první výtvor ATI 3D Rage najít u mnoha počítačů (namátkou si vzpomínám na počítačové sestavy Comfor). Samotný čip nebyl nějak zásadně pokročilým návrhem a spíše kombinoval 2D funkčnost čipu Mach 64 a základní prvky 3D akcelerace. Samotný akcelerátor ale nemohl konkurovat 3Dfx a jeho Voodoo a na svět přišla další varianta pod názvem Rage Pro, která představovala alternativu k nutnosti zakoupit zvlášť 2D akcelerátor a 3D akcelerátor Voodoo.
Spolu se zájmem o samostatné (nebo dnes tolik oblíbené slovo diskrétní) akcelerátory ATI přišla s myšlenkou kombinace TV tuneru a 2D/3D akcelerace a software pro případné úpravy a nahrávání videa. Pro nadšence byl ATI All-in-Wonder jedinou možností, jak dostat do počítače ucelené řešení, které nabízelo v té době luxus v podobě záznamu analogového TV signálu či dokonce stereo zvukový výstup. All-in-Wonder prošel mnoha evolučními verzemi s různými čipy a jeho existence byla ukončena až s řadou DirectX 9 grafických čipů.

Mezitím ovšem společnost ATI nelenila a pilně pracovala i na různých řešeních pro začínající mobilní zařízení v podobě notebooků, kde byly kladeny požadavky především na úspornost a cenu čipů. To od počátku samozřejmě vyřazovalo 3D akceleraci a společnost potřebovala rozšířit své „know-how“ v oblasti 2D akcelerace a výroby čipů. Logicky se tedy rozhodla pro akvizici Tseng Labs, které byly považovány za producenty nejlepšího 2D čipu na světě, ET4000/6000. Tseng Labs byla podstatou konkurenční společnost, která ovšem nedokázala překonat těžkosti s integrací 3D akcelerací do svých čipů a v průběhu let ztrácela svůj podíl na OEM trhu ve prospěch ATI a také S3 Graphics.

Dalším výrazným milníkem pro ATI bylo uvedení produktové řady Radeon v roce 2000, která profitovala ze zbrusu nového designu čipu a podpory DirectX 7. Radeon měl tehdy pověst grafické karty s nejlepší kvalitou obrazu na trhu a byť nedosahoval úplně výkonu grafických karet Nvidia RIVA TNT II Ultra nebo posledním Voodoo akcelerátorům, jeho výkon byl dostatečně konkurenční na to, aby byl u hráčů oblíben (sám jsem mu dal přednost před v té době protěžovanými modely Nvidia, které měly pro mne neakceptovatelnou kvalitu obrazu).
Další událost, která stojí za to, abychom ji zopakovali, je příchod Radeonů řady 9000, kdy se do paměti hráčů dostaly především 2 karty. Radeon 9700, který představoval po mnoho měsíců (snad rok) jediné high-endové řešení s podporou DirectX 9 a dostatečným výkonem na to, aby zadupal do země konkurenční řešení. Chudobnější (a možná i chytřejší) z nás si pořizovali alternativu v podobě „odemykatelného“ Radeonu 9500, který šel odemknout a přetaktovat na úroveň modelu Radeon 9700 Pro. Ano, byly to pěkné časy a rád na ně vzpomínám.

Pro ATi bylo ovšem velmi důležité, aby se uchytila na expandujícím trhu herních konzol a pro tento účel vsadila na Microsoft a jeho Xbox 360. Volba z rozumu, samozřejmě, neboť Sony a jeho úspěšný PlayStation byl již ve spárech Nvidie. Xboxu 360 nikdo z počátku příliš nevěřil, ale dnes se jedná o rovnocenného partnera vůči Nintendu Wii a Sony PlayStation 3. Xbox 360 vyhrál hlavně svou příznivou cenou a levnějšími hrami. Pro ATI to byla příležitost prozkoumat na náklady Microsoftu spletitosti unifikované architektury, protože srdcem Xboxu 360 je první grafický čip s unifikovanou architekturou (jednotky bez pevné funkčnosti) pod označením Xenos aka C1.
Předposledním přelomovým okamžikem pro ATI byla akvizice ze strany AMD, ke které došlo v roce 2006. Celá transakce byla v počátku šokem pro odbornou veřejnost, neboť se vědělo, že AMD pravděpodobně nebude schopno ATI dát, to co tehdy potřebovalo ze všeho nejvíce, což byla finanční stabilita a další zdroje pro dotažení výkonnostní a marketingové nadvlády konkurenční Nvidie. Akvizice se ovšem poměrně povedla a dalo by se říci, že možná díky možnostem AMD přišly na svět povedené čipy RV 770 a RV 870, které ATI vrátily opět na výsluní.

V průběhu času se zdálo, že značka ATI má silnější pozici než AMD, kterému se nedařilo příliš ani v OEM oblasti a ani u koncových zákazníků. Nové procesory a také uvedení zbrusu nového šestijádra Phenom II X6 se zdá být tím, co AMD potřebovalo jako sůl. Bohužel na rozdíl od Nvidie zde postrádám ucelenější marketingovou i funkční strategii a platforma AMD Vision mě nějak zásadně nepřesvědčuje o tom, že společnost vytvoří touto integrací něco, co jí dá v budoucnu konkurenční výhodu.
Konečně poslední událostí pro značku ATI je ohlášení společnosti, které se k nám dostalo 30. srpna, kde se píše, že budoucí produkty ATI budou již výhradně prezentovány pod značkou AMD. ATI se tak zařadí mezi značky, na které již budeme s trochou nostalgie vzpomínat, stejně jako je tomu u 3Dfx a dalších.

Kdybych chtěl být teatrální, zakončím vše dovětkem, že duch ATI bude v produktech AMD žít dál, neboť kromě změny jména současného portfolia se v podstatě nic nemění. AMD má pro nás v zásobě připravenou novou generaci čipů a také spoustu dalších zajímavých věcí, na které se podíváme v následující kapitole.

Pokud Vás více zajímá postupný vývoj (a nejen řešení od ATI), doporučujeme 1. díl a 2. díl našeho článku o vývoji grafických akcelerátorů.

Dále by neměl uniknout Vaší pozornosti náš komplexní přehled desktopových grafických čipů.