Atomovka proti asteroidu: nakonec přeci jen dobrý nápad?

I do katastrofických filmů už dávno pronikla myšlenka, že vyslat asteroidu v ústrety jaderné hlavice je kardinální pitomost, kterou obvykle prosazuje pološílený generál, jemuž oponuje zneuznaný vědec frustrovaný střídavou péčí o svého syna a hledáním ztraceného psa. Argumentace je obvykle taková, že jaderný výbuch by z jednoho velkého zásahu udělal ještě smrtelnější meteorický déšť, který by zničil mnohem větší část planety, anebo by neudělal nic, neboť asteroid by se časem opět zase sloučil v jednu velkou hrozivou hroudu. 

 

 

V reálném světě samozřejmě záleží na velikosti a složení asteroidu či komety, která se chystá Zemi zasáhnout a také na tom, jak dlouho dopředu by byla taková událost odhalena. Nicméně počítačová simulace provedená v Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) naznačuje, že použití atomových zbraní nemusí být vůbec špatný nápad, a to i v případě, kdy je hrozba odhalena jen měsíce dopředu. Ale to samozřejmě za předpokladu, že je možné rychle jednat. 

 

NASA přitom zkoumá, zda by bylo možné středně, opakuji středně velký asteroid odpružit, totiž odklonit pomocí vysokorychlostního projektilu, což je náplň mise DART, která bude mimochodem již brzy startovat a vydá se v ústrety asteroidu Didymos. Zde se ovšem předpokládá, že hrozba bude odhalena ideálně celé roky dopředu, neboť je zapotřebí, aby se zásah či spíše série zásahu pomocí nevýbušných projektilů projevila a i tato jemná změna postupem času znamenala, že asteroid Zemi zcela mine. 

 

Dle Patricka Kinga, který vedl studii na LLNL a na pološíleného generála moc nevypadá, je důvod si myslet, že nukleární zbraně by nás mohly zachránit. Využit byl program Spheral vyvinutý právě v LLNL a King v něm modeloval situaci, kdy jednomegatunová hlavice exploduje blízko povrchu cca 100metrového asteroidu. Simulace přitom bere v potaz jednak dopad exploze na tělo samotného asteroidu a sleduje i dráhu fragmentů, které jsou nevyhnutelně vytvořeny a zahrnut je dokonce i gravitační vliv významných objektů Sluneční soustavy. 

 

 

Simulace proběhla na hypotetických asteroidech lišících se svou oběžnou dráhou a závěr je takový, že 99 procent explozí vytvořených fragmentů by planetu minulo, a to za předpokladu, že bychom stačili s atomovkou k asteroidu doletět alespoň měsíc před jeho dopadem. Pokud by to byly dva měsíce, můžeme už mluvit o 99,9 procentech, čili na Zemi by dopadlo pouze nevýznamné promile z původní hmotnosti roztříštěného asteroidu. 

 

Ale co větší než 100metrové asteroidy? I proti nim by měly být jaderné zbraně účinné, jen je třeba počítat s tím, že čím větší ono těleso je, tím dříve je nutné je zasáhnout. To ale také bude velice záviset na tom, z čeho se skládá a jak kompaktní vůbec je. Dle nejnovějších poznatků lze asteroidy považovat spíše za sotva soudržné hroudy, ale takové nemusí být všechny a lepší představu o tom poskytne právě i DART. 

 

Zdroj: ScienceDirect, Gizmodo