BIOS - 12. díl: PC Health Status

Dále můžeme sledovat úrovně napětí na jednotlivých větvích napájecího zdroje, např. +3,3V, +12V, +5,0V. Hodnoty by se neměly různit od té ideální o více než cca 5 %, a to v případě všech větví. Tedy kromě +12V, kde je tolerance zhruba 10%, a to při maximálním zatížení. Takové překročení napětí ale v některých případech nemusí některé z komponent dobře snášet.

Pozn: Existuje i větev napájení 5V SB (5V Standby), díky které je možné počítač zapnout pomocí některé z periferií, např. klávesnicí nebo myší. Odpovídající nastavení najdeme buď v BIOSu, konkrétně v menu Power Management, nebo (převážně u starších desek) to lze nastavit pomocí propojek na jejich PCB. Kde konkrétně, je nejlepší konzultovat s manuálem základní desky. Aby probouzení počítače správně fungovalo, je třeba, aby na této napájecí větvi byl alespoň proud 2 A.

Rozhodně není radno BIOSu v tomto ohledu 100% důvěřovat, pokud objevíme příliš velkou odchylku napětí na některé z napájecích větví. Pak je vhodné si chybu ověřit i jiným nástrojem, např. multimetrem. Z praxe vím i o případech, kdy napětí na 12V větvi bylo cca o 0,4 V posunuté oproti hodnotě, která byla udávána v Setupu, a to už je opravdu extrém.

Pozn: Je důležité si uvědomit, že s různým zatížením se bude měnit i kolísání napětí na jednotlivých větvích zdroje, obzvláště pokud není dostatečně "tvrdý".

Nejlepší cesta, jak si ověřit kvalitu zdroje, vede přes osciloskop (tzn. vysokofrekvenční voltmetr umožňující měřit i ty nejmenší odchylky napětí). Solidní osciloskop ale není zrovna nejdostupnější, a tak pro běžného uživatele většinou zůstává nejlepší použití obyčejného multimetru za pár stokorun. Měření je jednoduché. Stačí si nastavit měření pro stejnosměrná napětí do rozsahu 20 V a pak jeden kolíček zapojit do Peripheral Power konektoru (Molex) do napětí, druhý na zem (COM). Dále už jen pozorujete hodnoty napětí při různých zatíženích. Pokud by některá z nich hodnoty tolerance překročila, bylo by vhodné začít uvažovat o výměně zdroje.

Pozn: Vodiče napájecích větví zdroje jsou vzájemně odlišené různými barvami (červená: +5V, žlutá: +12V). Pokud má zdroj dvě +12V větve, mohou být od sebe odlišené např. tak, že vodiče první z nich budou mít žlutou barvu kombinovanou s jinou, druhá bude žlutá celá.

Správnou funkci zdroje poznáme sledováním, zda se napětí nemění, když počítač dělá jednu činnost - v takovém případě by totiž mělo zůstat konstantní. Ke kolísání by mělo docházet jen při změně zatížení. Naopak pokud by došlo k tomu, že by se zvyšujícím se zatížením jedna napěťová větev stoupala a druhá naopak klesala, s největší pravděpodobností dojde brzy k "destrukci" zdroje.

Na špatnou funkci zdroje ukazuje hned několik symptomů. Systém může náhodně "zamrzávat", např. při hraní her, tedy činnostech způsobujících zvýšenou potřebu na korektní funkci všech komponent a také zvyšujících zatížení zdroje. S přetaktováním se v takových případech také moc daleko nedostanete, a to ani s komponentami, které jsou jinak pro overclocking velmi vhodné.

Dalším neklamným znakem špatně fungujícího zdroje (a nutno říci, že velmi častým) je případ, kdy se pevné disky během normální práce s počítačem samovolně restartují, což poznáme charakteristickým cvaknutím, které je obdobné jako to, které slyšíme během startu PC.

Pozn: V BIOSu často nalezneme i položku Vcore informující o napájecím napětí jádra procesoru, a také položku VBAT, která udává hodnotu napětí na záložní baterii CR2032 nacházející se na základní desce.

Nejčastěji bývá tato volba v menu Power Management, ale někdy bývá i v PC Health Status, a to naprosto stejně, jako je tomu např. v případě základní desky Asus M2A-VM.

Řeč je o položce HPET Support, kterou již z našeho seriálu znáte. Jde o volbu, která pracuje s tzv. časovači událostí s vysokým rozlišením (High Precision Event Timer, HPET), které slouží k uspání procesoru po delší časový interval. Tento časovač, který na svět přichází jako nástupce staršího systému RTC (Real Time Clock, Hodiny reálného času), je používán pro synchronizaci hardware a software - např. ve hrách, při přehrávání multimédií a dalších operacích závislých na reálném čase. Hodiny reálného času jsou např. používány i pro generování signálu, jenž slouží k zapnutí počítače v zadaný čas (více v kapitole Šetřící režimy ACPI v 9. díle našeho seriálu).

Hodiny reálného času také udržují údaj o aktuálním čase a jsou napájeny pomocí lithiových baterií. Samotný čip RTC je dnes na základních deskách integrován nejčastěji v čipsetu - konkrétně v southbridge.

HPET bylo vyvinuto společným úsilím společností Microsoft a Intel za účelem zvýšení přesnosti odměřovaného času, což se podařilo. Operační systém, který s HPET pracuje, však musí být speciálně upraven, což v praxi znamená, že tato technologie je dostupná pouze v novějších systémech typu Windows Vista, 2008 nebo některých verzích Linuxu. V OS MS Windows XP je ovladač tohoto časovače přítomen sice také, ale je nefunkční.

V BIOSu nastavujeme, zda vůbec budeme tento vylepšený časovač používat (HPET Support) a pokud ano, musíme ještě specifikovat, zda bude počítač pracovat s 32bitovým či 64bitovým operačním systémem. V manuálu k základní desce též můžeme být informováni, že funkce není dostupná ve Windows XP.

Výše zmíněné hodnoty napětí a teplot komponent můžeme zjistit jednodušeji přímo z operačního systému, pomocí řady různých programů.

Doporučit mohu např. placenou SiSoft Sandru či freewarovou verzi Everest Home Edition (v2.20), která ale už není na webu výrobce k dispozici, protože byla nahrazena placenou alternativou.