BIOS - 4. díl: Advanced CMOS Setup - s větrem v zádech

Mezi další a téměř nezařaditelné volby patří např. konfigurační řádek Gate A20 Option. Za jeho názvem, který při vzpomínce na nejmenovaný americký seriál přímo zavání prvky science fiction, se ale neskrývá žádný portál či brána vedoucí do jiných světů.

Gate A20

Brána A20 je totiž zařízení, které přepíná procesor z chráněného do reálného režimu práce a obráceně. Tento pozůstatek ze starých dobrých dob procesorů i80286 je důležitý především v případech, kdy pracujete v některém z operačních systémů, které v nich střídavě pracují.

Na výběr jsou přitom dvě možnosti - Fast a Normal. Nejvýhodnějším je dnes jedině nastavení první zmíněné volby, protože pak dostane přepínání na starost čipset základní desky, a ten dokáže přeskakování mezi oběma režimy uskutečňovat mnohem rychleji než kontrolér klávesnice, který se o to staral dříve (volba Normal).

Pozn: Rozdíl mezi oběma režimy práce spočívá ve skutečnosti, že reálný režim adresuje pouze první megabajt operační paměti a používal jej například prapředek dnešních procesorů - 8086. Pokud procesor pracuje v tomto režimu, je s 8086 plně kompatibilní a právě kompatibilita může za to, že je v tomto režimu dostupný pouze onen 1 MB systémové paměti. Chráněný režim naproti tomu vznikl kvůli podpoře víceúlohového prostředí (multitasking).

V důsledku toho, že přepínání procesů vede k potřebě stav rozpracované úlohy uložit. Operační systém, který se o to stará, musí také umět zabránit ostatním úlohám jakkoli ostatní procesy ovlivňovat. Každý takový prostě za každou cenu musí běžet izolovaně a naprosto nezávisle. Toto je možné právě v režimu chráněném. Zajímavé je, že od uvedení prvního procesoru, který práci v chráněném režimu umožňoval (i80286), trvalo téměř 10 let, než byl využit i po stránce softwarové. Toto poprvé umožnili operační systémy OS/2 a Windows.

Díky vzniku chráněného režimu tedy můžete zajistit vzájemnou ochranu běžících úloh a jim přiřazených paměťových oblastí, aby se nepřepisovaly. Dále je to možnost práce s virtuální pamětí a samotným přepínáním úloh. V neposlední řadě chráněný režim také přinesl jisté privilegování operačního systému a zavedení priorit. Každá úloha má pak přiřazenu některou z úrovní oprávnění, které dále určují, co přesně může daná aplikace provádět. Nikoho asi nepřekvapí, když řeknu, že operační systém může naprosto vše - má nejvyšší prioritu.

Vysvětlení si zaslouží ještě možnost využití virtuální paměti, která vznikla v důsledku toho, že při multitaskingu je velmi pravděpodobné, že fyzická paměť součtu požadavků všech úloh nebude stačit. Co s tím? Nabízí se jednoduché řešení - předstírat, že paměti je více, a tu pak přesměrovat na pevný disk. Pokud bude chtít nějaký proces přistupovat na paměťovou stránku, která v operační paměti nebude přítomna, bude to mít za následek vyvolání přerušení. To pak operační systém obslouží tak, že příslušný segment nahraje z pevného disku.

Klávesnice čili zařízení velmi důležité

Dále je v této části Setupu přítomna možnost ovlivňovat různé vlastnosti klávesnice, včetně rychlosti psaní. Nenechte se ale mýlit - žádný počítač vám nikdy nepomůže v hledání "ztraceného" písmenka. Jediné, co je možné v BIOSu upravovat, tak zůstává rychlost automatického opakování vkládání znaků při stisknuté klávese (Typematic Rate) a čas v milisekundách, při jehož dosažení opakování započne (Typematic Delay, Typematic Rate Delay).

Pozn: Hodnota položky Typematic Rate je zadávána v počtu znaků za sekundu. Někdy však bývá místo toho přítomno alternativní a předpřipravené nastavení hodnot Slow a Fast, které již více neovlivníte.

K tomu, aby se výše zmíněné položky zpřístupnily, je ale ještě třeba nastavit hodnotu Enabled konfiguračnímu řádku Typematic Rate Settings. Standardně bývá tato položka vypnuta, což znamená, že je použito implicitní a předem definované nastavení.

Pozn: Výše zmíněná položka v dnešních počítačích již ale dosti ztrácí na významu. Do mnoha oblastí si totiž operační systém nechce za žádných okolností nechat mluvit a provádí jejich správu jen a pouze podle svého.

Pokud byste ale opravdu potřebovali výchozí nastavení změnit, můžete tak nejjednodušeji provést přímo ve svém oblíbeném OS. Zatímco stařičký DOS pro tento účel nabízel kostrbatý příkaz mode con rate=x delay=y, Windows disponují přehledným nástrojem v Ovládacích panelech, podmenu Klávesnice.

U některých (převážně velmi starých základních desek) se také můžete setkat s položkou KBC Input Clock, která dovoluje nastavit rychlost (v MHz) komunikace čipsetu s klávesnicí. Jako implicitní hodnota bývá nastaveno 8 MHz.

V souvislosti s klávesnicí se v tomto menu můžeme setkat také s položkou System Keyboard (Keyboard Check), která je ekvivalentem nastavení Halt On v sekci Standard CMOS Setup, a která rozhoduje, zda se během testů POST bude testovat přítomnost klávesnice (Absent) či zda bude její připojení bráno za automatické (Present). V případě zvolení druhé z možností nebude na žádné chyby klávesnice bráno jakýchkoliv zřetel. Nehledě na to je také možné, že samotný konfigurační řádek Halt On, bude v Advanced BIOS Features přítomen také.

PS/2 - myš či klávesnice?

Někdy je v Setupu možné také zapínat podporu myši připojené k portu PS/2 - PS/2 Mouse Support. Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního, kdybyste se dnes také nemohli setkat se základními deskami, které na sobě mají integrován pouze jeden jediný port tohoto rozhraní. Ten je navíc dvoubarevný a jeho zeleno-fialová barva signalizuje, že k tomuto portu můžete připojit jak myš, tak i klávesnici.

Proč se k tomuto řešení někteří výrobci uchýlili? Z důvodu nedostatku místa. Portů, které bychom chtěli vyvést ven z desky, je už prostě přehršel, a obyčejné vývody v podobě několika pinů na základní desce jsou až příliš nepraktické. Dnes už oba PS/2 porty mnoho uživatelů nevyužije, protože jedno neřku-li dokonce obě vstupní zařízení máme k dispozici také v podobě jejich USB variant.

Pamatujte si všechno s OS/2...

Naší další zastávkou se stalo nastavení způsobu práce s operační pamětí. Pokud byste totiž chtěli začít využívat třeba operační systém OS/2, tak byste měli vědět, že takový systém využívá odlišnou správu paměti RAM nad hranici 64 MB. Pro tyto případy je pak nutné nastavit v konfigurační řádku OS Select For DRAM > 64 MB (Boot To OS, Boot to OS/2 Over 64 MB) hodnotu OS/2. V opačném případě ponechte standardních Non-OS/2.

V tomto okamžiku si ale ještě dovolím malou historickou odbočku. První verze systému OS/2 spatřila světlo světa v roce 1987 za podpory firem IBM a Microsoft, která jím chtěla nahradit neperspektivní MS-DOS. Zajímavé je, že již od počátku nebyl systému cizí třeba ani takový hardwarový multitasking, což je schopnost systému či samotného zařízení vykonávat (trebaže někdy pouze zdánlivě) více výpočetních úloh najednou.

Microsoft si ale i přesto na svém "písečku" dále vyvíjel další grafickou nadstavbu DOSu - nová Windows 3.x. V roce 1990 tak konečně uvedl na trh konkurenceschopnou a skutečně opravdu populární verzi 3.0. Vysoké zisky plynoucí z jejího prodeje pak Microsoft "přinutily" k ukončení slibné spolupráce, ale společnost IBM se ale ani tak nezalekla a několik dalších let se pokoušela vznikající systém dále vyvíjet.

Poslední vydanou verzí OS/2 se stala v roce 1998 Warp 4.5 s kódovým označením Aurora, čímž IBM všechno skončilo a nadále začalo poskytovat pouhou uživatelskou podporu pro tehdy nemalé množství uživatelů. Pokračovatelem se stal systém eComStation, který z OS/2 vychází, ale zároveň také přináší mnoho nových a revoluční prvků. Více informací můžete načerpat nejen na těchto český stránkách.

...a buďte S.M.A.R.T.

O technologii S.M.A.R.T. pevných disků jsem se zmiňoval již v minulém dílu, ale opakování je matka moudrosti, a proto několik málo nejdůležitějších informací zopakuji i nyní, když řeknu, že S.M.A.R.T. (Self-Monitoring Analysis and Reporting Technology) je technika, která umožňuje neustálým sledováním vlastností a fyzického stavu pevného disku zčásti "předpovídat" jeho možné budoucí selhání.

Více si o těchto technologiích můžete přečíst v našem druhém díle zabývajícím se nastavením BIOSu v kapitole "Technologické zázraky naší doby" nebo v článku Funkčnost, rozhraní a technologie pevných disků.

Pokud se vám tato technologie líbí a chcete ji začít používat, můžete si ji přímo v Advanced BIOS Features zapnout. K tomu vám stačí pouze najít konfigurační řádek HDD S.M.A.R.T. Capability a povolit jej (Enabled).

Ulehčení práce s Boot Up Num Lock

Díky BIOSu je možné ušetřit si spoustu nervů a také zbytečných pohybů prstů při zapínání numerické klávesnice. Obsahuje totiž položku Boot Up Num Lock (Boot Up NumLock Status), která se (pokud je aktivní, Enabled) postará o automatické zapnutí této části klávesnice a zapne ji okamžitě po dokončení testů POST, o kterých jste si mohli více přečíst již v našem první díle tohoto seriálu o nastavení BIOSu v kapitole "Připoutejte se, prosím, startujeme!".

Někdy vám ale toto nastavení nijak nepomůže, resp. pomůže, ale další činitel (v tomto případě operační systém) jej po chvíli opět přenastaví do původní podoby. Moderní operační systémy v čele s Windows XP nebo 2000 totiž vysloveně kašlou na obsah Boot Up Num Locku v BIOSu a řídí se jen a pouze svým vlastním přesvědčením, které je implicitně po instalaci nastaveno na automatické vypnutí kláves s čísly. Ty pak slouží jako obyčejný kurzorový kříž.

Jak z toho tedy ven? Velice jednoduše, stačí když na přihlašovací obrazovce systému Windows nejprve numerický blok zapnete klávesou Num Lock a namísto psaní hesla a následného přihlašování, kliknete na tlačítko Vypnout v levém dolním rohu a necháte počítač restartovat. Po jeho opětovném naběhnutí již bude numerický blok aktivní, protože Windows si vždy zapamatují jeho poslední zjištěný stav z poslední relace.

Kdyby tento postup nezabral (i to se může ve světě počítačů stát, protože zde neplatí téměř žádná pravidla) máte ještě další možnost, která spočívá v úpravě větve HKEY_CURRENT_USERControl Panel Keyboard a klíče InitialKeyboardIndicators, který je třeba nastavit na hodnotu 2. Opětovné vypnutí tohoto implicitního přiřazení je možné učinit nastavením hodnoty 0.

Pozn: Editor registru spustíte z nabídky Spustit (Start - Spustit) a zadáním příkazu regedit. Nabídku je možné vyvolat také klávesovou kombinací Win+R.

Před jakoukoli změnou ale rozhodně nezapomeňte registr systému zazálohovat. Nemusíte zálohovat rovnou registr celý, stačí pouze aktuálně upravovanou větev. Odpovídající rozhodnutí je vždy třeba učinit v menu Soubor a následným zvolením možnosti Exportovat. Pro obnovení správného běhu systému je možné využít také integrovaný nástroj Obnovení systému, který lze spustit trochu netypicky z Centra pro nápovědu a odbornou pomoc. Většinou však pro jeho korektní průběh budete muset nejprve spustit systém v tzv. stavu nouze.

Začátečníkům kvůli jistému nebezpečí, které může z úprav registru vyplynout, bych doporučil spíše raději nějaký specializovaný nástroj, se kterým provedete takovou úpravu mnohem jednodušeji a intuitivněji. Pokud mám nějaký takový doporučit, mohu to s klidným svědomím udělat s utilitkou NumLockOn, která představuje pouze jakousi záplatu, s jejíž pomocí lze automatického zapínání numerické části docílit, nic dalšího neumí.

Mnohem efektivnějším a pokročilejším prográmkem je Registrar Registry Manager, který je v jeho verzi Lite navíc zcela zdarma, a dokáže přímo "ukrutné" věci. Jakmile jej jednou vyzkoušíte, nebudete se ho chtít vzdát, protože s jeho pomocí přestávají být úpravy registru Windows noční můrou. Nástroj dovoluje provádět také defragmentaci obsahu registrů - díky ní potom bude práce s vaším počítačem opět o něco rychlejší.