BIOS - 7. díl: Advanced Chipset Features - sběrnice především
19.1.2009, Petr Stránský, článek
V minulém díle jsme pokračovali v popisu menu Advanced Chipset Features. Dnes v tom sice budeme pokračovat, ale vezmeme na paškál konfiguraci datových sběrnic. Znáte zkratky ISA, AGP, PCI nebo PCI Express?
Kapitoly článku:
AGP pochází z anglického termínu Accelerated Graphics Port, a již přímo z tohoto termínu lze tušit, že se jedná o speciální slot určený pouze pro účely grafických karet, přičemž se jedná o vysokorychlostní sběrnici (kanál), a to typu "point-to-point". Spojuje tedy dvě různá zařízení - grafickou kartu a severní můstek čipsetu základní desky "northbridge".
Sběrnice, pro jejíž zavedení v tehdejší době hovořily především neustále se zvyšující požadavky a nároky na rychlost přenosu grafických dat, videa a především textur, je také plně kompatibilní se starými VGA grafickými kartami, a to až na úroveň řídících registrů. To byl totiž také jeden z požadavků během vývoje AGP. Díky tomu, že vychází ze sběrnice PCI, bylo při jeho návrhu také počítáno s podobnými řídícími signály.
AGP existuje několik verzí, které jsou si vzájemně různě kompatibilní, protože se liší jak ve fyzické podobě konektoru, tak i ve voltáži. Největší a nejlépe porovnatelný je ale rozdíl v přenosové rychlosti, která se pohybuje mezi 266 - 2133 MB/s.
Gainward 6600GT AGP Golden Sample GLH - příklad grafické karty pro slot AGP
Nyní tedy přejděme k BIOSu a podívejme se, co vše lze v něm v souvislosti s AGP portem nastavit. V první řadě se tedy jedná o konfigurační položku AGP Aperture Size (VGA Shared Memory Size, Graphics Aperture Size), díky níž můžeme nastavit velikost operační paměti, kterou bude moci systém v případě nutnosti alokovat a vyhradit pro tyto účely. Důležité je také vědět, že vyhrazená paměť bude alokována opravdu pouze v případě absolutní nutnosti, jedná se tedy o maximální sumu využitelné paměti grafickou kartou. Rozhodně tedy neplatí, že tím, že vyhradíme např. 64 MB, tak těchto 64 MB nebudeme moci již více využívat.
Použité klíče zajišťuje, aby nebylo možné zasunout grafickou kartu určenou pro jiné napětí, než může základní deska poskytnout
Velikost alokované paměti lze nastavit též v konfiguračních řádcích FrameBuffer Size či Internal Graphics Mode (v případě integrovaného grafického jádra v čipsetu základní desky), přičemž při jejich nastavování hodně záleží na tom, zda grafický čip pracuje s pomocí staré technologie UMA (Unified Memory Architecture) či nové DVMT (Dynamic Video Memory Technology). V prvním případě bude zde zadaná část paměti vyčleněna pro účely grafického procesoru a jiným způsobem ji od této chvíle nebude možno využívat, protože pro operační systém nebo jiné aplikace nebude vůbec přístupná. Proto bývá doporučováno nastavit zde co nejnižší možnou hodnotu, takovou, která ještě stačí pro korektní běh počítače.
Mnoho lidí ve své době také doporučovalo, abychom za každých okolností nastavovali v tomto řádku vždy přesně polovinu kapacity systémové paměti, samozřejmě pokud je to možné. Tento nápad ale není tak úplně správný a platí pouze u nižších kapacit. Důvod je jednoduchý. Čím více vlastní operační paměti bude grafická karta mít, tím menší nároky budou kladeny na alokovatelnou část RAM.
Pokud bychom tedy měli grafickou kartu s poměrně nízkou kapacitou vlastní paměti, bude dobře nastavit v této položce co nejvíce alokovatelné paměti, a to až do hranice tvořící polovinu kapacity Random Access Memory. Důležité je také mít na paměti, že rozhodně neplatí rovnice: Čím více paměti bude moci systém alokovat, tím vyššího výkonu dosáhneme.
Init Display First (Primary Graphics Adapter, Graphic Adapter Priority) je další z voleb, která se určitým způsobem podepisuje na konfiguraci spolupráce s grafickou kartou a najdeme ji právě na počítačích, které disponují několika (většinou dvěma) grafickými kartami - pokud je jedna z grafik integrována na základní desce a druhou máme osazenou v rozšiřujícím slotu. V tomto řádku tak můžeme stanovit, která z nich se bude po startu počítače inicializovat jako první.
Nemusíte se však bát, že pokud zde například nastavíte k prvotní inicializaci grafickou kartu zasunutou ve slotu AGP, v případě, že dojde k její poruše, již více počítač nespustíte. BIOS totiž bez ohledu na nastavení této položky detekuje, že je k systému připojen pouze jeden adaptér, a na něj posléze také pustí obraz. Mohlo by se tak zdát, že Init Display First je vlastně k ničemu, avšak opak je v tomto případě pravdou. K ničemu rozhodně není, protože jejím korektním nastavením snižujeme jistou měrou čas potřebný k inicializaci grafických adaptérů, a tím i zrychlujeme start celého počítače.
Pozn.: Pokud však váš počítač disponuje více grafickými kartami je vhodné do tohoto řádku nastavit tu nejrychlejší z nich.
Asus M2A-VM HDMI disponuje na své poměry poměrně dobrým integrovaným grafickým čipem s podporou HD videa
AGP Mode (AGP 8x Mode, AGP Capability, AGP Transfer Mode) je naproti tomu položkou, kterou využijete ke stanovení, jakého režimu AGP má být při komunikaci použito (v případě jiného než 8x režimu, pak je také patřičně upraven název položky). Zde je tedy třeba nastavit tu normu, kterou zvládá vaše grafická karta. Samozřejmě však vždy platí, že stejnou normu musí podporovat jak ona karta, tak i použitá základní deska. Proto při použití 4x grafické karty ve slotu 8x bude maximální možná rychlost limitována právě onou kartou.
Pozn.: Nevíte-li, jakou normu vaše základní deska podporuje, doporučuji zde nastavit univerzální hodnotu Auto. Spíše ale také doporučuji si v tomto případě patřičnou informaci někde (internet, manuál k vaší grafické kartě) sehnat a v BIOSu nastavit. Někdy se totiž stává, že automatika správnou verzi přenosu nepozná a nastaví ji špatně.
Tak jako všechno ostatní, i práci s grafickou kartou můžeme jistou měrou zrychlit. Tak například existuje tzv. metoda Fast Write, která zrychluje přenos dat mezi ní a procesorem. Pokud bychom této techniky nevyužili, šel by signál od procesoru nejprve přes čipovou sadu a operační pamět, poté znovu do čipsetu, aby nakonec skončil svoji cestu v grafické kartě na sběrnici AGP.
Pokud však Fast Write zapneme, odstraníme tím nutnost zápisu do operační paměti a signál tedy půjde od procesoru, přes čipovou sadu až do grafické karty. Takovéto zkrácení cesty je realizováno díky tomu, že v tomto režimu se osazená grafická karta začíná v určitém směru chovat jako zařízení připojené ke sběrnici PCI.
I to však přináší možné problémy, protože v tomto případě se s ostatními PCI zařízeními komunikuje pomocí pozměněných signálů určených pro sběrnici AGP. Díky tomu nejsou plně dodrženy specifikace určené pro PCI přenosy. Doporučuji tedy tuto techniku spíše nezapínat, protože reálný dopad na výkon je spíše minimální až žádný, zatímco problémy mnohdy poměrně časté. Problémy by toto nastavení také mohlo přinést, pokud plánujete vaši grafickou kartu v budoucnu přetaktovat, nebo pokud ji již v přetaktovaném stavu provozujete.
Další zrychlení je možné očekávat po nastavení konfiguračních položek AGP Master 1 WS Write/Read do stavu Enabled. Sníží se tím totiž prodleva dvou použitých čekacích cyklů, které musí před započetím odpovídající transakce zápisu či čtení uplynout na pouhý jeden strojový cyklus. Navzdory tomu ale tímto nastavením můžete někdy docílit také snížené stability celého počítače, protože ony dva stavy jsou zde právě kvůli zajištění vyšší stability. Někdy může výkon i mírně poklesnout.
Pomoci může též konfigurační řádek AGP Read Synchronization zajišťující správnou synchronizaci přenášených dat po sběrnici AGP. V případě jeho povolení bude čipset čekat, dokud nebudou všechna data z tzv. globálního zapisovacího bufferu zapsána do operační paměti. Dokud se tak nestane, nebude na sběrnici AGP započat žádný další zápis. Naopak nastavení na Disabled způsobí, že bude možné z operační paměti na AGP sběrnici zapisovat i v případě, kdy nebude mít buffer dokončeny všechny transakce do systémové paměti.
Abyste tedy předešli problémům se správnou synchronizací, doporučuji položky vypnout. Čipset totiž dovolí systému do bufferu nahlížet a pokud budou hledaná data nalezena tady, budou odsud také přednostně přečtena a buffer následně vyprázdněn.
Pro připojení monitoru ke grafické kartě je dnes nejběžněji používáno konektorů DVI
Jak již bylo v tomto seriálu několikrát zmíněno, ochrana dat, a tím i celého systému před zneužitím, je velmi důležitá. Proto mnohdy najdeme v BIOSu krom jiného též položku sloužící k ochraně ROM paměti grafické karty před jejím přepisem. Jedná se opět o paměť typu Flash PROM, tedy stejně jako v případě hlavního "BIOSáckého" čipu, proto je ji možné také za použití speciálních postupů upgradovat. Aby této výsady však nebylo náhodou nějakým zlověstným virem zneužito, naleznete v BIOSu také položku Onboard VGA Bios Update, jímž můžeme zápis do něj zablokovat. Stačí změnit její stav na zapnuto (Enabled).
Pozn.: Pokud bychom též chtěli využít možnosti ochrany čipu, ve kterém je uložen samotný BIOS základní desky, najdete potřebné informace v předešlém (šestém) díle této série článků.
Pro úplnost se ale ještě hodí říci, k čemu vlastně tzv. čip video BIOSu na grafické kartě slouží. Své využití nachází třeba ještě před zavedením operačního systému, kdy se postará o prvotní inicializaci karty - tedy ještě před natažením odpovídajících ovladačů, které nad kartou posléze převezmou kontrolu. Jakmile základní deska pustí do grafické karty napájení, její BIOS aktivuje kartu a odešle její identifikační údaje BIOSu základní desky.
V této chvíli jsou nastaveny takty grafického procesoru a videopaměti, nicméně ty mohou být posléze ještě překonfigurovány ovladači přítomnými v operačním systému.
V současnosti navíc poskytují výrobci jednotnou sadu ovladačů k celé škále určitých produktů a způsob, jakým tyto spolupracují závisí právě na tom, jak BIOS kartu systému identifikuje. Proto mohou nové funkce být někdy aktivovány pouze použitím odlišného nebo upraveného BIOSu a ten může přinést systému o něco lepší výkon, případně větší možnosti přetaktování. Některé modely grafických karet se totiž mohou lišit například pouze osazenými paměťmi a nastavením BIOSu, avšak grafický procesor a další součástky mohou být stejné.
Dobrý příkladem takových karet jsou například produkty firmy ATI - Radeon 9800 Pro a Radeon XT, protože mnoho ze 128MB a 256MB verzí Radeonů 9800 Pro používají právě stejné grafické procesorové jádro jako jeho výkonnější a funkcemi obtěžkanější bráška Radeon XT. Pokud na takové kartě provedeme upgrade video BIOSu, tak kromě zisku výkonu také získáme jisté funkce, které byly dříve nedostupné (samotným BIOSem grafické karty zakázané) - např. se může jednat o teplotní monitoring nebo možnost kartu softwarově přetaktovat.
Radeon 9800 Pro v sobě může skrývat až netušené možnosti a funkce
Z prostředí BIOSu si můžeme hrát také s velmi mocnými zbraněmi a jednou z nich je v případě sběrnice AGP právě možnost kompenzace jejího řídícího signálu, což lze provést pomocí konfiguračního řádku AGP Driving Control (AGP Driving Value, AGP Compensate Driving). Zde lze specifikovat, zda bude síla signálu určována automaticky podle určitého schématu, či zda bude tato hodnota zadána ručně. Zatímco tak první ze zmíněných možností je nejčastější a také nejvíce doporučovanou volbou, druhou z nich použijete, pokud budete chtít rozchodit některé specifické grafické karty pracující v režimu AGP 4x a 8x. To proto, že některé takové s tímto mohou mít jisté problémy - o skutečný problém se však jednalo především v minulosti, ne teď - v době PCI Express grafických karet.
Pokud ve výše zmíněném řádku navíc nastavíte určení síly signálu manuální, pak se zpřístupní také řádek AGP Driving Value, jehož pomocí lze signál teprve nastavit. Hodnota se zadává pomocí šestnáctkové soustavy a pokud s ní budete experimentovat, jednoznačně doporučuji pamatovat na pravidlo malých přírůstků, tedy méně je někdy více! Hrátkami s touto položkou totiž můžete poměrně jednoduše a navíc trvale odepsat vaši grafickou kartu a poslat ji do křemíkového nebe.
Pozn.: Podobnou volbou je také AGP Drive Strength, který však specifikuje více úrovní jednotlivých signálů - většinou od dvou do čtyř stavů, které lze specifikovat nezávisle na sobě. Položka nám dovoluje zajistit určitou kompenzaci síly signálu, například pokud jeho úroveň klesne pod kritickou mez.
S intenzitou signálu závisí ještě jedna z konfiguračních položek, a sice AGP Always Compensate. Tento řádek pak určuje, zda bude tato intenzita sledována a korigována řadičem AGP sběrnice dynamicky (nastavení zapneme - doporučeno) a nebo jestli bude použito nějaké předem připravené schéma jednotlivých úrovní, které bude zavedeno pouze jednou jedinkrát, a to po startu počítače (funkci vypneme). Zavedená intenzita pulsů bude tedy v tomto případě stejná jak ihned po spuštění počítače, tak i několik málo sekund před jeho vypnutím, a to bez ohledu na to, jak dlouho s počítačem budete pracovat.
Mezi další položky, které se zde však již příliš nevyskytují, patří ta s názvem Search MDA Resources. Tato slouží pro nastavení práce (přesněji k vyčlenění potřebného paměťového prostoru) se starými monochromatickými monitory (MDA, Monochrome Display Adapter).
Pamatujete na dobu slávy CGA monitorů?
Pokud tedy toto konfigurační nastavení přepnete do stavu "Enabled", budou prohledány všechny sloty PCI a ISA (pokud jsou) a v případě nalezení MDA grafického adaptéru bude tento také patřičně nakonfigurován. Naopak, pokud žádnou takovou kartu nemáte (což vzhledem ke stáří této technologie předpokládám), vypněte tuto techniku. Docílíte tím o něco rychlejšího startu, protože bude vynecháno "zdlouhavé" prohledávání dostupných slotů.
Sběrnice, pro jejíž zavedení v tehdejší době hovořily především neustále se zvyšující požadavky a nároky na rychlost přenosu grafických dat, videa a především textur, je také plně kompatibilní se starými VGA grafickými kartami, a to až na úroveň řídících registrů. To byl totiž také jeden z požadavků během vývoje AGP. Díky tomu, že vychází ze sběrnice PCI, bylo při jeho návrhu také počítáno s podobnými řídícími signály.
AGP existuje několik verzí, které jsou si vzájemně různě kompatibilní, protože se liší jak ve fyzické podobě konektoru, tak i ve voltáži. Největší a nejlépe porovnatelný je ale rozdíl v přenosové rychlosti, která se pohybuje mezi 266 - 2133 MB/s.
Gainward 6600GT AGP Golden Sample GLH - příklad grafické karty pro slot AGP
Nyní tedy přejděme k BIOSu a podívejme se, co vše lze v něm v souvislosti s AGP portem nastavit. V první řadě se tedy jedná o konfigurační položku AGP Aperture Size (VGA Shared Memory Size, Graphics Aperture Size), díky níž můžeme nastavit velikost operační paměti, kterou bude moci systém v případě nutnosti alokovat a vyhradit pro tyto účely. Důležité je také vědět, že vyhrazená paměť bude alokována opravdu pouze v případě absolutní nutnosti, jedná se tedy o maximální sumu využitelné paměti grafickou kartou. Rozhodně tedy neplatí, že tím, že vyhradíme např. 64 MB, tak těchto 64 MB nebudeme moci již více využívat.
Použité klíče zajišťuje, aby nebylo možné zasunout grafickou kartu určenou pro jiné napětí, než může základní deska poskytnout
Velikost alokované paměti lze nastavit též v konfiguračních řádcích FrameBuffer Size či Internal Graphics Mode (v případě integrovaného grafického jádra v čipsetu základní desky), přičemž při jejich nastavování hodně záleží na tom, zda grafický čip pracuje s pomocí staré technologie UMA (Unified Memory Architecture) či nové DVMT (Dynamic Video Memory Technology). V prvním případě bude zde zadaná část paměti vyčleněna pro účely grafického procesoru a jiným způsobem ji od této chvíle nebude možno využívat, protože pro operační systém nebo jiné aplikace nebude vůbec přístupná. Proto bývá doporučováno nastavit zde co nejnižší možnou hodnotu, takovou, která ještě stačí pro korektní běh počítače.
Mnoho lidí ve své době také doporučovalo, abychom za každých okolností nastavovali v tomto řádku vždy přesně polovinu kapacity systémové paměti, samozřejmě pokud je to možné. Tento nápad ale není tak úplně správný a platí pouze u nižších kapacit. Důvod je jednoduchý. Čím více vlastní operační paměti bude grafická karta mít, tím menší nároky budou kladeny na alokovatelnou část RAM.
Pokud bychom tedy měli grafickou kartu s poměrně nízkou kapacitou vlastní paměti, bude dobře nastavit v této položce co nejvíce alokovatelné paměti, a to až do hranice tvořící polovinu kapacity Random Access Memory. Důležité je také mít na paměti, že rozhodně neplatí rovnice: Čím více paměti bude moci systém alokovat, tím vyššího výkonu dosáhneme.
Init Display First (Primary Graphics Adapter, Graphic Adapter Priority) je další z voleb, která se určitým způsobem podepisuje na konfiguraci spolupráce s grafickou kartou a najdeme ji právě na počítačích, které disponují několika (většinou dvěma) grafickými kartami - pokud je jedna z grafik integrována na základní desce a druhou máme osazenou v rozšiřujícím slotu. V tomto řádku tak můžeme stanovit, která z nich se bude po startu počítače inicializovat jako první.
Nemusíte se však bát, že pokud zde například nastavíte k prvotní inicializaci grafickou kartu zasunutou ve slotu AGP, v případě, že dojde k její poruše, již více počítač nespustíte. BIOS totiž bez ohledu na nastavení této položky detekuje, že je k systému připojen pouze jeden adaptér, a na něj posléze také pustí obraz. Mohlo by se tak zdát, že Init Display First je vlastně k ničemu, avšak opak je v tomto případě pravdou. K ničemu rozhodně není, protože jejím korektním nastavením snižujeme jistou měrou čas potřebný k inicializaci grafických adaptérů, a tím i zrychlujeme start celého počítače.
Pozn.: Pokud však váš počítač disponuje více grafickými kartami je vhodné do tohoto řádku nastavit tu nejrychlejší z nich.
Asus M2A-VM HDMI disponuje na své poměry poměrně dobrým integrovaným grafickým čipem s podporou HD videa
AGP Mode (AGP 8x Mode, AGP Capability, AGP Transfer Mode) je naproti tomu položkou, kterou využijete ke stanovení, jakého režimu AGP má být při komunikaci použito (v případě jiného než 8x režimu, pak je také patřičně upraven název položky). Zde je tedy třeba nastavit tu normu, kterou zvládá vaše grafická karta. Samozřejmě však vždy platí, že stejnou normu musí podporovat jak ona karta, tak i použitá základní deska. Proto při použití 4x grafické karty ve slotu 8x bude maximální možná rychlost limitována právě onou kartou.
Pozn.: Nevíte-li, jakou normu vaše základní deska podporuje, doporučuji zde nastavit univerzální hodnotu Auto. Spíše ale také doporučuji si v tomto případě patřičnou informaci někde (internet, manuál k vaší grafické kartě) sehnat a v BIOSu nastavit. Někdy se totiž stává, že automatika správnou verzi přenosu nepozná a nastaví ji špatně.
Zrychlujeme
Tak jako všechno ostatní, i práci s grafickou kartou můžeme jistou měrou zrychlit. Tak například existuje tzv. metoda Fast Write, která zrychluje přenos dat mezi ní a procesorem. Pokud bychom této techniky nevyužili, šel by signál od procesoru nejprve přes čipovou sadu a operační pamět, poté znovu do čipsetu, aby nakonec skončil svoji cestu v grafické kartě na sběrnici AGP.
Pokud však Fast Write zapneme, odstraníme tím nutnost zápisu do operační paměti a signál tedy půjde od procesoru, přes čipovou sadu až do grafické karty. Takovéto zkrácení cesty je realizováno díky tomu, že v tomto režimu se osazená grafická karta začíná v určitém směru chovat jako zařízení připojené ke sběrnici PCI.
I to však přináší možné problémy, protože v tomto případě se s ostatními PCI zařízeními komunikuje pomocí pozměněných signálů určených pro sběrnici AGP. Díky tomu nejsou plně dodrženy specifikace určené pro PCI přenosy. Doporučuji tedy tuto techniku spíše nezapínat, protože reálný dopad na výkon je spíše minimální až žádný, zatímco problémy mnohdy poměrně časté. Problémy by toto nastavení také mohlo přinést, pokud plánujete vaši grafickou kartu v budoucnu přetaktovat, nebo pokud ji již v přetaktovaném stavu provozujete.
Další zrychlení je možné očekávat po nastavení konfiguračních položek AGP Master 1 WS Write/Read do stavu Enabled. Sníží se tím totiž prodleva dvou použitých čekacích cyklů, které musí před započetím odpovídající transakce zápisu či čtení uplynout na pouhý jeden strojový cyklus. Navzdory tomu ale tímto nastavením můžete někdy docílit také snížené stability celého počítače, protože ony dva stavy jsou zde právě kvůli zajištění vyšší stability. Někdy může výkon i mírně poklesnout.
Pomoci může též konfigurační řádek AGP Read Synchronization zajišťující správnou synchronizaci přenášených dat po sběrnici AGP. V případě jeho povolení bude čipset čekat, dokud nebudou všechna data z tzv. globálního zapisovacího bufferu zapsána do operační paměti. Dokud se tak nestane, nebude na sběrnici AGP započat žádný další zápis. Naopak nastavení na Disabled způsobí, že bude možné z operační paměti na AGP sběrnici zapisovat i v případě, kdy nebude mít buffer dokončeny všechny transakce do systémové paměti.
Abyste tedy předešli problémům se správnou synchronizací, doporučuji položky vypnout. Čipset totiž dovolí systému do bufferu nahlížet a pokud budou hledaná data nalezena tady, budou odsud také přednostně přečtena a buffer následně vyprázdněn.
Pro připojení monitoru ke grafické kartě je dnes nejběžněji používáno konektorů DVI
Zase ta ochrana
Jak již bylo v tomto seriálu několikrát zmíněno, ochrana dat, a tím i celého systému před zneužitím, je velmi důležitá. Proto mnohdy najdeme v BIOSu krom jiného též položku sloužící k ochraně ROM paměti grafické karty před jejím přepisem. Jedná se opět o paměť typu Flash PROM, tedy stejně jako v případě hlavního "BIOSáckého" čipu, proto je ji možné také za použití speciálních postupů upgradovat. Aby této výsady však nebylo náhodou nějakým zlověstným virem zneužito, naleznete v BIOSu také položku Onboard VGA Bios Update, jímž můžeme zápis do něj zablokovat. Stačí změnit její stav na zapnuto (Enabled).
Pozn.: Pokud bychom též chtěli využít možnosti ochrany čipu, ve kterém je uložen samotný BIOS základní desky, najdete potřebné informace v předešlém (šestém) díle této série článků.
Pro úplnost se ale ještě hodí říci, k čemu vlastně tzv. čip video BIOSu na grafické kartě slouží. Své využití nachází třeba ještě před zavedením operačního systému, kdy se postará o prvotní inicializaci karty - tedy ještě před natažením odpovídajících ovladačů, které nad kartou posléze převezmou kontrolu. Jakmile základní deska pustí do grafické karty napájení, její BIOS aktivuje kartu a odešle její identifikační údaje BIOSu základní desky.
V této chvíli jsou nastaveny takty grafického procesoru a videopaměti, nicméně ty mohou být posléze ještě překonfigurovány ovladači přítomnými v operačním systému.
V současnosti navíc poskytují výrobci jednotnou sadu ovladačů k celé škále určitých produktů a způsob, jakým tyto spolupracují závisí právě na tom, jak BIOS kartu systému identifikuje. Proto mohou nové funkce být někdy aktivovány pouze použitím odlišného nebo upraveného BIOSu a ten může přinést systému o něco lepší výkon, případně větší možnosti přetaktování. Některé modely grafických karet se totiž mohou lišit například pouze osazenými paměťmi a nastavením BIOSu, avšak grafický procesor a další součástky mohou být stejné.
Dobrý příkladem takových karet jsou například produkty firmy ATI - Radeon 9800 Pro a Radeon XT, protože mnoho ze 128MB a 256MB verzí Radeonů 9800 Pro používají právě stejné grafické procesorové jádro jako jeho výkonnější a funkcemi obtěžkanější bráška Radeon XT. Pokud na takové kartě provedeme upgrade video BIOSu, tak kromě zisku výkonu také získáme jisté funkce, které byly dříve nedostupné (samotným BIOSem grafické karty zakázané) - např. se může jednat o teplotní monitoring nebo možnost kartu softwarově přetaktovat.
Radeon 9800 Pro v sobě může skrývat až netušené možnosti a funkce
Síla signálu
Z prostředí BIOSu si můžeme hrát také s velmi mocnými zbraněmi a jednou z nich je v případě sběrnice AGP právě možnost kompenzace jejího řídícího signálu, což lze provést pomocí konfiguračního řádku AGP Driving Control (AGP Driving Value, AGP Compensate Driving). Zde lze specifikovat, zda bude síla signálu určována automaticky podle určitého schématu, či zda bude tato hodnota zadána ručně. Zatímco tak první ze zmíněných možností je nejčastější a také nejvíce doporučovanou volbou, druhou z nich použijete, pokud budete chtít rozchodit některé specifické grafické karty pracující v režimu AGP 4x a 8x. To proto, že některé takové s tímto mohou mít jisté problémy - o skutečný problém se však jednalo především v minulosti, ne teď - v době PCI Express grafických karet.
Pokud ve výše zmíněném řádku navíc nastavíte určení síly signálu manuální, pak se zpřístupní také řádek AGP Driving Value, jehož pomocí lze signál teprve nastavit. Hodnota se zadává pomocí šestnáctkové soustavy a pokud s ní budete experimentovat, jednoznačně doporučuji pamatovat na pravidlo malých přírůstků, tedy méně je někdy více! Hrátkami s touto položkou totiž můžete poměrně jednoduše a navíc trvale odepsat vaši grafickou kartu a poslat ji do křemíkového nebe.
Pozn.: Podobnou volbou je také AGP Drive Strength, který však specifikuje více úrovní jednotlivých signálů - většinou od dvou do čtyř stavů, které lze specifikovat nezávisle na sobě. Položka nám dovoluje zajistit určitou kompenzaci síly signálu, například pokud jeho úroveň klesne pod kritickou mez.
S intenzitou signálu závisí ještě jedna z konfiguračních položek, a sice AGP Always Compensate. Tento řádek pak určuje, zda bude tato intenzita sledována a korigována řadičem AGP sběrnice dynamicky (nastavení zapneme - doporučeno) a nebo jestli bude použito nějaké předem připravené schéma jednotlivých úrovní, které bude zavedeno pouze jednou jedinkrát, a to po startu počítače (funkci vypneme). Zavedená intenzita pulsů bude tedy v tomto případě stejná jak ihned po spuštění počítače, tak i několik málo sekund před jeho vypnutím, a to bez ohledu na to, jak dlouho s počítačem budete pracovat.
MDA nejsou jenom chytré mobilní telefony
Mezi další položky, které se zde však již příliš nevyskytují, patří ta s názvem Search MDA Resources. Tato slouží pro nastavení práce (přesněji k vyčlenění potřebného paměťového prostoru) se starými monochromatickými monitory (MDA, Monochrome Display Adapter).
Pamatujete na dobu slávy CGA monitorů?
Pokud tedy toto konfigurační nastavení přepnete do stavu "Enabled", budou prohledány všechny sloty PCI a ISA (pokud jsou) a v případě nalezení MDA grafického adaptéru bude tento také patřičně nakonfigurován. Naopak, pokud žádnou takovou kartu nemáte (což vzhledem ke stáří této technologie předpokládám), vypněte tuto techniku. Docílíte tím o něco rychlejšího startu, protože bude vynecháno "zdlouhavé" prohledávání dostupných slotů.
