Blazar jako další možný cíl pro celosvětový Event Horizon Telescope

Díky projektu Event Horizon Telescope (EHT) jsme se mohli podívat na samotný střed obrovské galaxie Messier 87, kde sídlí černá díra mnohem mohutnější, než jakou máme v naší vlastní galaxii. Moc zajímavé pokoukání to nebylo, ovšem zde šlo především o potvrzení toho, že se černá díra ukáže tak, jak se očekávalo dle simulací a to se splnilo. Dříve jsme přitom očekávali i pohled na Sagittarius A* (SgrA*) uprostřed naší galaxie, ale z toho nakonec sešlo. Ostatně dohlédnou do středu vlastní galaxie se občas přirovnává ke snaze spatřit z okraje lesa strom v jeho středu.

 

 

Nyní v podstatě ani nemá valný význam snažit se spatřit SgrA*, když tu jsou jiné cíle, v jejichž případě by EHT mohl zaznamenat průlomový objev. Jsou tu blazary. 

 

Blazar je aktivní galaktické jádro, čili krmící se supermasivní černá díra, jejíž jeden z výtrysků z oblasti pólu směřuje dle našeho pohledu přímo na nás či téměř přímo. Plazma pak můžeme pozorovat díky vysoké teplotě a rychlosti v ultrafialovém, rentgenovém a gama spektru. 

 

Astronomové nyní navrhují, aby se EHT podíval na proudy z blazaru PKS 1510-089, který je přes 4 miliardy světelných let daleko, což je ve srovnání s Messier 87 mnohem větší sousto, ostatně tato galaxie je vzdálená "jen" 54 milionů světelných let. Nicméně daný blazar je jeden z nejjasnějších a také se jeho jas velice často citelně mění. Obvykle nastávají pozorovatelné změny v jasu v rámci měsíců až dní, ale v případě PKS 1510-089 to jsou hodiny až minuty, což má dle astronomů na svědomí nejspíše složitý propletenec magnetických polí černé díry, ale rádi by se podívali na detaily. 

 

EHT

 

Návrh na sledování tohoto blazaru přednesl konkrétně Nicholas MacDonald z Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii. Použít chce EHT ve spolupráci s radioobservatoří ALMA v Chile, která by měla značně vylepšit kvalitu celkového obrazu. EHT sice efektivně představuje teleskop pokrývající celou Zemi, jenomže je tu ten problém, že čítá jen několik zařízení, která mohou sbírat data. Mohli bychom si to představit jako velký kruhový světlocitný čip, na němž funguje jen několik buněk. Tento problém se dá výrazně kompenzovat tím, že díky rotaci Země se sledovací zařízení posouvají na jinou pozici pomyslného celoplanetárního teleskopu a vyplňují hluchá místa, což si ale pochopitelně žádá čas a tím se prodlužuje celková "závěrka". To by mohlo sledování měnícího se blazaru, jako je PKS 1510-089, velice znesnadnit. 

 

Ze zprávy však není zrovna jasné, jakým způsobem by zařízení ALMA mělo být v tomto případě využito už jen kvůli tomu, že ono samo do EHT samozřejmě patří. Skládá se však ze 66 antén, které mohou být v případě potřeby těsně vedle sebe, nebo rozprostřeny na ploše o průměru až 14 km. 

 

Mezi hlavní otázky patří to, zda je magnetické pole blazarů a potažmo jiných supermasivních černých děr chaotické, nebo naopak úhledně uspořádané a jak ovlivňuje proud hmoty, která tryská od pólů. K tomu jako obvykle poslouží počítačové modely, které se budou moci porovnat s tím, co se díky EHT opravdu ukáže. 

 

Pokud návrh projde a pokud bude počasí přát, pozorování proběhne někdy mezi letošním říjnem a zářím příštího roku. 

 

Zdroj: Astronomy