Nejprve se podívejme, s jakými typy základních desek se můžeme setkat. Deska je především charakterizována formátem a velikostí. Formát (form factor) je ono známé (starší) AT nebo dnes již u nových desek převažující ATX. ATX má oproti AT své výhody (i pár nevýhod), což dává tomuto formátu zelenou. Velikost základní desky hraje roli při její montáži do skříně, v zásadě existují tři velikosti - micro ATX (příp. baby AT), standardní ATX (AT) a full ATX. Většina základních desek je vyráběna ve standardní velikosti, menší desky se hodí, pokud chcete ušetřit (místem i penězi).
Dalším kriteriem při výběru základní desky je počet rozšiřujících slotů, které umožňují další růst počítače. Na BX deskách se v drtivé většině případů setkáme se dvěma základními konfiguracemi udávajícími počet PCI/ISA/AGP slotů - 5/2/1 nebo 4/3/1 (nově se objevuje 6/1/1). Kromě výběru počtu slotů je také dobré přihlédnout k tomu, zda umožňují osadit karty plné délky, to znamená, jestli je na základní desce za sloty dostatek volného místa. To se týká např. Voodoo 2 karet, které jsou výrazně delší než ostatní PCI zařízení, ale s tímto problémem se můžete setkat i u jiných grafických (a nejen jich) karet.
Se SIMM paměťovými sloty se na BX základních deskách už nesetkáte, většinou jsou osazeny třemi nebo čtyřmi DIMM sloty. Se systémovou pamětí úzce souvisí L2 cache a maximální rozsah systémové paměti, který je možné přes L2 cache zprostředkovat (tzv. Kešovatelná oblast). U Socket 7 závisí tato obast na použitém čipsetu a velikosti L2 cache, Slot 1 základní desky žádné takové omezení nemají, velikost kešovatelné paměti závisí na procesoru. Starší Pentia II dokáží kešovat až do velikosti 512MB, novější (od 350MHz výše) zvládají až 4GB. Celerony také dokáží kešovat až 4GB paměti (s výjimkou modelů 266 a 300, které L2 cache nemají).
U některých základních desek se můžeme setkat s integrovanou grafikou a zvukovou kartou, což přispívá k nižší ceně celého počítače. Často bývají základní desky vybavovány čipem Creative Labs ES1373, který je použit na zvukové kartě SB PCI64. Z grafických čipů se často objevuje značka SiS, ale můžeme se setkat i s integrovanou Rivou TNT (Intel SR440BX). U integrovaných zařízení je také nutné vzít v úvahu, zda jsou ISA, PCI nebo AGP. Pokud je integrovaná grafika AGP, může na desce chybět AGP slot, což je nevýhodné pro budoucí upgrade.
K dobrým vlastnostem základní desky přispívají možnosti nastavení BIOSu, zejména frekvence a napětí procesoru, dále pak možnost přiřadit IRQ jednotlivým PCI slotům. Nově stojí za pozornost povolení/zakázání ID čísla Pentium III procesorů. Většina nových základních desek je tzv. jumperless, což znamená, že nastavení procesoru se neprovádí jumpery na základní desky, ale přímo v BIOSu, podobně jako třeba pevného disku. Zajímavou možností je libovolně nastavit napájení procesoru, to je použitelné např. při přetaktování, umožňuje to však pouze Microstar MSI 6163 a Abit BX6/BH6.
Důležitá je i podpora ze strany výrobce základní desky, nejen v podobě tištěného manuálu, ale také na www stránkách, na kterých je možné získat nejnovější ovladače a verze BIOSu. Z hlediska výkonu jsou na tom všechny BX základní desky přibližně stejně, při jejich výběru proto rozhodují ostatní charakteristiky. Pomoci vám může srovnávací tabulka na Anand's hardware.
Jako nejlepší BX základní deska byla v testu vyhodnocena AOpen AX6BC pro svou stabilitu, spolehlivost, solidní výkon a silnou podporu. V těsném závěsu za ní boduje Abit BX6 rev. 2, která byla na oplátku vyhodnocena jako nejlepší deska pro přetaktování (na druhém místě, kdo jiný než AOpen AX6BC). Jako nejstabilnější se jevily Intel SE440BX, Supermicro P6SBA, Gigabyte BX2000 a AOpen AX6BC.
Podle Anand's hardware
