Červený trpaslík má u sebe podivně velkou planetu

Červený trpaslík GJ 3512 tak má u sebe planetu GJ 3512 b, která má alespoň poloviční hmotnost našeho Jupiteru, nad čímž by se málokdo pozastavil, ovšem samotná hvězda má jen desetinovou hmotnost našeho Slunce a pak už nám z toho vychází zajímavý nepoměr. Dle teorie by kolem takové hvězdy měly kroužit planety nanejvýš o hmotnosti super Země a ne obr jako GJ 3512 b. Astronomové si navíc myslí, že další velká planeta byla dříve ze systému vystrnaděna pryč. 

 

 

Plynní obři typu Jupitera by dle předpokladů měli začínat jako kamenité planety kroužící kolem nově zformované hvězdy, které pak postupně na sebe naváží lehčí plynný obal. Ovšem systém GJ 3512 napovídá, že tak tomu nemusí být vždy, nicméně v okolním vesmíru obvykle nalézáme právě červené trpaslíky s menšími planetami, a to prostě kvůli tomu, že kolem tak malých hvězd by neměl zbýt dostatek materiálu pro tvorbu velkých planet.

 

A ani řada planet v systému Trappist-1 se nemůže svou celkovou hmotností vyrovnat byť jen poloviční hmotnosti Jupiteru, však ten váží jako 318 Zemí. 

 

 GJ 3512 vs. Slunce s Merkurem a další známé hvězdné systémy s červenými trpaslíky

 

Planety červených trpaslíků tak dle teorie mohou dosahovat maximálně hmotnosti Neptunu, čili asi 17násobku Země, takže i poloviční Jupiter je zcela odlišná hmotnostní kategorie. Nyní tak astronomové mohou přemýšlet nad tím, jak mohl vzniknout systém jako GJ 3512. 

 

Jako obvykle už přišli s možným vysvětlením. Pokud hvězda GJ 3512 vznikla uprostřed velkého disku prachu a plynu, v němž se objevily jisté gravitačně nestabilní oblasti, právě ty mohly způsobit přímý kolaps do podoby velké planety nebo planet, aniž by ty vznikaly obvyklým dvoufázovým způsobem (nejdříve kamenité jádro, pak plynný obal). 

 

V případě GJ 3512 mají přitom astronomové díky sledování radiální rychlosti hvězdy dobře spočítanou hmotnost planety GJ 3512 b, neboť ta musí být schopna díky poměru hmotností červeným trpaslíkem mohutně "cloumat". 

 

údaje ze sledování radiální rychlosti (Dopplerova metoda)

 

Popisovaný model vzniku planet už má své označení (gravitational disk collapse), ale dosud jej astronomové v případě červených trpaslíků spíše ignorovali, neboť v okolním vesmíru nenašli vhodné příklady. Nejde tak o nový výmysl, jejž by se snažili naroubovat na případ GJ 3512. Jejich názor ostatně podporuje i to, že ještě dále od červeného trpaslíka by se měla pohybovat další, dosud nepotvrzená velká planeta a také existují známky toho, že třetí takovou mohla nějaká událost vyvrhnout pryč do vesmíru.