Chladiče grafických karet a dnešní nabídka

Ještě nez začneme, uvedu odkaz na všechny recenze chladičů grafických karet, které náš server přinesl. V udávané sekci narazíte jednak na samostatné recenze chladičů, ale i na hromadné testy prováděné již od roku 2003. Ty jsou ale dnes samozřejmě již zoufale neaktuální. A pak ještě uvedu odkazy na předchozí přehledy:

• Počítačové skříně: jaká je dnes nabídka?
• Chladiče procesorů a dnešní nabídka

Menší výlet do historie

Pro začátek se podíváme do minulosti, kdy ještě kralovaly karty S3 do slotů PCI. Jednalo se o velmi rozšířené a oblíbené S3 Trio v několika mutacích, jako S3 Trio 64 či 64V+. Jejich 2D grafická jádra byla později použita i v modelech S3 ViRGE (Virtual Reality Graphics Engine), což byl první výlet společnosti S3 mezi 3D akcelerátory.
Tyto grafické karty obyčejně vůbec nepotřebovaly chladiče pro své grafické čipy a natož pak pro paměťové moduly. V té době, tedy v roce 1995, již byly na světě procesory Intel Pentium 133 a ty již chladiče běžně používaly, takže se dá říci, že tehdy byly normální grafické karty pro PC v jistém ohledu pozadu, ovšem samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Nikdo si asi v té době nemyslel, že situace se nakonec zvrtne až do dnešní podoby, kdy hi-end herní modely grafických karet budou potřebovat pro své chlazení masy mědi a decimetry heatpipe.
Revoluci mezi grafickými kartami způsobil nástup společnosti 3Dfx, jež do té doby v PC oblasti nefigurovala. Její první samostatný 3D grafický akcelerátor VooDoo Graphics představený v roce 1996 se dvěma čipy a 4 MB paměti zaznamenal jednoznačný úspěch, i když vyžadoval na rozdíl od jiných řešení (Matrox, PowerVR, Rendition, Number 9) ještě klasickou grafickou kartu, s níž se propojil pomocí krátkého VGA kabelu a až z VooDoo samotného šel samotný signál do monitoru. A i když si vzpomínám, že teploty hlavních čipů nebyly zrovna nízké, ani tu jsme nepotřebovali chladič.
První pasiv na grafické kartě, s nímž jsem se osobně setkal, byl malý zeleno-modrý čtvercový kus žebrovaného hliníku na kartě Intel 740. Ta nepřišla jako produkt útočící na výkonnostní čelo, ale spíše jako propagátor nové sběrnice AGP (Accelerated Graphics Port) v době, kdy ostatní řešení využívala ještě spíše starší sběrnici PCI. Mohli jsme si na ní ale zahrát i takovou pecku, jakou byl Quake III a občas mi osobně její výkon připadal jako nafukovací s využitím rychlejších procesorů.

Ke konci tisíciletí stojíme již na počátku vzestupu společnosti NVIDIA, jež po úpadku 3Dfx (kterou NVIDIA mimochodem v roce 2000 pohltila). Tehdy již karty začaly disponovat aktivním chlazením a my jsme mohli vidět paralelu s vývojem chladičů procesorů. Nejdříve se totiž objevily na malých nalepených čtvercových a hliníkových pasivech stejně malé ventilátorky (běžně 40 x 40 mm) a začaly tropit problémy nejednomu uživateli svým hlukem podpořeným opotřebujícími se ložisky a zanášejícím se prachem. Občas také některý takový nalepený chladič upadl a zkrátka se jednalo o podobný problém jako u základních desek s uřvanými chladiči čipových sad.

Zde můžeme vzpomenout především na řadu NVIDIA Riva TNT2 zakončenou modelem Ultra. V té době se již aktuální generace karet běžně diverzifikovaly do tří hlavních skupin - Entry-level / Mid-range / High-end podle výkonu, ceny... a chlazení. Nejvýkonnější verze již potřebovaly chladit aktivně, ale těm méně výkonným stačil i pasivní chladič, což v podstatě funguje i do dnešní doby.

A abych zbytečně nepoškádlil druhý tábor, je vhodné vzpomenout také na bývalé karty v té době ještě samostatné společnosti ATI Technologies. Ta v té době měla na trhu karty RAGE 128 Pro soupeřící s TNT2 Ultra a později proti nástupu GeForce 256 a 3Dfx VooDoo 5 nasadila zajímavý model ATI RAGE Fury MAXX se dvěma čipy RAGE 128 Pro, jež se střídaly ve vykreslování jednotlivých snímků. Bohužel, ovladače na nastupivších systémech Windows 2000/XP nefungovaly, čímž Fury MAXX trochu ztratila kredit, ale to již odbočuji.
Dále se již i u grafických karet nastolila cesta, jíž si prošly i procesory. Výkonná GPU potřebovala stále silnější a silnější chlazení, na což samozřejmě zareagovaly i firmy čmuchající po skulince v trhu. Mezi ně můžeme počítat především silnou trojku Arctic Cooling, Thermaltake a Zalman, ovšem celkově jich je mnohem více a to především dnes.

Hlavním rozdílem mezi procesory a grafickými kartami však je, že zatímco procesory je možné koupit bez chladiče, u všech grafických karet již nějaký dostaneme, a tak se musí výrobci alternativních chladičů o to více snažit, aby nabídli něco navíc. Tím je zpravidla vyšší chladicí výkon a/nebo nižší hlučnost. Situace je také znesnadněná tím, že se musí brát v potaz více omezený prostor okolo a také nesnadný odvod teplého vzduchu.
Vzpomenout tedy můžeme na první modely chladičů Arctic Cooling VGA Silencer s DHES (Direct Heat Exhaust System), což je honosně pojmenovaný systém přímého vyfukování vzduchu mimo skříň. Ten položil základy dnešních moderních chladičů grafických karet, které používají v podstatě stejný systém, ale jiné materiály - měď a především heatpipe. Ty začaly být široce využívány nejdříve především u pasivních chladičů jako Thermaltake Fanless VGA CL-G0003 nebo Zalman ZM80D-HP, ovšem pak si zákonitě musely najít cestu i mezi aktivní chladiče.

Dnes se dají pořídit různé modely - univerzální pro širokou škálu karet, avšak spíše již starších, nebo méně výkonných modelů, pak také vysoce specializované chladiče (Arctic Cooling Accelero XTREME pro Radeony HD 4870 X2), pasivní chladiče, vodní bloky, vodní bloky kombinované se vzduchovými chladiči, atp.

A tehdy začíná být nutné chladit také vedle grafických čipů i paměťové čipy a později i napájecí obvody. Grafické karty přestaly být věčně druhou tepelně nejvýkonnější komponentou v osobních počítačích a začaly se o prvenství přetahovat s procesory.


Nyní se podíváme na seznam společností, jež si v přehledu představíme společně s jejich nabídkou:

• AeroCool
• Akasa
• Antazone
• Arctic Cooling
• Cooler Master
• Coolink
• Evercool
• Gigabyte
• Primecooler
• Revoltec
• Scythe
• Thermaltake
• Thermalright
• Xigmatek
• Zalman
• ZEROtherm