Chystá se návrat k Uranu a Neptunu, zatím jsme je navštívili jen jednou

Sonda Voyager 2 ještě stále funguje a nyní se už oficiálně pohybuje v mezihvězdném prostoru daleko za heliopauzou. Ona jako jediná se zatím dostala "na dohled" k planetám Uran a Neptun, a to v lednu 1986 a srpnu 1989, což ani nebylo předem pečlivě naplánováno. Ostatně NASA ani nepočítala s tím, že by obě sondy Voyager byly ještě v roce 2020 funkční a posílaly zajímavé údaje o prostoru za hranicemi vlivu Slunce. 

 

 

Voyager 2 tak započal svou mezihvězdnou misi v podstatě už před 31 lety, kdy proletěl kolem Neptunu a během té doby se objevila řada návrhů na misi, která by na tuto návštěvu navázala a případně zahrnovala i Uran. Nicméně vědci měli zájem spíše o jiné cíle, které dostaly přednost. 

 

V poslední době jsme ale objevili mnoho exoplanet, které patří do kategorie plynných obrů, kde vládnou velice nízké teploty, takže je zřejmé, že Uran s Neptunem představují jejich obdobu, kterou máme přímo "za humny" a která bude stát za prozkoumání. Znovu se tak množí hlasy navrhující jejich další návštěvu. 

 

 

Máme tu třeba návrh na vypuštění sondy, která by startovala na jaře roku 2026, provedla gravitační manévry u Venuše i Země a pak ještě jeden u samotného Jupiteru, díky čemuž by mohla doletět k Neptunu v roce 2038, aby se podívala i na Triton. 

 

Jde tak o podobný návrh gravitačních manévrů, jaký využila právě i sonda Voyager 2, která využila nejdříve Jupiter a poté i samotný Uran k cestě k Neptunu. V případě cesty k Neptunu bude Jupiter ve vhodném postavení právě mezi roky 2029 a 2034, takže na naplánování a uskutečnění nové mise je ještě dost času. 

 

Nyní by už ale příslušná sonda mohla být mnohem lépe vybavená a zaměřená speciálně právě na návštěvu Tritonu a Neptunu. Vědce bude přirozeně zajímat především minulost Neptunu, čili to, jak vznikl a proč vypadá tak, jak vypadá. Ostatně se tvrdí, že při formování hvězdných systémů mají ledoví obři jen malé okénko znamenající příležitost pro jejich zformování, a to alespoň v místech, kde se nyní nachází Uran s Neptunem. Nasnadě je tak myšlenka o migraci planet a v tomto případě podstatně blíže ke Slunci. 

 

Uran je záhadný také vzhledem k obrovskému sklonu své osy vůči rovině oběhu. Země má tento sklon asi 23 °, díky čemuž se u nás střídají roční období. Uran má ale sklon téměř 98 °, takže ten se v podstatě po pomyslné rovině oběhu kutálí. Otázka je, co tento sklon způsobilo a proč je magnetosféra této planety vychýlena o 59 ° oproti ose rotace, což platí i pro Neptun (47 °). 

 

Zkrátka a dobře je toho dost, co lze zkoumat, a to i v rámci jedné příležitosti, čili v průběhu jediného průletu, po němž budou sondy pokračovat dál za hranice Sluneční soustavy stejně jako Voyagery. Nejlepší šancí pro to je NASA Discovery Program, kde už pro posouzení leží právě mise k Tritonu a Neptunu. V prvním pololetí příštího roku bychom se mohli dozvědět, zda bude uskutečněna. 

 

Zdroj: Astronomy