Co je horší než jeden vojenský dron? Přeci roj dronů

Jeden útočící dron, jako je americký General Atomics MQ-1 Predator nebo MQ-9 Reaper je totiž ještě možné zastavit, však jde v podstatě o normální letadlo, které je jen řízené na dálku. Jenomže co se dá udělat proti desítkám koordinovaně útočícím malým dronům? Evidetně nic moc. 

 

 

Právě o vývoj takových systémů se nyní zasadil Pentagon, jemuž bude s umělou inteligencí pomáhat společnost Google. Nutno říci, že zrovna obavy o ohrožení ze strany levných dronů vybavených rovněž levnou výzbrojí přinutilo americké námořnictvo k úvahám nad vývojem nových zbraní s levným provozem, jako jsou railgun. 

 

Naše představa o vojenském dronu jako o velkém (relativně) letounu s pevnými křídly a výzbrojí odpovídající i jiným armádním složkám, což je i střela Hellfire odpalovaná Reaperem na fotografii, tak může rychle vzít za své. Stejně jako dříve v případě velkých bitevních lodí může i role takových dronů zakrátko zmizet, aby se zájem přesunul k rojům malých dronů, jimž může jako základna posloužit pilotovaný bojový letoun. Ten by se tak sám stal jakousi vzdušnou letadlovkou. Takovéto drony by mohly být velice levné a dá se říci i primitivní, ale i tak by mohly způsobit velké škody. Však pokud se počítá s tím, že budou postradatelné, tak už je stačí jen naládovat výbušninami. 

 

The National Academy of Science byla přitom požádána o vytvoření zprávy posuzující reálná rizika plynoucí od sUAS (small Unmanned Aircraft Systems). Tato zpráva mluvila jasně, a sice že vývoj nových zařízení pro U.S. Army nedokáže sledovat rapidní všeobecný vývoj sUAS, jakož ani možná vznikající rizika, a to proto, že malé drony se vyvíjejí především komerčně. Nelze tak naplánovat vývoj zařízení, které by proti nim dokázalo efektivně bojovat. Dá se navíc říci, že i jednoduchý dron vyrobený doma z překližky dokáže naletět nad cíl a shodit na něj granát a také že už něco takového nedávno poznaly ruské síly v Sýrii. Na jejich velitelství zaútočilo 13 dronů, z nichž sedm bylo sestřeleno a zbylé byly zneškodněny jinak (ECM). Útok tak nevyšel, ale ukázal, jak moc reálná hrozba to je. 

 

Síla malých dronů tak může být v jejich počtu a také v umělé inteligenci. Ta totiž nebude vyžadovat vzájemné datové propojení, které lze rušit, takže pokud je nezasáhneme rovnou EM výbojem, zbývají už spíše jen možnosti obrany pomocí konvenčních zbraní. A ty toho v případě masivního, koordinovaného a roboticky-sebevražedného útoku moc nesvedou. 

 

 

USA tak už samozřejmě pracují na vývoji vlastních droních rojů, jak ukazuje natočený test s více než 100 drony Perdix odhazovanými za letu ze strojů F-18. Otázka je spíš ta, zda někdo jiný nepracuje na vývoji dronů, jež by měly naprogramovanou dráhu letu na náměstí plné lidí, kde by začaly vybuchovat. Proti takovému teroru se už bránit nelze. 

 

Zdroj: Extremetech