CompactFlash WLAN karta: Internet na Vašem PDA za hubičku

Bezdrátové sítě v pásmu 2,4GHz (v současném pojetí s přenosovou rychlosté max. 11Mb/s) se v našich (českých) podmínkách ještě nerozšířily tak, jak je tomu běžné třeba v USA. Důvod je vcelku jasný - cena: zatímco klasickou 10Mb ethernetovou kartu seženete pod 500Kč včetně DPH, slušné bezdrátové karty se stále ještě cenově pohybují nad 5 000 Kč - a to při reálných přenosových rychlost výrazně nižších než nabízí klasický "pomalý" Ethernet.

Navíc je třeba podotknout, že využívané kmitočtové pásmo je stejné jako u Bluetoothu (i když způsob modulace je jiný) a je veřejné, tzn. pokud vás bude někdo rušit (a parametry jeho přístroje bude vyhovovat Generálnímu povolení č. 30 ČTÚ), nezbude vám nic jiného než se s ním po dobrém nebo po zlém dohodnout - pásmo je prostě pro všechny a všichni se na něm musíme nějak "poskládat".

V praxi se proto uvedené pásmo využívá (poněkud netypicky) spíše pro bezdrátové připojení k Internetu a směrová bezdrátová pojítka. Nic však (kromě již uvedené ceny - která pro podnikové aplikace není kritická) nebrání i pro jeho využití v běžných kancelářských prostředích - bezdrátové LAN - WLAN - fungují vcelku spolehlivě. Sami jsme v redakci delší dobu karty ORINOCO používali (náhodou přeně stejné jako ty, které jsou zmíněny v dalším popisu) a máme s jejich dlouhodobým použitím ty nejlepší zkušenosti (samozřejmě při respektování specifik WLAN).

Scénář tedy může být klasický - všechny PC jsou spojeny běžnou LAN, notebooky a kapesní počítače se připojují k této LAN přes bezdrátový bridge. V okamžiku, kdy přijde jakýkoliv "mobilní" pracovník (manažer, obchodní zástupce) - jakmile se přiblíží k bridge, je připojen a může přistupovat - třeba přes terminálový server - k firemním aplikacím a datům, Internetu, replikovat poštu atd.

Pěkné ? Takže - jak na to v praxi ?

V současném okamžiku je na (americkém) trhu několik CompactFlash WLAN karet odpovídajících normě 802.11b (také označovaných jako WiFi): Socket, D-link a Linksys. V ČR má distributora - pokud vím - D-Link, takže tato karta by zřejmě šla získat nejjednoduššeji.

Recenzi jsem však našel jen na na kartu Socket Wireless LAN Card - ze zmiňovaných je nejdražší (cena 189 USD, tj. zhruba 7.000 Kč), postačuje jí však Type 1 CF slot (ostatní vyžadují Type II, který je větší a ne každé PocketPC PDA jej podporuje) a bezdrátová část méně "kouká" ven ze slotu.

WiFi karta byla testována s HP Jornadou 565, která má právě jen Type I slot. Protistanicí byl Linksys BEFW11S4 Access Point (pro "infrastructure mode") a již zmíněný Lucent Technologies Orinoco Gold PCMCIA client adapter (peer-to-peer mód)

Recenzent popisuje instalaci jako jednoduchou - instalace byla běžná jako u ostatních PocketPC programů. Po vložení karty ji Jornada ihned zdetekovala a ve spodní části obrazovky se objevila nová ikona. Jediným problémem bylo "vyčuhování" karty z Jornady - díky přečuhující části nešlo dovřít kryt.

Nastavení parametrů se provádí naprosto stejně jako u běžných PCMCIA WiFi karet. Driveru sdělíte zda používáte Infrastructure nebo Peer-To-Peer mód, přidělíte - nebo necháte si přidělit - TCP/IP parametry sítě (IP adresa, maska sítě, gateway, DNS atd.), sdělíte identifikaci sítě (ESSID) a pak už jen doufáte, že signál bude dost silný.

Karta kupodivu nemá konektor pro připojení externí antény - ne že by u kapesního počítače byl nezbytný, ale v nouzi se může velice hodit.

Přes velmi malou bezdrátovou část (a tím i malou a do prostoru málo vystrčenou mikropáskovou anténu) byla citlivost karty podle recenzenta srovnatelná s Orinocem - což vůbec není špatné.

Z obrázku je zřetelný monitor síly signálu (při slabším signálu lze nastavit automatický přechod na nižší přenosové rychlosti než defaultních 11Mb/s (při nižších rychlostech postačuje menší odstup signál/šum, takže při stejném rušivém pozadí Vám pro poloviční rychlost postačuje (většinou) čtvrtinová síla signálu). To je teorie, v praxi je adaptivní přizpůsobení rychlosti přenosu většinou vypnuto - na těchto kmitočtech má kolísání síly signálu většinou silně proměnlivý charakter, takže výhodnější většinou je (když je to už nezbytné) nastavit pevnou nižší přenosovou rychlost.

Odběr WiFi karty neměl podle recenzenta výraznější vliv na dobu provozu Jornady z baterií, dosah uvnitř budovy byl kolem 60 metrů (venku může být běžně desetinásobek).

Problémy se obejvovaly v Peer-To-Peer módu (u WiFi karet se označuje jako AdHoc) při úvodním sesynchronizování sítě, dále při přechodu z dynamického přidělování TCP/IP parametrů (DHCP) na statické bylo třeba CF kartu vyjmout, znovu vložit a resetovat PocketPC. Po nastavení už bylo ale vše v pořádku.

To ale není jen záležitost testované karty - i Microsoft přiznává určité nedostatky v této oblasti, které by měly být řešeny.

Kromě zmíněného "kancelářského" využití by bylo určitě zajímavé vyzkoušet i v našich podmínkách připojení k bezdrátovému Internetu - prakticky v každém okresním městě už nějaký ten provider je. Problémem je jen to, že jejich sítě nejsou mezi sebou vzájemně propojeny - a ve velkých městech (Praha, místy i Brno) je rušení už natolik velké, že bez směrové antény, která "odstíní" nežádoucího poskytovatele vysílajícího na stejných kanálech se prostě neobejdete.
Představa je to každopádně pěkná - jdete po ulici, browsíte si po Internetu a neplatíte ani příšerné poplatky za GSM připojení, ani za GPRS, jen vcelku snesitelný paušál za bezdrátové připojení .. až do okamžiku, než zajdete za nejbližší panelák :-)