Dávný vesmír ukázal obrovský kvasar s výtryskem přes celou galaxii

Jedná se o objekt s poetickým názvem PSO J352.4034-15.3373 (zkráceně PJ352-15), což je konkrétně kvasar, neboli rychle rostoucí černá díra, která polyká kvanta materiálu a něco z toho uniká od jejích pólů v podobě rychlých výtrysků hmoty viditelných i v rentgenovém spektru. Právě díky tomu si mohla tyto výtrysky nalézt observatoř Chandra americké NASA, přičemž daná galaxie je vzdálená 12,7 miliard světelných let. 

 

 

Astronomové mohou doufat, že tento objekt jim pomůže nalézt odpověď na otázku, jak je možné, že v tak mladém vesmíru už existovaly tak masivní černé díry. Nyní jsou toho názoru, že právě díky výtryskům mohou černé díry tak rychle růst. Na jednu stranu skrz ně uniká materiál pryč do vesmíru, ale energie, která je k tomu využita, na druhou stranu zpomaluje rotaci akrečního disku, díky čemuž druhá část materiálu snadněji padá za horizont událostí, a tedy pak už nevyhnutelně do samotné černé díry. 

 

Kvasar PJ352-15 byl pozorován Chandrou celé tři dny, než mohla být potvrzena přítomnost výtrysku viditelného v rentgenovém spektru, který má stejný směr jako menší výtrysky zachycené pomocí VLBA (Very Long Baselina Array) v rádiovém spektru. A opravdu těžko si lze představit, že Chandrou viděný výtrysk končí až cca 160.000 světelných let od samotné černé díry, když samotná naše Galaxie má průměr kolem 100.000 sv. let. 

 

PJ352-15 tak láme dva astronomické rekordy. Zaprvé má zatím zdaleka nejdelší výtrysk hmoty pozorovaný u kvasaru v době do miliardy let po velkém třesku a jde také o nejvzdálenější známý objekt tohoto typu. 

 

Samotná délka výtrysku znamená, že černá díra uprostřed se nepřetržitě krmila velice dlouhou dobu, zatímco my dnes vidíme tento objekt ve vesmíru starém 0,98 miliard let. A proč jsou výtrysky mnohem lépe viditelné v rentgenovém spektru než v rádiovém? Jde o práci elektronů, které od černé díry unikají téměř rychlostí světla a naráží do fotonů tvořících tehdy ještě intenzivní reliktní záření (kosmické mikrovlnné pozadí jako pozůstatek velkého třesku). Vzniká tak rentgenové záření, které je oproti rádiovému mnohem silnější.  

 

Zdroj: NASA