Domácí Video IV - počítač
27.12.1999, Emil Pavelka, zpráva
Jakou konfiguraci počítače pro zachytávání videa potřebujeme?
Po video formátech se už konečně dostáváme k počítači.
Nároky na samotný počítač nejsou na dnešní dobu nijak přemrštěné. Opravdovým minimem, pod které už není dobré jít je asi P166 (má už MMX instrukce), 32MB paměti, slušná grafická karta, která se domluví s naší kartou pro zachytávání videa (není-li tato integrována přímo na ní).
Pro rozumnou práci to bude spíš Celeron300A, 64MB paměti a tatáž grafika. Takže to jsou startovní pozice, vidíme, že nic moc. Lepším vybavením si práci samozřejmě zpříjemníme.
Něco nám tu však chybí. Disk. I když vývoj značně pokročil, nemůžeme se zde spokojit jen tak se vším (díky velkému datovému toku i objemu zpracovávaných dat). V každém případě je velmi vhodné mít disky dva. Jeden pro systém, programy a odkládací soubor pro Windows, a druhý pro samotné video. Systémový disk si vezmeme menší 7200 otáčkový IDE. A co ten druhý? Aby měl alespoň 10GB. A vlastnosti? Zvládnout datový tok alespoň 4,5 MB/s. Čím rychlejší, tím lepší. Rychlý SCSI disk by byl prima. Lidovějším ale stále skvělým řešením by byl IDE RAID 0 (FastTrack 66 od Promise) se dvěma pěknými 7200 otáčkovými IDE disky. Půjdeme-li s cenou dále dolů nabízí se nám desky s integrovaným ATA66 řadičem (ABIT BE6) a k nim jeden rychlý IDE disk. Máme-li už desku stačí dokoupit jen řadič (Promise Ultra66, ABIT HotRod 66, Iwill SidePro 66) s diskem. Další možností jsou dva disky na zabudovaném, dvoukanálovém IDE řadiči základní desky. Ty se však o svůj životní prostor musí většinou dělit s mechanikou CD ROM, DVD někde i ZIP, popřípadě spolu navzájem. To už je méně vhodné. Jediný disk na vše není také velkou výhrou.
A konečně nějaká ta karta skrze kterou se to dá do toho počítače nalít. Tady začneme z opačného konce. Stačí-li nám AVI do rozlišení 384x288 bodů, 25 snímků za sekundu, pak můžeme uvažovat o nějaké vcelku levné televizní kartě. Ty mívají následující vstupy: 75 Ohm anténní vstup, kompozitní CINCH, a někdy i komponentní S-Video. Při uvedeném rozlišení a 24 bitových barvách to ovšem představuje 8,3MB/s datový tok. Je to spíše nouzové řešení, primárně sloužící ke sledování TV na počítači, případně zachycování jednotlivých snímků.
Další v řadě je karta obdobná jako předchozí doplněná o nějaký druh HW podpory komprese. Tady můžeme dosáhnou rozlišení až 720x576 (někde 704x576), 25 snímků za sekundu s 24 bitovými barvami s datovým tokem okolo 4,5MB/s. To už je stravitelné.
Kamerám formátu DV nebo Digital 8 samozřejmě sluší karta se vstupem IEEE1394 (FireWire, i-LINK)
Tak a je to letem, světem. Příště se tedy pokusíme podívat na nějaké ty konkrétní zástupce z okruhu karet pro zachytávání domácího videa.
Nároky na samotný počítač nejsou na dnešní dobu nijak přemrštěné. Opravdovým minimem, pod které už není dobré jít je asi P166 (má už MMX instrukce), 32MB paměti, slušná grafická karta, která se domluví s naší kartou pro zachytávání videa (není-li tato integrována přímo na ní).
Pro rozumnou práci to bude spíš Celeron300A, 64MB paměti a tatáž grafika. Takže to jsou startovní pozice, vidíme, že nic moc. Lepším vybavením si práci samozřejmě zpříjemníme.
Něco nám tu však chybí. Disk. I když vývoj značně pokročil, nemůžeme se zde spokojit jen tak se vším (díky velkému datovému toku i objemu zpracovávaných dat). V každém případě je velmi vhodné mít disky dva. Jeden pro systém, programy a odkládací soubor pro Windows, a druhý pro samotné video. Systémový disk si vezmeme menší 7200 otáčkový IDE. A co ten druhý? Aby měl alespoň 10GB. A vlastnosti? Zvládnout datový tok alespoň 4,5 MB/s. Čím rychlejší, tím lepší. Rychlý SCSI disk by byl prima. Lidovějším ale stále skvělým řešením by byl IDE RAID 0 (FastTrack 66 od Promise) se dvěma pěknými 7200 otáčkovými IDE disky. Půjdeme-li s cenou dále dolů nabízí se nám desky s integrovaným ATA66 řadičem (ABIT BE6) a k nim jeden rychlý IDE disk. Máme-li už desku stačí dokoupit jen řadič (Promise Ultra66, ABIT HotRod 66, Iwill SidePro 66) s diskem. Další možností jsou dva disky na zabudovaném, dvoukanálovém IDE řadiči základní desky. Ty se však o svůj životní prostor musí většinou dělit s mechanikou CD ROM, DVD někde i ZIP, popřípadě spolu navzájem. To už je méně vhodné. Jediný disk na vše není také velkou výhrou.
A konečně nějaká ta karta skrze kterou se to dá do toho počítače nalít. Tady začneme z opačného konce. Stačí-li nám AVI do rozlišení 384x288 bodů, 25 snímků za sekundu, pak můžeme uvažovat o nějaké vcelku levné televizní kartě. Ty mívají následující vstupy: 75 Ohm anténní vstup, kompozitní CINCH, a někdy i komponentní S-Video. Při uvedeném rozlišení a 24 bitových barvách to ovšem představuje 8,3MB/s datový tok. Je to spíše nouzové řešení, primárně sloužící ke sledování TV na počítači, případně zachycování jednotlivých snímků.
Další v řadě je karta obdobná jako předchozí doplněná o nějaký druh HW podpory komprese. Tady můžeme dosáhnou rozlišení až 720x576 (někde 704x576), 25 snímků za sekundu s 24 bitovými barvami s datovým tokem okolo 4,5MB/s. To už je stravitelné.
Kamerám formátu DV nebo Digital 8 samozřejmě sluší karta se vstupem IEEE1394 (FireWire, i-LINK)
Tak a je to letem, světem. Příště se tedy pokusíme podívat na nějaké ty konkrétní zástupce z okruhu karet pro zachytávání domácího videa.
