Dron: zabiják i pomocník

Je pochopitelné, že po druhé světové válce vývoj dronů pokračoval, neboť nastoupila válka studená. Drony byly opět vyvíjeny především jako cíle pro výcvik leteckého i pozemního personálu a získaly i nový úkol, a sice průzkum a špionáž. V myslích vojenských plánovačů byl útočný dron nezajímavý koncept, který se neosvědčil, a tak to mělo zůstat až do 80. let. Je také zřejmé, že se čekalo na to, až budou dostupné potřebné technologie.

V průběhu studené války se také začala používat zkratka RPV (Remotely Piloted Vehicle), čili dálkově řízený stroj, která se od 60. let vyměnila za UAV (Unmanned Aerial Vehicle), čili nepilotovaný vzdušný stroj. Dnes jde o pouze jiné označení pro dron.

Po 2. světové válce tedy americká armáda pracovala na vývoji dronu, který by byl využitelný právě jako výcvikový stroj. Nastoupil Firebee, který znamenal počátek éry dronů jako průzkumných strojů. Postupnými modifikacemi se totiž propracoval k tomu, aby byl vhodný a používaný právě pro průzkum a sběr informací.

Vyvinul se tak v Lightening Bug používaný ve Vietnamu a jiných asijských zemích, kde sloužil v 60. letech. Po odchodu Američanů z Vietnamu putovalo 33 těchto strojů do Izraele, který je rovněž použil pro průzkum, a to pod označením Mabat v Jom Kippurské válce v roce 1973. Američané nepředali Izraeli ale pouze stroje. Přenechali jim také iniciativu ve vývoji průzkumných dronů, o něž sami téměř přestali mít zájem.

V 70. a 80. letech začaly být pro průzkum a špionáž využívány satelity a k dispozici už samozřejmě byly také vysoko letící letouny, jako U-2 firmy Lockheed. Tyto velmi úspěšné letouny ostatně byly uvedeny do provozu již v roce 1957 a i dnes jsou v aktivní službě. Izraeli zase dlouho sloužily Lightening Bugy, které používal až do poloviny 90. let. Sami Američané však pokračovali ve vývoji víceúčelových dronů Firebee, které jsou stále ve službě, ale rozhodně nejde o důležité stroje, jako spíše takové doplňky. Firebee byly využity např. v Iráku v roce 2003, kde shazovaly staniolové pásky pro rušení radarů.

Israel však pokračoval ve vývoji průzkumných dronů, o něž nakonec projevili zájem i Američané. Izraelské drony byly totiž dobře použitelné v prostředí, kde se americká armáda ocitla na začátku 90. let, čili v Perském zálivu. Jedná se o RQ-2 Pioneer, jejichž výhodou je schopnost startovat z omezeného prostoru, a tedy i z lodi. Však také byly testovány na palubě bitevní lodi USS Iowa, pro jejíž třídu byly nakonec určeny. Navíc mají i vlastní podvozek, takže jsou schopné přistát, ovšem na lodích byla využívána záchytná síť. Pioneery tedy posloužily americké armádě v Perském zálivu především pro průzkum a řízení palby.

RQ-2 Pioneer je stroj, který se už velmi přiblížil známému Predatoru a není divu, že ten má původ také v Izraeli, přesněji řečeno v rukou izraelského leteckého inženýra Abrahama Karema. Ten již v roce 1974 opustil firmu Israeli Aircraft Industries, aby založil vlastní podnik na výrobu UAV, ovšem izraelská armáda nebyla nakloněna jeho myšlenkám. Karem se dle toho zařídil a přestěhoval se do USA, kde pokračoval ve své práci a na začátku 80. let mohl prezentovat svůj prototyp UAV Albatross vyrobený v garáži společně se dvěma dalšími spolupracovníky.

Oslovil agenturu DARPA, jejíž prací je vývoj nových armádních technologií. Byl úspěšný a získal potřebné finance na provedení prvních zkušebních testů, které dopadly v očích DARPA velmi dobře. Albatross oslnil především svou hmotností pouhých 90 kg a schopností vydržet ve vzduchu dlouhých 56 hodin. Byl to první UAV, který mohl být označen za vytrvalý či s dlouhou výdrží.

S agenturou DARPA uzavřela smlouvu už nově založená společnost Leading Systems, jež pod vedením Karema vyvinula UAV Amber a GNAT 750, a to už jsou přímí předchůdci známého Predatoru. Amber, i když fungoval spolehlivě, byl nakonec zrušen z důvodu nedostatku financí. Karem tak na něm založil jednodušší a levnější GNAT 750, ale i tak se jeho firma dostala do finančních potíží a nakonec ji pohltila společnost General Atomics.

GNAT 750 byl už jako produkt General Atomics nasazen v akci, když jej CIA v roce 1994 nasadila na Balkáně. A právě v tomto roce poprvé letěl i jeho přímý nástupce využívající satelitní komunikaci, Predator, jenž byl nasazen o pouhý rok později.