Dynamické paměti - SDRAM a co dál ?
EDO DRAM (Extended Data Out Dynamic Random Access Memory) je dnes nejrozšířenějším, i když už pomalu dožívajícím, typem RAM paměti. Většinou pracuje na 60ns (existují i 50ns nebo 70ns typy). Název EDO znamená, že po nalezení příslušného místa v paměti je možné číst následující data velmi rychle. Obecně trvá nalezení místa v paměti (řádku-sloupce) 5 cyklů a načítání dat 2 cykly (tyto hodnoty je možné nastavit v BIOSu). EDO DRAM paměti pracující na 66MHz sběrnici dosahují maximální přenosové rychlosti 264MB/s. Na stejné sběrnici dosahují SDRAM paměti dvojnásobné rychlosti, to však ještě neznamená, že se tím zdvojnásobí i rychlost celého systému. To by nastalo pouze v případě, že datová šířka přenosu mezí pamětí a procesorem by byla hlavní příčinou zpomalení (i když s rychlejšími a rychlejšími procesory potřeba rychlejších pamětí roste).
SDRAM (Synchronous Dynamic Random Access Memory) - v názvu tohoto typu paměti je obsaženo jeho vylepšení, SDRAM paměti pracují synchronně s procesorem, což znamená, že namísto dvou cyklů přenášejí data v cyklu jediném (dvojnásobná rychlost oproti EDO). Oproti EDO má SDRAM také kratší přístupovou dobu a dokáže pracovat i na 100MHz sběrnici (tzv. PC 100). SDRAM paměti v současnosti vytlačují starší EDO, přičemž jsou levné a dostatečně výkonné pro libovolné použití.
SGRAM (Synchronous Graphics Random Access Memory) je druh SDRAM používaný na grafických kartách. Jediným rozdílem mezi SDRAM a SGRAM je ten, že SGRAM podporuje "blokový zápis" (block write), který umožňuje vykreslovat snímky rychleji než při použití SDRAM.
VRAM/WRAM je velmi drahá varianta EDO pamětí, která umožňuje zápis i čtení současně (čili jsou dual ported). Tato metoda je jednak drahá a jednak zastaralá, protože mnoho výrobců dnes nabízí 128-bitové DualBus karty, které VRAM emulují za použití SGRAM čipů. WRAM je výkonnější varianta VRAM. WRAM paměti použil např. Matrox na svých Millenium grafických kartách.
RDRAM (Rambus DRAM) je nejnovější typ pamětí doposud použitý pouze na grafických kartách. RDRAM může pracovat až na 800MHz, přičemž přístupová doba je menší než 3ns. Jediným problémem RDRAM je cena a také to, že tento typ paměti není podporován současnými základními deskami.
DDR SDRAM (Double Data Rate SDRAM) je typ paměti, který přenáší data dvakrát rychleji než SDRAM (dva bloky dat za cyklus). Výhodou DDR SDRAM oproti Rambus (který je jinak výrazně nejrychlejší) je dvojnásobná rychlost přenosu při stejné frekvenci sběrnice. Rambus potřebuje pro vyšší rychlost přenosu rychlejší sběrnici, což je zatím problematické. DDR na druhou stranu zdvojnásobuje datovou šířku při zachování 100MHz sběrnic, což z něj činí velmi zajímavé řešení pro blízkou budoucnost, zatímco rozmach Rambus nastane až s příchodem základních desek s rychlejší sběrnicí (200MHz, 500MHz či dokonce 800MHz).
Všechny nové typy RAM pamětí jsou vynikající, otázkou však zůstává, zda jsou opravdu potřebné. Vždyť rozdíl ve výkonnosti mezi SDRAM a EDO DRAM na 66MHz sběrnici je pouhé jedno procento. Všechno záleží na výkonnosti procesoru, rychlejším procesorům (odhadem tak 6x rychlejším než Pentium II 400) přestanou pomalejší paměti naprosto stačit a stanou se hlavní "brzdou" výkonu. Dalším aspektem, který je nutno vzít v úvahu je AGP sběrnice, která využívá operační paměť pro uchovávání a zpracování textur. Grafické čipy se stávají stále rychlejší a požadují větší datové šířky pro přístup do paměti (ukázkovým příkladem je Intel i740 grafický čip, z něhož by rychlejší, např. DDR, operační paměť mohla udělat štiku mezi ostatními čipy).
Podle CPU Madness
