Energie pro váš notebook
28.1.2010, Jiří Černý, článek
Dnešní článek je věnován solárním nabíječkám, měničům napětí, přepěťovým ochranám i akumulátorům pro notebooky. Podíváme se i na technologie budoucnosti a zjistíme, že místo dobíjení ze zásuvky budeme jednou možná do baterie sypat cukr, abychom nasytili hladové bakterie.
Už od samotného počátku výroby notebooků je jednou z nejdůležitějších i nejproblematičtějších záležitostí výdrž jejich akumulátorů. Jedná se zkrátka o mobilní počítač a od takového většina z nás podvědomě očekává, že bude mimo domov fungovat co nejdéle. Zpravidla si vystačíme se základním vybavením, které k notebooku obdržíme už při nákupu jako součást balení (tedy baterií + napájecím adaptérem), ale co když např. chceme dobíjet i v autě? Co když se chystáme na čas do dalekých zemí? A jak daleko je doba, kdy nebudeme adaptéry potřebovat vůbec (nebo budou minimálně vypadat úplně jinak)?
Před cca dvěma lety jsem narazil na informace o konceptu vysoce zajímavého notebooku od Nikoly Knezevice (Nikoladesign). Tento model by měl disponovat integrovaným solárním panelem a druhou záložní baterií. Panel je možné v případě potřeby i dočasně zcela odpojit (pokud by uživatel nechtěl pracovat přímo na slunci) a nechat dobíjet, zatímco baterie ho dočasně zastoupí a po opětovném připojení z něj nejprve doplní svojí vlastní kapacitu. A tak dále...
Překážkou v realizaci jsou hlavně nedostatečné solární panely (kterých by momentálně bylo zapotřebí o něco více, než vidíte na obrázku) a pak pochopitelně vlastní výkon notebooků. Jenže minimálně jejich menší příbuzní - netbooky - začínají být čím dál úspornější a spotřebovávají mnohem méně energie, než tomu bylo dříve. Ukázkovým příkladem budiž iUnika GYY Solar Netbook. Pokud by se na této cestě jednoho dne i notebooky „potkaly“ s odpovídajícími solárními panely (jejichž účinnost zase průběžně roste), dovedl bych si podobný výrobek lehce představit. Do té doby se budeme muset spokojit např. se solární nabíječkou, čímž už se konečně dostáváme k doplňkům.
Solární nabíječky jsou hitem moderní doby. Myšlenka je stále stejně prostá jako ta Nikolova a svým způsobem fascinující. Představte si, že si na dovolené užíváte teplého počasí, ležíte s notebookem na písečné pláži a nerušeně surfujete po Internetu. Výdrž baterií vás přitom vůbec nemusí zajímat, neboť energii nepřetržitě dodávají právě hřejivé sluneční paprsky. Rozdíl mezi zapojením notebooku do zásuvky a bezdrátovým provozem se konečně zcela stírá.
Krásná vize, že? Palčivý problém stávajících solárních nabíječek samozřejmě opět spočívá v tom, že nedokáží tak snadno zabezpečit onen kýžený trvalý provoz (a tím zcela nahradit klasický adaptér). K úplné svobodě už pravda není daleko - minimálně v případě zařízení typu MP3 přehrávačů, bohužel k těm se (co do energetických nároků) notebooky neřadí. Přesto jde o natolik zajímavé hračky, že si bezesporu zaslouží detailnější rozbor.
Většina solárních nabíječek je univerzální a připojuje se přes USB port. Vlastníci mobilních telefonů, navigací etc. mohou vybírat z pestré škály mnoha různých typů, avšak v případě netbooků/notebooků je již situace složitější. Podstatným údajem je zde hlavně výstup napětí + maximální proud. Kupříkladu SolarGorilla disponuje 20-24 V a 500 mA, což teoreticky dostačuje alespoň pro netbooky (my jsme již dříve recenzovali i Powertraveller minigorilla).
- v pozadí solární nabíječka SolarGorilla -
Jiný zádrhel spočívá v rychlosti. Nutno brát v potaz, že nežijeme někde v pouštní oblasti, kde o intenzivní sluneční záření není nouze. Jakmile tato nouze jednou je, těžko očekávat nepřetržitý přísun energie. Doba, po kterou celé nabíjení trvá, je tak více či méně závislá rovněž na aktuálním počasí. Moderní nabíječky pravda nevyžadují přímé slunce (stačí prosté denní světlo), ale u fotodiod je vztah mezi produkcí napětí/mírou osvětlení jasný.
Na druhé straně mě potěšilo, že nemálo z těchto nabíječek bývá dnes už konstruováno přímo pro outdoorové potřeby a jsou tudíž dodávány v odolném pogumovaném krytu, navíc voděodolném (pochopitelně s výjimkou konektorů). To je jistý posun od časů modelů jako Solar Laptop Charger, který před několika lety nepřipadal dvakrát skladný a bezpečný ani naší redakci.
Vhodný doplněk k samotné solární nabíječce představuje další záložní zdroj typu PowerGorilla (zvláště tehdy, když nabíječka nedisponuje vlastním akumulátorem). Ten sám o sobě už energii neprodukuje, ale pouze uchovává. Baterie s kapacitou 21 000 mAh podle oficiálních informací dokáže nároky notebooku uspokojit na 2-6 hodin (přesný čas se odvíjí od jeho technických parametrů) a adaptér má měnitelné hlavice, tudíž s ním lze klidně vyrazit prakticky kamkoliv. Kombinací obojího + vlastní baterie v notebooku již dostáváme poměrně slušný výsledek, který vás ovšem bude také stát pěkných pár tisíc.
- přídavný zdroj energie PowerGorilla -
Celé tohle povídání kolem (ne)využitelnosti solárních nabíječek sice vypadá pěkně, avšak upřímně řečeno jsem se v praxi dosud osobně nesetkal s nikým, kdo by s nimi aktivně pracoval. Jak ukazují diskuze na outdoorových fórech, ještě v roce 2008 se většina zúčastněných lidí shodovala na tom, že do opravdové použitelnosti má tento způsob zatím poměrně daleko. Střetávají se tu mj. dva protichůdné požadavky – jeden na co největší velikost panelů (čím rozsáhlejší plocha, tím více energie) a druhý na co nejmenší rozměry celého zařízení - kvůli mobilitě (gigantický panel prostě k batohu nepřichytím).
Jistým řešením teoreticky mohou být solární panely ve formě fólií. Hravě je stočíte do ruličky a dle testovaní některých mých známých přežijí i brutálnější praktiky typu proříznutí, protrhnutí etc.
Pokud vyrážíte na exotickou dovolenou a solární nabíječkou nedisponujete, bude vás spíše zajímat trochu jiný typ doplňků. Např. měniče napětí. Řekněme, že vlastníte obyčejný adaptér do zásuvky a rádi byste své 230V zařízení napájeli během jízdy automobilem z 12V konektoru cigaretového zapalovače. Žádný problém, nejen 100W proudový měnič od Trustu to zvládne. Podobně vám poslouží i měnič HI-400 400W/800W 12V/230V a řada jemu podobných. Je-li potíž ve vzdálenosti, přijde vám jistě vhod prodloužení zásuvky (Premium Cord aj.).
Nepříjemné překvapení na vás může teoreticky čekat v již zmiňovaném dalekém zahraničí (ale hodně záleží na přesné lokalitě/hotelu). Hotely vesměs mají na pokojích adaptéry pro návštěvníky z Evropy, zádrhel nicméně někdy bývá s typem zástrčky (americká verze) a někteří jedinci se proto raději vybaví kromě adaptéru i měničem 110/220V. Asi nejlepší je sehnat kompletní set redukcí pro dvoužilové vidlice (Amerika/jižní Evropa/Spojené království/Afrika+Asie).
Z trochu jiného soudku je pak přepěťová ochrana. I zde nalezneme produkty určené výslovně právě pro notebooky, byť většinou se s tímto typem doplňků setkáváme spíše u stolních počítačů. Elektřina je sice dobrý sluha, ale někdy také zlý pán. Jakmile špička (způsobená často za bouřky bleskem, respektive následnou elektromagnetickou indukcí) zničí jen zdroj, není to ještě až taková hrůza. Projde-li však až na výstup, výjimkou pak nemusí být ani plameny zachvácený notebook.
Už za pár stovek přitom koupíte např. Notebook Surge Protector, který kromě napájecího zdroje chrání i Ethernet zásuvku a jako bonus filtruje vysokofrekvenční/elektromagnetické rušení (EMI/RFI Noise Filter). Podobně je na tom nepatrně dražší (kolem 500 Kč) APC Surgearrest notebook PRO C8 W nebo Belkin (hodný pozornosti mj. tím, že na své top produkty poskytuje doživotní záruku).
Mezi doplňky lze tak trochu započítat i rezervní akumulátory. Např. do svého notebooku mohu v případě zájmu vložit ještě druhou baterii a prodloužit si tím pracovní dobu o několik dalších hodin. Jiný způsob využití spočívá v tom, že zatímco pracujete na jeden akumulátor, další mezitím nabíjíte a oba se následně prostřídají (třeba během polední pauzy mezi přednáškami).
Pokud už jednou náhradní baterii kupujete, doporučuji investovat do ní vyšší finanční částku. Obecně vzato existuje několik (momentálně 4 hlavních) typů akumulátorů. Základ (katoda, anoda, alektrolyt) je sice u všech stejný, nicméně se navzájem liší v podstatných detailech. Dobré je zorientovat se alespoň trochu v základních pojmech typu vnitřní odpor (menší je lepší), kapacita (udávaná v mAh), paměťový efekt, „líná baterie“ etc. i v jejich vzájemných vztazích. Námatkou NiMh má tím větší vnitřní odpor, čím častěji dobíjíte.
Aktuálně se u notebooku asi nejčastěji setkáte s Li-Ion články a v levnější cenové kategorii s NiMH. Li-Ion už každopádně začal být postupně vytlačován Li-Polem, tedy lithium polymerovým řešením. V prodeji jsem viděl i univerzální externí Li-Pol baterii nabízenou (různé typy) v rozmezí cca 3.000- 4.700 mAh.
Síla lithiových článků spočívá v přibližně poloviční hmotnosti (ve srovnání s niklem) a snažší údržbě. Háček naopak bývá v maximálním počtu nabíjecích cyklů, které tyto baterie vydrží, než definitivně „zestárnou“. Už za rok u nich můžete očekávat citelný pokles kapacity a po dalším roce jsou některé produkty bohužel prakticky nepoužitelné. Li-Polymer je na tom v tomto směru ještě o něco hůře než Li-Ion, na druhé straně zde lehce dosáhnete enormně tenkých (a navíc i formovatelných) akumulátorů - vysloveně předurčených pro použití v éře miniaturizace.
Před časem mě zaujala zmínka o Green Plug, jednom z prvních pokusů o univerzální nabíjecí adaptér. Tahle chytrá nabíjčka se každého zařízení nejprve „zeptá“ na jeho specifické požadavky a teprve na základě zjištěných informací dodá patřičnou energii. Háček samozřejmě spočívá v tom, že jednotlivé přístroje musí spolupráci s Green Plug podporovat. Pokud by se však podobný adaptér rozšířil opravdu masově, bylo by to poměrně zajímavé.
Ještě zajímavější mi připadá tématika bezdrátového přenosu energie (nabíječka bez kabelů). No bez kabelů... produkty od Powermatu ho pořád mají (ten pro zapojení do zásuvky). Jde o takovou podložku, na kterou své přístroje (či adaptéry) položíte a potřebná elektřina začne proudit skrze magnetickou indukci. Stejnou cestou lze transferovat i data. Powermat hodlá tyto nabíječky integrovat do stěn/nábytku a tvrdí, že tak odstartuje nový věk volnosti. Já to ale vidím trochu jinak – v dosahu zásuvky musíme být pořád, takže jakápak volnost? Kdybychom je však zkřížili se solárním panelem...
A akumulátory? Slibně vypadá třeba situace kolem palivových článků, které produkují energii katalytickým spalováním (účinnost 80%). V popředí se drží hlavně metanol a vodík (ovšem ten je složitější uchovávat), potíž tentokrát představuje velikost takových článků. Prozatím je rozhodně nedokážeme vyrábět podobně snadno jako ty Li-Polymerové.
Super Charge Ion Battery (SCIB) pak bylo možné shlédnout už před cca dvěma roky na Ceatecu (v jistém notebooku od Toshiby). Jde primárně o řešení největších nedostatků Li-Ion – SCIB má tedy nesrovnatelně delší životnost spojenou s menší pravděpodobností vznícení při poškození. Skvělá je rychlost dobíjení – Toshiba mluvila o 90% kapacity za rovných 5 minut, ale osobně jsem to nezkoušel.
Extrémem jsou „papírové“ baterie. Tento úspěch ohlásil tým vědců ze Stanfordské univerzity – kombinací uhlíkových nanomateriálů a stříbra vytvořili „papír“ máčený inkoustem. Na jeho povrchu však neulpí zdaleka jen inkoust, ale i stříbrno-uhlíkové vodiče/dráty. Čili ve finále získáváme vodivý papír. Ke komerčnímu využití prý schází už jen krůček... Nebo byste raději zinko-vzduchové články, které zase přislíbil švýcarský Revolt?
Jinou perlu reprezentují biologické baterie, výtvor studentů Massachusetts Institute of Technology. Energie se získává díky jistým bakteriím z rostlin. Prototyp baterie čistě jen „z bakterií“ už mimochodem také existuje. Bakterie Rhodoferax ferrireducens totiž umí nejen pracovat s cukrem, ale nevyžadují ke svému životu ani kyslík. Účinnost cca 83% je kompenzována malým teplotním rozsahem (cca 4-30 stupňů Celsia) a odpadem v podobě nepopulárního oxidu uhličitého.
Jak vidíte sami, během pár let bude nepochybně z čeho vybírat. A kdo ví, dost možná se při takovém tempu a snaze brzy dočkáme i onoho notebooku navrženého Nikolou Knezevicem!
Před cca dvěma lety jsem narazil na informace o konceptu vysoce zajímavého notebooku od Nikoly Knezevice (Nikoladesign). Tento model by měl disponovat integrovaným solárním panelem a druhou záložní baterií. Panel je možné v případě potřeby i dočasně zcela odpojit (pokud by uživatel nechtěl pracovat přímo na slunci) a nechat dobíjet, zatímco baterie ho dočasně zastoupí a po opětovném připojení z něj nejprve doplní svojí vlastní kapacitu. A tak dále...
Překážkou v realizaci jsou hlavně nedostatečné solární panely (kterých by momentálně bylo zapotřebí o něco více, než vidíte na obrázku) a pak pochopitelně vlastní výkon notebooků. Jenže minimálně jejich menší příbuzní - netbooky - začínají být čím dál úspornější a spotřebovávají mnohem méně energie, než tomu bylo dříve. Ukázkovým příkladem budiž iUnika GYY Solar Netbook. Pokud by se na této cestě jednoho dne i notebooky „potkaly“ s odpovídajícími solárními panely (jejichž účinnost zase průběžně roste), dovedl bych si podobný výrobek lehce představit. Do té doby se budeme muset spokojit např. se solární nabíječkou, čímž už se konečně dostáváme k doplňkům.
Slunce místo zásuvky
Solární nabíječky jsou hitem moderní doby. Myšlenka je stále stejně prostá jako ta Nikolova a svým způsobem fascinující. Představte si, že si na dovolené užíváte teplého počasí, ležíte s notebookem na písečné pláži a nerušeně surfujete po Internetu. Výdrž baterií vás přitom vůbec nemusí zajímat, neboť energii nepřetržitě dodávají právě hřejivé sluneční paprsky. Rozdíl mezi zapojením notebooku do zásuvky a bezdrátovým provozem se konečně zcela stírá.
Krásná vize, že? Palčivý problém stávajících solárních nabíječek samozřejmě opět spočívá v tom, že nedokáží tak snadno zabezpečit onen kýžený trvalý provoz (a tím zcela nahradit klasický adaptér). K úplné svobodě už pravda není daleko - minimálně v případě zařízení typu MP3 přehrávačů, bohužel k těm se (co do energetických nároků) notebooky neřadí. Přesto jde o natolik zajímavé hračky, že si bezesporu zaslouží detailnější rozbor.
Většina solárních nabíječek je univerzální a připojuje se přes USB port. Vlastníci mobilních telefonů, navigací etc. mohou vybírat z pestré škály mnoha různých typů, avšak v případě netbooků/notebooků je již situace složitější. Podstatným údajem je zde hlavně výstup napětí + maximální proud. Kupříkladu SolarGorilla disponuje 20-24 V a 500 mA, což teoreticky dostačuje alespoň pro netbooky (my jsme již dříve recenzovali i Powertraveller minigorilla).
- v pozadí solární nabíječka SolarGorilla -
Jiný zádrhel spočívá v rychlosti. Nutno brát v potaz, že nežijeme někde v pouštní oblasti, kde o intenzivní sluneční záření není nouze. Jakmile tato nouze jednou je, těžko očekávat nepřetržitý přísun energie. Doba, po kterou celé nabíjení trvá, je tak více či méně závislá rovněž na aktuálním počasí. Moderní nabíječky pravda nevyžadují přímé slunce (stačí prosté denní světlo), ale u fotodiod je vztah mezi produkcí napětí/mírou osvětlení jasný.
Na druhé straně mě potěšilo, že nemálo z těchto nabíječek bývá dnes už konstruováno přímo pro outdoorové potřeby a jsou tudíž dodávány v odolném pogumovaném krytu, navíc voděodolném (pochopitelně s výjimkou konektorů). To je jistý posun od časů modelů jako Solar Laptop Charger, který před několika lety nepřipadal dvakrát skladný a bezpečný ani naší redakci.
Vhodný doplněk k samotné solární nabíječce představuje další záložní zdroj typu PowerGorilla (zvláště tehdy, když nabíječka nedisponuje vlastním akumulátorem). Ten sám o sobě už energii neprodukuje, ale pouze uchovává. Baterie s kapacitou 21 000 mAh podle oficiálních informací dokáže nároky notebooku uspokojit na 2-6 hodin (přesný čas se odvíjí od jeho technických parametrů) a adaptér má měnitelné hlavice, tudíž s ním lze klidně vyrazit prakticky kamkoliv. Kombinací obojího + vlastní baterie v notebooku již dostáváme poměrně slušný výsledek, který vás ovšem bude také stát pěkných pár tisíc.
- přídavný zdroj energie PowerGorilla -
Celé tohle povídání kolem (ne)využitelnosti solárních nabíječek sice vypadá pěkně, avšak upřímně řečeno jsem se v praxi dosud osobně nesetkal s nikým, kdo by s nimi aktivně pracoval. Jak ukazují diskuze na outdoorových fórech, ještě v roce 2008 se většina zúčastněných lidí shodovala na tom, že do opravdové použitelnosti má tento způsob zatím poměrně daleko. Střetávají se tu mj. dva protichůdné požadavky – jeden na co největší velikost panelů (čím rozsáhlejší plocha, tím více energie) a druhý na co nejmenší rozměry celého zařízení - kvůli mobilitě (gigantický panel prostě k batohu nepřichytím).
Jistým řešením teoreticky mohou být solární panely ve formě fólií. Hravě je stočíte do ruličky a dle testovaní některých mých známých přežijí i brutálnější praktiky typu proříznutí, protrhnutí etc.
Pozor na napětí!
Pokud vyrážíte na exotickou dovolenou a solární nabíječkou nedisponujete, bude vás spíše zajímat trochu jiný typ doplňků. Např. měniče napětí. Řekněme, že vlastníte obyčejný adaptér do zásuvky a rádi byste své 230V zařízení napájeli během jízdy automobilem z 12V konektoru cigaretového zapalovače. Žádný problém, nejen 100W proudový měnič od Trustu to zvládne. Podobně vám poslouží i měnič HI-400 400W/800W 12V/230V a řada jemu podobných. Je-li potíž ve vzdálenosti, přijde vám jistě vhod prodloužení zásuvky (Premium Cord aj.).
Nepříjemné překvapení na vás může teoreticky čekat v již zmiňovaném dalekém zahraničí (ale hodně záleží na přesné lokalitě/hotelu). Hotely vesměs mají na pokojích adaptéry pro návštěvníky z Evropy, zádrhel nicméně někdy bývá s typem zástrčky (americká verze) a někteří jedinci se proto raději vybaví kromě adaptéru i měničem 110/220V. Asi nejlepší je sehnat kompletní set redukcí pro dvoužilové vidlice (Amerika/jižní Evropa/Spojené království/Afrika+Asie).
Z trochu jiného soudku je pak přepěťová ochrana. I zde nalezneme produkty určené výslovně právě pro notebooky, byť většinou se s tímto typem doplňků setkáváme spíše u stolních počítačů. Elektřina je sice dobrý sluha, ale někdy také zlý pán. Jakmile špička (způsobená často za bouřky bleskem, respektive následnou elektromagnetickou indukcí) zničí jen zdroj, není to ještě až taková hrůza. Projde-li však až na výstup, výjimkou pak nemusí být ani plameny zachvácený notebook.
Už za pár stovek přitom koupíte např. Notebook Surge Protector, který kromě napájecího zdroje chrání i Ethernet zásuvku a jako bonus filtruje vysokofrekvenční/elektromagnetické rušení (EMI/RFI Noise Filter). Podobně je na tom nepatrně dražší (kolem 500 Kč) APC Surgearrest notebook PRO C8 W nebo Belkin (hodný pozornosti mj. tím, že na své top produkty poskytuje doživotní záruku).
Když jedna baterie nestačí
Mezi doplňky lze tak trochu započítat i rezervní akumulátory. Např. do svého notebooku mohu v případě zájmu vložit ještě druhou baterii a prodloužit si tím pracovní dobu o několik dalších hodin. Jiný způsob využití spočívá v tom, že zatímco pracujete na jeden akumulátor, další mezitím nabíjíte a oba se následně prostřídají (třeba během polední pauzy mezi přednáškami).
Pokud už jednou náhradní baterii kupujete, doporučuji investovat do ní vyšší finanční částku. Obecně vzato existuje několik (momentálně 4 hlavních) typů akumulátorů. Základ (katoda, anoda, alektrolyt) je sice u všech stejný, nicméně se navzájem liší v podstatných detailech. Dobré je zorientovat se alespoň trochu v základních pojmech typu vnitřní odpor (menší je lepší), kapacita (udávaná v mAh), paměťový efekt, „líná baterie“ etc. i v jejich vzájemných vztazích. Námatkou NiMh má tím větší vnitřní odpor, čím častěji dobíjíte.
Síla lithiových článků spočívá v přibližně poloviční hmotnosti (ve srovnání s niklem) a snažší údržbě. Háček naopak bývá v maximálním počtu nabíjecích cyklů, které tyto baterie vydrží, než definitivně „zestárnou“. Už za rok u nich můžete očekávat citelný pokles kapacity a po dalším roce jsou některé produkty bohužel prakticky nepoužitelné. Li-Polymer je na tom v tomto směru ještě o něco hůře než Li-Ion, na druhé straně zde lehce dosáhnete enormně tenkých (a navíc i formovatelných) akumulátorů - vysloveně předurčených pro použití v éře miniaturizace.
Okénko do budoucnosti
Před časem mě zaujala zmínka o Green Plug, jednom z prvních pokusů o univerzální nabíjecí adaptér. Tahle chytrá nabíjčka se každého zařízení nejprve „zeptá“ na jeho specifické požadavky a teprve na základě zjištěných informací dodá patřičnou energii. Háček samozřejmě spočívá v tom, že jednotlivé přístroje musí spolupráci s Green Plug podporovat. Pokud by se však podobný adaptér rozšířil opravdu masově, bylo by to poměrně zajímavé.
Ještě zajímavější mi připadá tématika bezdrátového přenosu energie (nabíječka bez kabelů). No bez kabelů... produkty od Powermatu ho pořád mají (ten pro zapojení do zásuvky). Jde o takovou podložku, na kterou své přístroje (či adaptéry) položíte a potřebná elektřina začne proudit skrze magnetickou indukci. Stejnou cestou lze transferovat i data. Powermat hodlá tyto nabíječky integrovat do stěn/nábytku a tvrdí, že tak odstartuje nový věk volnosti. Já to ale vidím trochu jinak – v dosahu zásuvky musíme být pořád, takže jakápak volnost? Kdybychom je však zkřížili se solárním panelem...
A akumulátory? Slibně vypadá třeba situace kolem palivových článků, které produkují energii katalytickým spalováním (účinnost 80%). V popředí se drží hlavně metanol a vodík (ovšem ten je složitější uchovávat), potíž tentokrát představuje velikost takových článků. Prozatím je rozhodně nedokážeme vyrábět podobně snadno jako ty Li-Polymerové.
Super Charge Ion Battery (SCIB) pak bylo možné shlédnout už před cca dvěma roky na Ceatecu (v jistém notebooku od Toshiby). Jde primárně o řešení největších nedostatků Li-Ion – SCIB má tedy nesrovnatelně delší životnost spojenou s menší pravděpodobností vznícení při poškození. Skvělá je rychlost dobíjení – Toshiba mluvila o 90% kapacity za rovných 5 minut, ale osobně jsem to nezkoušel.
Extrémem jsou „papírové“ baterie. Tento úspěch ohlásil tým vědců ze Stanfordské univerzity – kombinací uhlíkových nanomateriálů a stříbra vytvořili „papír“ máčený inkoustem. Na jeho povrchu však neulpí zdaleka jen inkoust, ale i stříbrno-uhlíkové vodiče/dráty. Čili ve finále získáváme vodivý papír. Ke komerčnímu využití prý schází už jen krůček... Nebo byste raději zinko-vzduchové články, které zase přislíbil švýcarský Revolt?
Jinou perlu reprezentují biologické baterie, výtvor studentů Massachusetts Institute of Technology. Energie se získává díky jistým bakteriím z rostlin. Prototyp baterie čistě jen „z bakterií“ už mimochodem také existuje. Bakterie Rhodoferax ferrireducens totiž umí nejen pracovat s cukrem, ale nevyžadují ke svému životu ani kyslík. Účinnost cca 83% je kompenzována malým teplotním rozsahem (cca 4-30 stupňů Celsia) a odpadem v podobě nepopulárního oxidu uhličitého.
Jak vidíte sami, během pár let bude nepochybně z čeho vybírat. A kdo ví, dost možná se při takovém tempu a snaze brzy dočkáme i onoho notebooku navrženého Nikolou Knezevicem!
