ESA: kvůli radiaci je vyslání člověka na Mars příliš nebezpečné

Pokud naše raketa neexploduje při startu, neporouchá se něco životné důležitého na cestě, přežijeme ponorku, přistávací manévr, pobyt v řídké atmosféře Marsu a dokonce i návrat zpět, stále je tu jeden velký strašák, a sice všudypřítomné kosmické záření i záření ze Slunce. Před tím nás chrání atmosféra i magnetické pole Země, na něž mohou spoléhat i obyvatelé ISS, ale na dlouhé meziplanetární cestě je to velký problém a ani na Marsu to nebude jednoduché, když ten své celoplanetární magnetické pole už dávno nemá. 

 

 

ESA tak říká, že vyslání člověka na takovou cestu s dnes dostupnou výbavou by jej vystavilo obrovskému riziku následných zdravotních potíží, což je ještě mírný výraz. Je tak jasné, že bude zapotřebí loď, která dokáže své pasažéry ochránit před radiací a to je problém, když je třeba na takové cestě počítat s každým gramem zátěže. 

 

Dle předpokladů ESA by tak mise na Mars vystavila člověka asi 700x vyšším dávkám záření, než jakým se nám dostává na Zemi. A i díky NASA Twins Study a podobným experimentům mají vědci daleko lepší představu o tom, co by to mohlo znamenat. Ostatně jak ukazuje i tento obrázek, ani lidé na Mezinárodní vesmírné stanici nejsou chráněny zcela ideálně a dostávají každý den asi 250 denních dávek toho, co člověk v nížinách. 

 

 

ESA ale pouze nevaruje, ale také zkoumá to, co by se s radiační hrozbou mohlo dělat. Spolupracuje s pěti evropskými laboratořemi, které dokáží urychlovat částice a simulovat právě kosmické záření dopadající na biologické vzorky. Právě v nich by mohly vzniknout technologie poskytující zvýšenou ochranu. 

 

Další možnost ke studiu nastane v létě 2020, kdy by už snad měla být otestován loď Orion na misi mimo ochrannou náruč Země. Využijí se zde loutky s namontovanými radiačními senzory, které budou zaznamenávat to, čemu bude člověk vystaven na třítýdenní misi k Měsíci. 

 

ESA dosud zjistila, že velice slibný prvek pro ochranu před radiací je lithium, které by se tak mohlo dostat do plášťů budoucích vesmírných lodí. Problém je však ten, že navlhlé lithium je značně nestabilní, respektive prudce reaguje s vodou. NASA zase pokukuje po materiálech obsahujících vodík. Mohou to být třeba vhodně umístěné a tvarované nádrže s vodou či případně plasty obsahující vodík, jako je polyetylen nebo hi-tech materiály, z nichž jsou zvláště nadějné nanotrubičky z uhlíku, bóru a dusíku, které v sobě drží vodík. Nic z toho ale není ve stavu, který by umožnil brzké nasazení v praxi.