Evropský Solar Orbiter odstartoval ke Slunci, přinese první snímky jeho pólů

Solar Orbiter však není mise, kterou si na triko vzala pouze ESA. Jde o spolupráci evropských zemí a USA, čili ESA a NASA, i když vklad Američanů je v tomto případě jen malý. A jak je zřejmé z prostého názvu sondy, ta bude stejně jako Parker obíhat Slunce. Vypuštěna byla v neděli pomocí rakety United Launch Alliance Atlas V z Mysu Canaveral na Floridě. Nyní již středisko mise v německém Darmstadtu přijalo potvrzení o tom, že Solar Orbiter úspěšně rozevřel své solární panely a nyní by mělo být na řadě vystavení "ráhna" s vědeckými nástroji a také antén pro komunikaci se Zemí. 

 

start Solar Probe na raketě Atlas V

 

Na rozdíl od Parker Solar Probe nemá Solar Orbiter obvyklou dráhu ve stejné rovině s planetami. Naveden byl na dráhu s velkou inklinací, takže nám během následujících let poskytne vůbec první snímky obou pólů Slunce, i když nepůjde přímo o polární dráhu, aby sonda obíhala přímo nad póly. Podobnou dráhu přitom zvolila NASA i pro sondu Juno, která obíhá Jupiter, ale ta už opravdu prolétá nad póly této planety, než aby na ně měla jen výhled jako Solar Orbiter. 

 

 

Solar Orbiter se chystá na celkem 22 oběhů kolem Slunce, přičemž tato sonda nebude na rozdíl od Parkeru potřebovat žádnou zvláštní tepelnou ochranu. Parker musí odolávat vysokým teplotám v samotné sluneční koróně, ovšem Solar Orbiter se bude pohybovat v nejbližším bodě o něco blíže než Merkur a pro úpravu své orbity využije gravitační manévry u Venuše (a jednou také u Země)

 

 

V rámci mise Solar Orbiter jde, jak jinak, o lepší pochopení našeho Slunce a to, jak se může jeho chování postupem času měnit a případně nás tím ohrozit. Ještě před vědeckou částí mise ale bude delší dobu trvat, než se sonda vůbec dostane na vhodnou dráhu a v průběhu příštích tří měsíců se bude postupně testovat celá desítka vědeckých přístrojů na její palubě (devět evropských, jeden americký). Na svou cílovou "pracovní" orbitu se pak dostane až za další dva roky po celkem třech gravitačních manévrech (dva u Venuše a jeden u Země - viz obrázek). 

 

Pak Solar Orbiter začne jednak měřit prostředí kolem sebe, což znamená sledování elektrických a magnetických polí, procházejících částic a vln a vedle toho bude sledovat Slunce a jeho atmosféru. A především pak poskytne pohled na póly Slunce, které mohla sledovat již sonda Ulysses vypuštěná v roce 1990, ale neměla výbavu pro poskytnutí materiálů, které by zaplnily mezery v dnešních modelech popisujících magnetická pole Slunce. 

 

Zdroj: ESA, NASA