Už jste slyšeli o síle květin (zřejmě narážka na Hippies – pozn. překl.). Ale co síla stromů, lépe řečeno síla elektrická? Ukázalo se, že je v přírodě v malých, ale měřitelných dávkách, a to natolik, že se výzkumníkům z Univerzity ve Washingtonu podařilo spustit elektronický obvod.
Tento obvod je schopen uchovat dost elektrického napětí získaného ze stromů, aby mohl napájet nízkonapěťový senzor.
Zprava doleva jsou docent Babak Parviz, jeho asistent, Brian Otis a vysokoškolský student Carlton Himes.
„Pokud je nám známo, jedná se o první vyhodnocenou studii někoho, kdo pohání něco pouze zabodnutím elektrod do stromu,“ sdělil spoluautor projektu, docent na výše uvedené škole, Babak Parviz.
V loňské studii z Massachusettského institutu techologií se zjistilo, že kytky generují napětí až 200 milivoltů za podmínky, že je jedna elektroda umístěna do kytku obklopující půdy a druhá přímo na květinu. A Pokud zabředneme trochu více do historie, zjistíme, že jev objevil již roku 1996 vynálezce Gordon Wadle, jemuž se podařilo takto ze stromu získat úctyhodného stáleho napětí 1,2 voltů.
Vysokoškolák Carlton Himes, spoluator studie z Washingtonské univerzity, naměřil na javoru velkolistém voltáž až několika set milivoltů. Jeho kolega, asistent profesora, Brian Otis, pak vedl vývoj na zesilovacím zařízení, jež ukládá elektrickou energii, aby při dosažení určené hranice mohlo produkovat vyšší napětí. Pomocí tohoto přístroje se jim podařilo z 20 milivoltů spustit obvod o napětí 1.1 voltu, což je dostatek pro běh nízkonapěťového senzoru, ovšem nutno dodat, že zařízení i přesto většinu času stráví ve stavu spánku a střádá energii ke svému spuštění.
Obvod získávající elektřinu ze stromu.
„Pokud všechno usne, systém se již sám neprobudí, “ komentuje problém Otis. Jeho tým proto vyřešil problém sestavením malých hodin, kterým k běhu stačí výkon pouze 1 nanowattu a jež operují při 350 milivoltech. Tyto „úsporné“ hodinky jednou za pár vteřin vygenerují elektrický pulz, kterým průběžné „probouzejí“ systém.
Fenomén stromové elektřiny je odlišný od populárních citrónových experimentů á la běžných galvanických článků v tom, že se stromy bylo použito stejného kovu pro obě elektrody.
Možnosti budoucího využití vidí Parviz v mapování enviromentálních podmínek a lesních požárů. Naměřená hodnota elektrického výstupu také může vypovídat o zdraví stromu.
„Není pevně stanoveno odkud se ty voltáže berou. Ale zdá se, že ve stromech je podobné upozorňování na vlastní stav jako probíhá i v lidském těle, pouze však pomalejši rychlostí.“ dodává Parviz. „Zajímá mne aplikace našich výsledků k výzkumu toho, co strom vlastně dělá. Když jdete k doktorovi, první věc, kterou vám změří je pulz. Pro stromy zatím nemáme nic podobného.“
Obrázky poskytla Univerzita ve Washingtonu.
Zdroje: physorg.com, washington.edu, cellular-news.com, boston.com
Tento obvod je schopen uchovat dost elektrického napětí získaného ze stromů, aby mohl napájet nízkonapěťový senzor.
Zprava doleva jsou docent Babak Parviz, jeho asistent, Brian Otis a vysokoškolský student Carlton Himes.
„Pokud je nám známo, jedná se o první vyhodnocenou studii někoho, kdo pohání něco pouze zabodnutím elektrod do stromu,“ sdělil spoluautor projektu, docent na výše uvedené škole, Babak Parviz.
V loňské studii z Massachusettského institutu techologií se zjistilo, že kytky generují napětí až 200 milivoltů za podmínky, že je jedna elektroda umístěna do kytku obklopující půdy a druhá přímo na květinu. A Pokud zabředneme trochu více do historie, zjistíme, že jev objevil již roku 1996 vynálezce Gordon Wadle, jemuž se podařilo takto ze stromu získat úctyhodného stáleho napětí 1,2 voltů.
Vysokoškolák Carlton Himes, spoluator studie z Washingtonské univerzity, naměřil na javoru velkolistém voltáž až několika set milivoltů. Jeho kolega, asistent profesora, Brian Otis, pak vedl vývoj na zesilovacím zařízení, jež ukládá elektrickou energii, aby při dosažení určené hranice mohlo produkovat vyšší napětí. Pomocí tohoto přístroje se jim podařilo z 20 milivoltů spustit obvod o napětí 1.1 voltu, což je dostatek pro běh nízkonapěťového senzoru, ovšem nutno dodat, že zařízení i přesto většinu času stráví ve stavu spánku a střádá energii ke svému spuštění.
Obvod získávající elektřinu ze stromu.
„Pokud všechno usne, systém se již sám neprobudí, “ komentuje problém Otis. Jeho tým proto vyřešil problém sestavením malých hodin, kterým k běhu stačí výkon pouze 1 nanowattu a jež operují při 350 milivoltech. Tyto „úsporné“ hodinky jednou za pár vteřin vygenerují elektrický pulz, kterým průběžné „probouzejí“ systém.
Fenomén stromové elektřiny je odlišný od populárních citrónových experimentů á la běžných galvanických článků v tom, že se stromy bylo použito stejného kovu pro obě elektrody.
Možnosti budoucího využití vidí Parviz v mapování enviromentálních podmínek a lesních požárů. Naměřená hodnota elektrického výstupu také může vypovídat o zdraví stromu.
„Není pevně stanoveno odkud se ty voltáže berou. Ale zdá se, že ve stromech je podobné upozorňování na vlastní stav jako probíhá i v lidském těle, pouze však pomalejši rychlostí.“ dodává Parviz. „Zajímá mne aplikace našich výsledků k výzkumu toho, co strom vlastně dělá. Když jdete k doktorovi, první věc, kterou vám změří je pulz. Pro stromy zatím nemáme nic podobného.“
Obrázky poskytla Univerzita ve Washingtonu.
Zdroje: physorg.com, washington.edu, cellular-news.com, boston.com
