Když Vás práce baví :(
Člověk má někdy potřebu vykecat se ze svých problémů a tak to činím touto cestou i já. Protože toto fórum (ostatně jako hodně fór na netu) poskytuje jistou formu anonymity (beru s velkou rezervou) tak se domnívám, že to mou situaci nijak nezhorší.
Můj příběh je jednoduchý. Pracuji (respektivě jsem pracoval) v jedné nejmenované firmě v jednom nejmenovaném městě jako programátor. Náplní činnosti této firmy je prodávat lidi (jako šlapky) druhým firmám. Pro člověka, který v tomto oboru začíná nebo pro jedince se slabší náturou je to práce dost strastiplná. Všude neustále začínáte, nové prostředí, cizí lidé, nulová znalost problematiky firmy. Cena za kterou se fakturuje je pro Vás krásnou představou o příjmu (netvoří ani zlomek této ceny). Samozřejmě nároky těchto firem reflektují vyfakturovanou cenu. V tomto zajímavém prostředí (myšleno sarkasticky) je tlak na lidi ještě mnohonásobně větší a když do toho započítám neustálé cestování za prací (stovky kilometrů) získává taková práce na atraktivitě.
Jednoho krásného dne si prostě řeknete dost, zejména když zjistíte, že výsledkem je zničené zdraví, rozvrácený vztah s partnerkou (finance, odcizení apod.) a práce Vás pro neustálou únavu přestává bavit.
Tímto by mohl můj příběh končit, ale v mým případě teprve začal. Každý jedinec (alespoň dle mého soudu normální) má jistou představu o práci co chce dělat, nějakou metu kterou chce dosáhnout. A já jsem se na konci cesty dostal (respektivě byl prodán) do firmy, která mou představu v některých bodech alespoň trochu splňovala. Najednou jsem zjistil, že mě má práce po třech letech začíná bavit a opět se (paradoxně) dostávám do situace, že se chci do firmy pomalu odstěhovat, protože práce byla a je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí na světě. Věděl jsem, že mě tato firma zaplatila jen na poměrně krátkou dobu a že tento krásný sen musí jednou skončit. To byla poslední kapka. Řekl jsem si, že už se zpět na mou původní firmu nevrátím a půjdu si svou cestou. Samozřejmě jsem si uvědomoval riziko svého jednání a věděl jsem, že budu mít problémy při hledání nové práce (nejsem superman, s jazyky mám problém a uplatnění v regionu je problematické). Najednou přišla věc, která mě ani ve snu nenapadla (jsem si moc dobře vědom svých nedostatků). Firma ve které jsem naposledy dělal mě oslovila, jestli bych pro ně nechtěl pracovat. Prostě pohádka se šťastným koncem. Bylo by to krásné kdyby... Firmy mají mezi sebou dohodu, že si nebudou vzájemně přetahovat lidi a tím pádem to visí na tom, že pokud se má dnes už bývalá firma rozhodne (jako, že je to i dost pravděpodobné), že mi to nedovolí, tak není síly (tolik peněz nemám) která by to dokázala změnila. Takže můj příběh končí na rozhodnutí jednoho člověka s kterým už paradoxně nemám nic společného. Jediné co mi v současné chvíli zbývá než čekat jak to všechno dopadne.
Pořád si říkám, že každá věc je pro něco dobrá, takže i když to dopadne špatně (pro mě), tak se to snad musí jednou zlomit. Jeden můj kamarád říká, že život se žije v sinusoidě a já pořád doufám v to, že se už musím z toho záporného kvadrantu dostat.
P.S.: Doufám, že jsem tím spamem nikoho neotrávil. :notsure
Můj příběh je jednoduchý. Pracuji (respektivě jsem pracoval) v jedné nejmenované firmě v jednom nejmenovaném městě jako programátor. Náplní činnosti této firmy je prodávat lidi (jako šlapky) druhým firmám. Pro člověka, který v tomto oboru začíná nebo pro jedince se slabší náturou je to práce dost strastiplná. Všude neustále začínáte, nové prostředí, cizí lidé, nulová znalost problematiky firmy. Cena za kterou se fakturuje je pro Vás krásnou představou o příjmu (netvoří ani zlomek této ceny). Samozřejmě nároky těchto firem reflektují vyfakturovanou cenu. V tomto zajímavém prostředí (myšleno sarkasticky) je tlak na lidi ještě mnohonásobně větší a když do toho započítám neustálé cestování za prací (stovky kilometrů) získává taková práce na atraktivitě.
Jednoho krásného dne si prostě řeknete dost, zejména když zjistíte, že výsledkem je zničené zdraví, rozvrácený vztah s partnerkou (finance, odcizení apod.) a práce Vás pro neustálou únavu přestává bavit.
Tímto by mohl můj příběh končit, ale v mým případě teprve začal. Každý jedinec (alespoň dle mého soudu normální) má jistou představu o práci co chce dělat, nějakou metu kterou chce dosáhnout. A já jsem se na konci cesty dostal (respektivě byl prodán) do firmy, která mou představu v některých bodech alespoň trochu splňovala. Najednou jsem zjistil, že mě má práce po třech letech začíná bavit a opět se (paradoxně) dostávám do situace, že se chci do firmy pomalu odstěhovat, protože práce byla a je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí na světě. Věděl jsem, že mě tato firma zaplatila jen na poměrně krátkou dobu a že tento krásný sen musí jednou skončit. To byla poslední kapka. Řekl jsem si, že už se zpět na mou původní firmu nevrátím a půjdu si svou cestou. Samozřejmě jsem si uvědomoval riziko svého jednání a věděl jsem, že budu mít problémy při hledání nové práce (nejsem superman, s jazyky mám problém a uplatnění v regionu je problematické). Najednou přišla věc, která mě ani ve snu nenapadla (jsem si moc dobře vědom svých nedostatků). Firma ve které jsem naposledy dělal mě oslovila, jestli bych pro ně nechtěl pracovat. Prostě pohádka se šťastným koncem. Bylo by to krásné kdyby... Firmy mají mezi sebou dohodu, že si nebudou vzájemně přetahovat lidi a tím pádem to visí na tom, že pokud se má dnes už bývalá firma rozhodne (jako, že je to i dost pravděpodobné), že mi to nedovolí, tak není síly (tolik peněz nemám) která by to dokázala změnila. Takže můj příběh končí na rozhodnutí jednoho člověka s kterým už paradoxně nemám nic společného. Jediné co mi v současné chvíli zbývá než čekat jak to všechno dopadne.
Pořád si říkám, že každá věc je pro něco dobrá, takže i když to dopadne špatně (pro mě), tak se to snad musí jednou zlomit. Jeden můj kamarád říká, že život se žije v sinusoidě a já pořád doufám v to, že se už musím z toho záporného kvadrantu dostat.
P.S.: Doufám, že jsem tím spamem nikoho neotrávil. :notsure
