Funkčnost, rozhraní a technologie pevných disků

Na plný RAID

Zapojení disků do diskového pole RAID 0 (Stripping) je dnes poměrně běžné, avšak jak je tomu u SSD? I v tomto případě je takovéto spojení možné. Testy v odborných periodikách ale ukazují, že RAID 0 nepřináší v těchto případech takový přínos a v závislosti na použitých modelech disků výkon vzroste pouze částečně.

Pro zisk výkonu tak jednoznačně doporučuji koupit "SSDéčko" jedno a mnohem kvalitnější, namísto dvou méně výkonných a následně zapojených do diskového pole. Samozřejmě je opět možné, že v průběhu postupu času se toto změní, ale nyní (začátek 2009) je patrně nejlepší volbou zakoupení disku Intel X25-M, který jednoznačně v mnoha ohledech, a dokonce i testech trhá veškeré rekordy.
Specifikace tomu také odpovídají. V rychlosti čtení může disk dosáhnout až 250 MB/s. Ano, tento disk skutečně nabízí přenosovou rychlost zhruba dvojnásobnou oproti diskům mechanickým. Rychlost zápisu se pak pohybuje okolo hranice 70 MB/s, což je sice už oproti minule zmíněnému výsledku trochu horší, ale i přesto se jedná o výborný výsledek. Přístupová doba přitom dosahuje cca 85 mikrosekund!

2,5" modely nyní dosahují kapacity 80 GB, brzy ale na trh přijdou jejich inovované verze s kapacitou 160 GB. Pokud by vám však 2,5" model X25-M nevyhovoval svou velikostí, pak vězte, že i na vás Intel myslel a připravil také alternativní a mnohem menší verze tohoto disku. Jedná se například o menší X18-M o velikosti 1,8".

Důstojným soupeřem SSD Intelu může být až třeba takový VelociRaptor s rychlostí otáčení ploten 10 000 otáček za minutu, avšak ani ten na tohoto rekordmana nestačí. A to i přes jeho výbornou hodnotu přístupu k datům, která činí 7 ms. "Obyčejné" pevné disky pak sahají cca k 12 milisekundám. Zajímavostí budiž také to, že ač se ve skutečností jedná o disk 2,5" formátu, samotný výrobce jej zařazuje spíše k jeho 3,5" bratříčkům. Proč to? Odpověď je jednoduchá. Zbytek prostoru totiž zabírá pasivní rámeček s jedinou funkcí - disk spolehlivě uchladit.
Pokud si myslíte, že na nějaké té milisekundě vůbec nezáleží, pak vás musím bohužel vyvést z omylu. Na vlastní oči to poznáte už například ve vašem operačním systému. Stačí, když si necháte rozbalit nějakou velkou a obsáhlou kontextovou nabídku z menu. Doba, než se tato nabídka celá zobrazí, bude značně rozdílná, celková odezva systému při použití SSD pak o mnoho lepší.

Pozn.: Představení výše zmíněného disku od nejvýznamnějšího výrobce procesorů si můžete přečíst i na stránkách Světa hardware v tomto článku, v kterém najdete informace i o dalších produktech zmíněných v této kapitole.

Firmware pevných disků, aneb za disky složitější

Některé disky disponují také maličkým mini USB konektorem, k čemu je ale dobrý? K flashování! I tento faktor je zapotřebí k dosažení maximálního výkonu disku sledovat. Nahráním nového firmwaru totiž můžete dokonce i podstatně zvýšit výkon celého pevného disku. Toto platí ale právě jen u SSD, u klasických pevných disků se upgradu firmwaru takřka nevyužívá, protože to prostě není potřeba.

Záleží ale pouze na samotném výrobci, jakým způsobem se bude firmware aktualizovat, nemusí tak jít nutně o přenos pomocí USB kabelu jako například u disků ze série firmy OCZ Core. Výše zmíněný disk Intelu se na rozdíl od ní například spoléhá na příkazovou řádku, čímž udělá radost především zarytým příznivcům alternativního operačního systému Linux. V tomto případě ale flashování probíhá prostřednictvím MS-DOSu.
Flashování také většinou vyžaduje jistou dávku počítačového umu. Není totiž žádným problémem (po ne příliš dobře provedeném upgradu) z 80GB disku získat disk klidně i desetinové kapacity. Když však překonáte prvotní strach a upgrade se zadaří, můžete získat o něco vyšší přenosové rychlosti a také dosáhnout o něco nižšího zatížení procesoru.

Resumé

Mají tedy SSD disky svou budoucnost jistou a je jen otázkou času, kdy vytlačí zatím stále rozšířené "plotnové" pevné disky klasické konstrukce? Zdá se, že tomu tak opravdu je. Technologie SSD má v sobě zcela určitě velký potenciál a navzdory stále ještě vysoké pořizovací ceně se na trhu již můžeme setkat s poměrně velkým množstvím produktů, které ji v sobě mají.

A těch několik málo nevýhod? Ty se postupným vývojem neustále pomalu stírají. Dokonce i cena začíná být reálná také pro "obyčejné" lidi, například domácnosti. Toto masové rozšíření s sebou přináší i další pozitivum. Zatímco dříve byly ceny USB flash pamětí poměrně drahé, dnes (začátek roku 2009) je už situace poněkud jiná. Za cenu 2GB flashdisku Corsair Voyager GT, který jsem nakoupil cca před rokem, bych si dnes mohl pořídit flashdisk s kapacitou 16 GB.

Na závěr tak nezbývá než zmínit už celkem otřepanou, avšak poměrně výstižnou frázi: Máme se opravdu na co těšit!

Shrnutí:

• SLC (Single-Level Cell) - Jedná se o technologii výroby SSD disků a dalších pamětí založených na principu "flash", která označuje ukládání jednoho bitu informace právě do jedné buňky. Díky tomu dosahuje vyšších přenosových rychlostí při přenosu dat a samozřejmě také nižší spotřeby. Jedinou, avšak také velmi podstatnou nevýhodu, představují vysoké výrobní náklady přepočtené na jeden vyrobený megabajt. Proto jsou "flešky" vyrobené touto technologií určené převážně pro náročnější segment trhu a jsou osazovány do vysoce výkonných zařízení.
• MLC (Multi-Level Cell) - Další z technologií používaná při výrobě pamětí typu flash. Zařízení postavená na této technologii jsou schopná ukládat tři a více bity informace do jedné buňky, čímž se jeho výroba značně zlevňuje, a obzvláště proto se s takovýmito čipy pamětí flash setkáme nejčastěji. Bohužel to je asi jediné pozitivum, protože takovéto čipy kromě toho také dosahují oproti SLC mnohem nižších přenosových rychlostí, krom toho mají také vyšší spotřebu.
• MBC (Multi-Bit Cell) - Technologie výroby flash pamětí velmi podobná té předchozí jmenované. Na rozdíl od ní však umožňuje ukládat do jedné buňky pouze dva bity informace, ne více.
• PCB (Printed Circuit Board) - Deska plošných spojů, která většinou obsahuje obrovské množství vodivých cest, a která také tvoří základ všech počítačových komponent. Ať už se jedná o základní desku, grafickou či zvukovou kartu, vždy je nutno veškeré čipy, ze kterých se bude toto zařízení skládat, na něco umístit, připájet. K tomu právě slouží PCB.
• HHD (Hybrid Hard Drive/Disk) - Tato zkratka připomínající označení klasických pevných disků představuje také velmi zajímavou technologii, u které se ale nepočítá s úplným nahrazením pohybujících se částí disku (ploten), ale pouze k přidání menší paměti SSD, která má sloužit jako vyrovnávací paměť cache. Průkopníkem technologie byla především společnost Samsung.