C-Media Electronics, Inc. - společnost založená v roce 1991 se sídlem na Taiwanu. Zabývá se hlavně audio hardwarem - AC'97 čipy, PCI / USB nebo síťové zvukové karty a další. Naše články o společnosti C-Media.

Canon Inc. - světoznámý japonský výrobce tiskáren, kopírek, scannerů, fotoaparátů, videokamer, projektorů a dalších produktů. Ve světě se tato společnost těší velmi dobré pověsti a její produkty často spadají do vyšší třídy. Naše články o společnosti Canon.

Systémy CDC 160 a CDC 160-A od společnosti Control Data Unit byly jedněmi z prvních mikropočítačů na trhu. Jednalo se o 12bitové počítače, deriváty CDC 1604. Používány byly hlavně jako externí procesory pro řadu mainframů řady CDC 6000, což znamená, že běžely jako terminály, avšak později na nich běžel téměř celý operační systém a mainframe pak zůstal volný pro počítání pouze programů.

Řada mainframů CDC 3000 vycházela z počítačů CDC 1604 (vyšší systémy) a 924 (nižší systémy). Vyšší modely (CDC 3400, CDC 3600 a CDC 3800) byly opět 48bitové, jedno slovo tak obsahovalo dvě 24bitové či méně častěji jednu 48bitovou instrukci. Nižší modely (CDC 3100, CDC 3200, CDC 3300 a CDC 3500) byly jen 24bitové, na druhou stranu CDC 3300 a CDC 3500 mohly být dovybaveny dodatečnými instrukcemi pro operace s plovoucí desetinnou čárkou a BDP (Business + Data Processing); druhý (a nejmladší) systém navíc již byl založen na integrovaných obvodech namísto samostatných prvků.
Procesor nižší řady měl 4 registry o délce 15 bitů a přímo adresovat bylo možné paměť o velikosti 32 768 balíků dat s délkou 24 bitů (celkem 96 KB). Používány byly obvykle dva až tři banky pamětí s magnetickými jádry. Procesor modelu CDC 3300 zvládal vykonat okolo milionu instrukcí za sekundu, díky čemuž byl systém roku 1965 označován jako superpočítač; jeden z těchto počítačů běžel i v Praze, Bratislavě, Budapešti a Bukurešti. Pro systémy CDC 3000 bylo vyvinuto mnoho operačních systémů, důležité ale bylo, že bylo možné psát kompatibilní aplikace pro všechny systémy, dokonce částečně i zpětně kompatibilní s CDC 1604.

Série 60bitových mainframů CDC 6000 od Control Data Corporation vycházela z řady CDC 3000 a obsahovala celkem pět modelů. Ty se převážně lišily množstvím a druhem procesorů, nicméně všechny již spadaly pod distribuovanou architekturu a měly redukovanou instrukční sadu (dnes označovanou RISC), přičemž používaly unifikovaný operační systém SCOPE (Supervisory Control Of Program Execution).

Prvním členem rodiny byl CDC 6600, představený v září 1964 s rychlostí vykonávání teoreticky až 10 milionů instrukcí za sekundu (s dobrou kompilací), jinak tedy 2-3 MFLOPS. Procesor tohoto počítače byl dělen na deset individuálních funkčních jednotek, z nichž každá byla určena pro jiný druh operací. Obsahoval 24 registrů (osm s délkou 60 bitů, zbytek s délkou 18 bitů) a pracoval s 15 či 30bitovými instrukcemi, přičemž každý takt mohla být obdržena nová instrukce, ačkoli mohly být ještě zpracovávány předchozí. Jeden cyklus trval 100 ns, přičemž jednoduché sčítání zabralo 3 cykly, sčítání s plovoucí desetinnou čárkou 4 cykly, násobení s plovoucí čárkou 10 cyklů (ovšem jednotky pro takové násobení měl dvě, mohla tedy probíhat dvě násobení ve stejný čas) a dělení s plovoucí čárkou 29 cyklů. Systém byl chlazen kompresorem s freony, podobně jako chladničky. Prodalo se celkem okolo stovky těchto mainframů s cenou 6-10 milionů amerických dolarů za kus.

V dubnu roku 1966 přišel CDC 6400 se sériovým zpracováním instrukcí, následovaný CDC 6500 v říjnu 1967, obsahujícím dva procesory z CDC 6400. Zpracování instrukcí mohlo trvat 5-68 cyklů v závislosti na složitosti výpočtu. Sčítání s plovoucí desetinnou čárkou trvalo 11 cyklů, násobení 57 cyklů. Rychlost zpracování instrukcí se obvykle pohybovala okolo 1 MIPS, zpracování operací s plovoucí desetinnou čárkou velmi záleželo na směsi operací a mohlo být někde pod 200 KFLOPS.

Za dva roky po CDC 6500 přišel CDC 6700, který měl jeden procesor z CDC 6400 a jeden z CDC 6600, což z něj činilo jeden z nejrychlejších strojů ve své době. Všechny systémy navíc od roku 1969 dostaly 20 externích procesorů (v podstatě samostatné 12bitové mikropočítače CDC 160-A) se 24 kanály, které se staraly o periferie a nezatěžovaly tak hlavní systém. Objevil se také CDC 6415-7 se sedmi externími procesory pro snížení ceny. Jeden z těchto procesorů obstarával i konzoli se dvěma CRT obrazovkami, na které mohl běžet první celoobrazovkový textový editor O26. Později se pro konzoli objevily i jednoduché hry.

Minimální konfigurace sestávala z některého systému s pamětí o kapacitě 32 768 slov (tedy 240 KB) a přístupové době 100 ns, kombinace disků či magnetických bubnů o kapacitě 24 milionů balíků dat (tedy necelých 172 MB), čtečky a děrovačky děrných štítků, tiskárny a páskové mechaniky se 7 stopami.

CDC 7600 byl další mainframe Control Data Corporation vytvořený Seymourem Crayem. Z velké části vycházel z CDC 6600, avšak došlo na úpravu instrukcí a tak i přesto, že oba systémy byly 60bitové, programy nebyly vzájemně kompatibilní. Jeden cyklus CDC 7600 trval 27,5 ns, systém přitom měl hlavní paměť s magnetickými jádry o kapacitě 65 536 slov (tedy 480 KB). S kompilovaným kódem zvládl pracovat s rychlostí až 10 MFLOPS, jednalo se tedy pravděpodobně o nejvýkonnější systém ve své době.

Za zvýšení výkonu kromě zvýšení frekvence mohlo i nasazení instrukční pipeline, díky čemuž vzrostlo množství zpracovaných instrukcí za sekundu. CDC 6600 totiž sice mohl pracovat na více instrukcích současně, ale musel počkat, až vždy část nějaké instrukce proběhne funkční jednotkou, kvůli čemuž byla vždy většina funkčních jednotek nevyužita; CDC 7600 mohl části dalších instrukcí pouštět do oběhu ještě během vykonávání jiných. Systém stále využíval externí procesory (v podstatě samostatné 12bitové mikropočítače, konkrétně CDC 160-A), nově se ale o zápis dat do paměti staral každý cyklus vždy jiný z těchto procesorů, data tak byla stále aktuální.

Cray se mimo zvýšení výkonu opět zaměřil na redukci místa. To bylo zařízeno tím, že každý modul obvodů sestával z až šesti samostatných desek spojených dohromady; díky tomu byl mobilní, ale jednoduše neopravitelný. Problémem se pak také stalo odvádění tepla. To se nakonec zařídilo sestavením skříně počítače do tvaru písmena C, aby bylo možné k chlazení přistupovat, přičemž každá ze sousedících stěn dřevěné skříně byla pokryta hliníkovým plátem a středem celého systému probíhalo samotné kompresorové chlazení. To bylo ale mechanické a tak i díky tomu zařízení selhávalo minimálně jednou denně, často ale i 5× denně. Na druhou stranu i mnohé dnešní systémy na tom nejsou o moc lépe. Jeden ze systémů je k vidění v Muzeu počítačové historie v Bostonu.

Mainframe CDC 8600 byl posledním návrhem od Saymoure Craye za jeho působení v Control Data Corporation, vzhledem k finančním potížím společnosti kvůli kauze s IBM ale nikdy nespatřil světlo světa. Opět vycházel z předchozího modelu, CDC 7600, a Cray se zde podobným způsobem snažil vypořádat s tím, že samostatné součástky se již nezmenšovaly, ale systémy bylo třeba zmenšit a zkrátit tak vedení pro dosažení větších frekvencí.

Dál tak plošně zvětšoval jednotlivé moduly a zkracoval vzdálenosti mezi jejich deskami, což vedlo k použití osmi desek v jednom modulu. Většina hlavních obvodů procesoru se také přesunula k ELC, díky čemuž se snížila délka cyklu z 27,5 na 8 ns (125 MHz) a spotřeba na 3 kW/modul, ovšem chlazení bylo stále problémem. Systém byl umístěn v poměrně malé skříni tvaru 16stranného cylindru, posazené na prstenci napájecího zdroje. Chlazení bylo řešeno měděnými deskami umístěnými na jednotlivých deskách obvodů, ze kterých odváděl teplo kompresor, to ale podstatně zvýšilo hmotnost. Paměť byla také přepracována na ECL a její kapacita měla být 262 144 balíků dat (tedy 2 MB) s přístupovou dobou 8 ns/balík, celková přístupová doba činila 250 ns.

Cray chtěl použít čtyři 64bitové SIMD procesory zpracovávající 16- či 32bitové instrukce, nadále měly být použity i externí procesory pro obsluhu periferií. Předpokládaný výkon celého systému byl 100 MFLOPS, nicméně vzhledem k ubohé spolehlivosti se Cray rozhodl začít od píky. Na to ale generální ředitel CDC nepřistoupil kvůli tíživé finanční situaci společnosti, Cray tak později CDC opustil a CDC 8600 nahradil projekt STAR.

Společnost byla založena v roce 1984 v kalifornském městě Menlo Park skupinou počítačových expertů. Je to vedoucí světová společnost v oblasti sítě Internet, zabývající se přenosem dat, audia a videa prostřednictvím LAN a WAN sítí. Téměř veškerý provoz po internetu je směrován produkty Cisco Systems. Firma vyrábí: směrovače, přepínače sítí LAN, páteřní ATM přepínače, přístupové servery, software pro správu sítí a mnoho dalších souvisejících produktů do kterých instaluje vlastní operační systém IOS (Internetworking Operating System) pro zjednodušení komunikace. Cisco také mmj. pořádá i semináře po celém světě (v angličtině) pro počítačové odborníky nebo studenty. V roce 1998 se Cisco Systems umístila v žebříčku Fortune 500 (500 nejúspěšnějších amerických společností).

Společnost De Li Shin Yeh Co., Ltd., byla založena v roce 1989 na Tchaj-wanu. Roku 1994 byla v Číně vystavěna na ploše 10 000 čtverečních metrů továrna Colorful Industrial Limited, zaměstnávající 500 lidí. Pod značkou Colorful nyní společnost vyrábí stejnosměrné bezkartáčové ventilátory (s průměrem 32 - 120 mm) a foukače (s průměrem 50 - 97 mm), z nichž řada končí jako OEM dodávky pro výrobce výpočetní techniky.

Commodore International je společnost zabývající se vývojem počítačů a počítačových technologií. Byla založena v roce 1954 v Pennsylvanii a začínala jako firma pro opravu psacích strojů, později výrobou vlastních psacích strojů a kalkulaček. Roku 1976 pak společnost začala vyrábět počítače z nichž nejznámější jsou legendární Commodore 64 a řada Commodore Amiga. Hlavní vizí této společnosti bylo rozšíření počítačů k běžným lidem, do domácností, což se jí také povedlo. Největších úspěchů tato společnost dosáhla v na přelomu 80. a 90.let 20. století. Společnost Commodore skončila svou činnost 29.dubna 1994 bankrotem. Společnost však byla po dlouhých peripetiích znovu vzkříšena a v současné době se opět snaží prorazit na trh.

Cooler Master Co. - známá firma, s hlavním sídlem v Taiwanu, zabývá se převážně chladicími systémy. Cooler Master vyrábí: chladiče, ventilátory, počítačové skříně, zdroje, rámečky externích disku, apod. Naše články o společnosti Cooler Master.

Jedná se o mladou německou firmu specializující se na výrobu teplovodivých materiálů z tekutých kovů. Z produktů této firmy je především známá teplovodivá „pasta“ Coollaboratory Liquid Pro. Tato pasta je na rozdíl od ostatních podobných výrobků 100% slitina kovů (neobsahuje žádné nekovové částice – silikon, oxidy). Za pokojové teploty je tekutá, bod tání je 8 ºC. Je netoxická. Neobsahuje pevné částice. Má o řád lepší teplovodné vlastnosti než jiné pasty. Nesmí přijít do styku s hliníkovými částmi, neboť tyto časem naleptává. Je elektricky vodivá. Tento materiál je také dostupný v podobě tenké folie pro lepší nanášení – Liquid MetalPad.

Firma zabývající se výrobou paměťových čipů, na trhu figuruje od roku 1994. Společnost vyrábí výhradně operační paměti, flash produkty a zdroje. Naše články o společnosti Corsair.

Systém Cray C90 (původně označovaný X-MP C90) byl superpočítač, vyráběný od roku 1991 společností Cray Research. Vycházel z předchozího Cray Y-MP, oproti kterému měl zejména duální vektorovou pipeline a rychlejší paměti SRAM (s cyklem o délce 4,1 ns, tedy 244 MHz), což dohromady výkon X-MP téměř ztrojnásobilo. Maximální počet procesorů v systému byl přitom zvýšen z osmi na šestnáct.

Systémy byly vybavovány stejným I/O subsystémem (Model E) a operačním systémem (UNICOS) jako Y-MP. Dostupné byly např. modely C94, C98 či C916 (se 4, 8 nebo 16 procesory) a C92A s C94A (vzduchem chlazené). Maximální dodávaná kapacita RAM byla 8 GB, později se objevily verze D92, D92A, D94 a D98 s až 16 GB pomalejších DRAM pamětí.

Systém Cray J90 nahradil odlehčené superpočítač Cray X-MP EL. Vyráběn byl od roku 1994 a se svým předchůdcem byl zpětně kompatibilní, používal i stejný operační systém (UNICOS). J90 obsahoval až 32 procesorů s délkou cyklu 10 ns (tedy frekvence 100 MHz) o špičkovém výkonu 200 MFLOPS jeden, přičemž obsáhl až 4 GB pamětí s propustností 48 GB/s. Procesory se dělily na skalární (s vlastní skalární cache) a vektorovou část, roku 1997 se zvedla frekvence skalární části na 200 MHz.

Dodávány byly tři základní modely - J98 (až 8 CPU), J916 (až 16 CPU) a J932 (až 32 CPU). O vstup a výstup se staraly IOS Model V, které dokázaly emulovat Modely E, nasazované u plnohodnotných superpočítačů Cray C90. Postaveny byly na I/O procesoru SPARC a sběrnici VME64, používán byl systém RTOS od VxWorks. Od roku 1997 IOS-V nahradil GigaRing, používaný u Cray T3E a SV1. Později bylo možné do hlavního systému instalovat i procesory z SV1.

Systém Cray T90 (T podle kódového označení Triton během vývoje) byl poslední verzí vektorového superpočítače od Cray Research. Vyráběn byl od roku 1995, kdy nahradil systémy C90. Mezi hlavní zlepšení patřilo zrychlení SRAM pamětí (délka cyklu se zkrátila na 2,2 ns, tj. pracovaly na frekvenci 450 MHz) a dvě pipeline s větší šířkou. Každý z procesorů (kterých bylo až 32) měl nyní navíc skalární datovou cache, všechny pak sdílely paměť o kapacitě až 8 GB. S přenosovou rychlostí tři 64bitové balíky dat za cyklus na procesor dosahovala celková rychlost až 337,5 GB/s s 32 procesory. Signál byl k procesorům veden optickými vlákny.

Celkově systém dosahoval rychlosti až 1,8 GFLOPS na procesor, dostupné přitom byly systémy tři - T94 (1-4 CPU), T916 (8-6 CPU) a T932 (16-32 CPU), poslední za cenu kolem 39 milionů amerických dolarů. Superpočítače nebyly nikdy příliš spolehlivé, avšak ani mnoho dnešních systémů si s nimi co do spolehlivosti příliš nezadá.

Superpočítač Cray X-MP, navržený Stevem Chenem, byl evolucí modelu Cray-1. Jednalo se o první paralelní vektorový stroj Cray Research, který přišel roku 1982. Systém vypadal zvnějšku naprosto stejně, přece jen se ale dočkal vylepšení, například přechodu na 32bitové adresování paměti, přičemž dodávána byla paměť o kapacitě 2-16 milionů balíků dat (16-128 MB). Vylepšeno bylo také řetězení a v neposlední řadě zavedeno sdílení společné paměti jednotlivými procesory, jakožto přidání paměťových portů procesorům. Délka jejich pracovního cyklu se zkrátila nejprve z 12,5 na 9,5 ns (105 MHz), což je teoretická rychlost 200 MFLOPS/procesor, celkem tedy 400 MFLOPS. Později představený model X-MP/48 pak měl čtyři procesory s upravenými vektorovými paměťovými instrukcemi a sníženým trváním cyklu na 8,5 ns (117 MHz), což mu dalo teoretický maximální výkon 920 MFLOPS, u X-MP/EA dokonce 942 MFLOPS. Systémy byly provozovány převážně s operačními systémy COS (Cray Operating System) a UniCOS (derivát UNIX System V).

Superpočítač Cray Y-MP prodávala společnost Cray Research od roku 1988 a jednalo se o velmi pokročilý stroj, samozřejmě překonávající předchozí Cray X-MP. Počítač sice nebyl softwarově kompatibilní se svým předchůdcem, avšak adresové registry se rozrostly z 24- na 32bitové. Systém používal obvody typu VLSI (Very Large System Integration) a vybaven byl dvěma až osmi procesory s délkou cyklu 6 ns (frekvence 167 MHz), každý se dvěma funkčními jednotkami. Hlavní paměť sestávala až z plných 512 MB SRAM, celkový teoretický výkon na procesor tak dosahoval 333 MFLOPS.

Původní Cray Y-MP (také známý jako Y-MP Model D) byl vsazen do podobné skříně jako Cray-1, ovšem s procesorovou skříní ve středu, vytvářející tedy tvar písmena Y. Vybaven mohl být jedním či dvěma I/O subsystémy a 256MB-4GB pamětí Solid State Drive. Nahrazen byl roku 1990 systémem Y-MP Model E v pravoúhlých skříních s kapalinovým chlazením, který přinesl nové I/O subsystémy s dvojnásobnou propustností a dokonce až 2 GB SRAM pamětí. Dostupný byl ve variantách Y-MP 2E, Y-MP 4E, Y-MP 8E a Y-MP 8I (verze Y-MP 8E umístěná v jediné skříni).

O dva roky později přišly systémy Y-MP 90 s až 32 GB pomalejší, ale menší paměti DRAM, také dostupné s dvěma až osmi procesory (M92, M94 a M96). Přišel také levný systém Y-MP EL (Entry Level), vycházející z designu S-2, zakoupeného od společnosti Supertek Computers roku 1990. Jednalo se o vzduchem chlazený stroj založený na architektuře Y-MP, ovšem s CMOS technologií a I/O založenými na technologii VMEbus. Počítače byly vybaveny až čtyřmi procesory (každý o výkonu až 133 MFLOPS) a 32 MB až 1 GB DRAM. Systémy byly podstatně menší než plnohodnotné superpočítače Cray Y-MP (201×127×81 cm při hmotnosti 635 kg); později se z nich vyvinula řada EL90.

Superpočítač Cray-1 je pravděpodobně vůbec nejznámějším superpočítačem v historii. Vytvořil jej tým vedený Seymourem Crayem po jeho odchodu z Control Data Corporation a založení Cray Research. Firma sice měla zpočátku starost s financemi, nicméně Cray brzy našel ochotné sponzory a začal pracovat na novém návrhu. Cray-1 byl představen roku 1975 a vzbudil takové nadšení, že spolu začaly soupeřit Národní laboratoř Lawrence Livermorea s Národní laboratoří v Los Alamos o to, kdo dostane první model. Nakonec byl první z těchto systémů nainstalován v Národní laboratoři v Los Alamos roku 1976, celkově se pak prodalo více jak 80 kusů za cenu 5-8 milionů amerických dolarů, přičemž zpočátku společnost doufala, že prodá alespoň dvanáct.

Cray vyšel ze systému CDC 8600, který nakonec nikdy nespatřil světlo světa, namísto něj byl v CDC upřednostněn projekt STAR. Jím se Cray inspiroval a také použil vektorové procesory. Typické vědecké výpočty totiž obvykle sestávají z jedné stejné operace, aplikované na mnoho dat. Vektorové procesory tyto výpočty zrychlují tím, že jediná instrukce zadá, kde je balík dat a co se s ním má dělat, procesor tak nemusí individuálně pro každé číslo na začátku cyklu dekódovat stále tu samou instrukci. Nadále byly použity i instrukční pipeline, které urychlují zpracování tím, že se nečeká až doběhne celá jedna instrukce, ale jak její vykonávání postupuje skrz jednotky procesoru, začnou se vykonávat další instrukce, procházející již volnými částmi CPU. U STAR ale byla použita architektura typu paměť-paměť, umožňující přímo skrz pipeline číst a zapisovat do paměti, mohly tak být použity vektory jakékoli délky a šířky. Na druhou stranu pokud došlo k přechodu na normální logické operace, vyžadující mnoho přístupů do paměti, výkon se propadl na velmi nízkou úroveň.

Z toho se Cray poučil a uvědomil si, že podobně jako systémy před STAR nevyužívaly situace, kdy se prováděly stále stejné operace s velkými daty, STAR nevyužil situace, kdy se s těmito daty pracovalo stále dokola. Systém tak pro novou instrukci musel vždy přečíst celý blok dat znovu. Cray-1 tedy více pracoval s registry, kam se načetlo více instrukcí a ty se pak provedly naráz. Registry jsou velice náročné na obvody, proto došlo k redukci délky a šířky vektorů, systém tak musel pracovat s menšími bloky dat a o to častěji přistupoval do paměti, na druhou stranu byly přístupy omezeny při běžných logických výpočtech s jednotlivými daty. Navíc jednotky pro sčítání a násobení byly implementovány samostatně, výstup z jedné tak mohl být přes pipeline vyveden do druhé, mohlo tak dojít k řetězení instrukcí.

Fyzicky byl Cray-1 první systém od Seymoura Craye, využívající integrované obvody. Ty byly sice známy již v šedesátých letech, avšak až v sedmdesátých získaly dostatečnou rychlost. Použity byly pouze čtyři druhy - ECL duální NAND brány, pomalejší MECL NAND brány, 16×1 velmi rychlé (6ns) SRAM pro registry a pomalejší (50ns) 1k×1 SRAM pro hlavní paměť. Celkově měl systém na 200 000 bran, tedy takřka stejně jako o pět let později procesor Intel 80386 na jedné malé destičce. Jednotlivé IO byly v počtu do 144 umístěny na pětivrstvých PCB (deskách tištěných spojů), spojené k sobě vždy po dvou v celkem 24 skříních, v každé přitom bylo 72 takových párů desek. Jeden modul potřeboval jednu nebo dvě desky, celkem Cray-1 obsahoval 1 662 modulů ve 113 variantách. Mezi jednotlivými deskami byly podobně jako u CDC 7600 či CDC 8600 vloženy měděné destičky, které odváděly teplo k trubičkám kompresorového chlazení. Zpočátku byl problém s unikáním chladící kapaliny, nicméně později byly použity jiné postupy svařování a chlazení fungovalo správně.

Jedním z počátečních problémů systému bylo fungování na frekvenci blízké signálnímu časování integrovaných obvodů. Problém byl později vyřešen přidáním fólií pro zvýšení kapacitance a drobným zpožděním signálů. Některé odhady tvrdí, že dokonce 40 % všech bran bylo použito pouze pro zpoždění a vyčištění signálů. Cray se zaměřil i na vzájemné propojení prvků, použity byly vodiče v krouceném páru o přesné délce, navíc zesilovače byly vyváženy tak, aby jedním z vodičů protékal větší výkon a druhým menší, což rozložilo zátěž na napájecí zdroj. Celý systém ve tvaru C byl umístěn na prstenci s napájecím zdrojem, moduly závisející na rychlosti pak byly uvnitř, kde byly kratší vzdálenosti. Jeden cyklus tak trval 12,5 ns, Cray-1 tak pracoval s frekvencí 80 MHz. Podle odhadů byl ve výsledku 4,5× rychlejší než CDC 7600.

Celý stroj byl 64bitový s 24bitovým adresováním pamětí, pojal tedy až 16 MB; 50ns paměť byla rozmístěna v 16 bancích. Hlavní registr sestával z osmi 64bit skalárních a osmi 64bit adresových registrů, které měly ještě po 64 registrech jako dočasné úložiště, neviditelné funkčními jednotkami. Vektory přidaly ještě osm 64bit registrů po 64 slovech a konečně systém obsahoval jeden časovací a čtyři instrukční buffery pro 64 16bit instrukcí každý. Vektorové registry dostávaly instrukci každý takt, adresové a skalární každé dva takty. K dispozici bylo celkem 12 funkčních jednotek, ovšem paralelně běžely vždy jen dvě každý takt, teoretický výkon tak dosahoval 160 MIPS, praktický 136 MFLOPS; s dobře použitými vektorovými instrukcemi ale mohlo být dosaženo až 250 MFLOPS.

Dřívější externí procesory pro správu I/O zařízení nahradily šestikanálové řadiče s celkovou propustností 4 MB/s. První model, Cray-1A, vážil i s chlazením 5,5 tuny a s 8MB pamětí činila spotřeba 115 kW, nicméně chlazení a úložiště dat toto číslo takřka zdvojnásobily. Řídící mikropočítače DATA General SuperNova S/200 byly později nahrazeny modelem Eclipse. Novější model Cray-1S zrychlil cyklus na 12 ns (83,33 MHz), dodáván byl s pamětí o kapacitě 8, 16 či 32 MB a stroje Data General nahradila vlastní 16bitové vnitřní zařízení s výkonem 80 MIPS. I/O systém byl separován a propojen po kontrolním kanálu s rychlostí 6 MB/s a vysokorychlostním datovém kanálu s rychlostí 100 MB/s. Existovalo mnoho provedení, od S500 bez I/O až po S/4400 s 16MB pamětí a čtyřmi I/O procesory. Cray-1S později nahradil Cray-1M s levnějšími MOS paměťmi v I/O systému, distribuován systém byl ve verzi M/1200 (8 MB v osmi bancích), M2200 (16 MB v 16 bancích) a M/4200 (32 MB v 16 bancích). Všechny tři poslední stroje měly 3-4 I/O procesory a druhý vysokorychlostní datový kanál. Uživatelé také mohli dokoupit MOS-RAM disk s kapacitou 32-256 MB.

Též Creative technology - společnost Singapurského původu s bohatou historií, zabývající se vývojem a výrobou zvukových karet a multimediálního příslušenství pro osobní počítače. Z portfolia této společnosti můžeme jmenovat zvukové karty Sound Blaster a X-Fi, multimediální přehrávače ZEN a také například reproduktorové systémy GigaWorks. Naše články o společnosti Creative.

Společnost, která se v minulosti zabývala návrhem a výrobou vlastních procesorů. Dnes je tato společnost součástí korporace Via Technologies a zaměřuje se především na výrobu procesorů s velmi nízkou spotřebou. Naše články o společnosti Cyrix.

Chicony Electronics CO je společnost založená roku 1983, zabývající se výrobou počítačových klávesnic, myší a jiných polohovacích zařízení a také výrobou a prodejem digitálních videokamer a fotoaparátů. Naše články o společnosti Chicony.

Chieftec Industrial Co., Ltd - Společnost založená v roce 1990, zabývající se primárně výrobou kvalitních počítačových skříní. Hlavní sídlo společnosti je na Taiwanu, výrobní kapacity v Číně a hlavní zastoupení v Německu. Dnes zaměstnává okolo 6000 zaměstnanců. Naše články o společnosti Chieftec.