Historie společností v IT - Intel

Po odchodu Moora a Noyce z Farchild Semiconductors v roce 1968 se začala psát historie největšího výrobce mikroprocesorů na světě, kterým s přehledem a dalekým odstupem zůstal dodnes. Po různých kreativních návrzích na jméno nové společnosti zakotvili Moore a Noyce u názvu INTegrated Electronics Corporation posléze zjednodušeného na Intel Corporation. Pokud jste čekali, že se někde musí vynořit společnost AMD (Advanced Micro Devices), tak jste na to kápli. Bývalí členové Schockleyho firmy, kteří odešli spolu s Noycem a Moorem, se rozhodli odejít z Fairchild Semiconductors krátce nato a založili si po vzoru Moora a Noyce svou vlastní společnost. To je ovšem jiný příběh, na nějž přijde řada někdy jindy.
Pro budoucnost nově vzniklé společnosti bylo nesmírně důležité získat finance pro další výzkum a pokrytí nákladů na chod. Musíme si uvědomit, že tehdy neexistoval žádný velký trh s mikroprocesory nebo paměťovými čipy a odbytiště byla velmi omezená. Spásou byl tehdy pro Intel vesmírný program Apollo, kde bylo v rámci zvýšení bezpečnosti a snížení nákladů nutno sáhnout po speciálních integrovaných obvodech pro řídící zařízení kontrolující let na měsíc a jiné projekty. Intel by své počátky pravděpodobně nepřežil bez odvážného investora a schopného manažera Arthura Rocka, který získal na chod společnosti značné finanční prostředky. Rock byl známý investováním do moderních technologií a právě v mikroprocesorech vycítil značný potenciál a velkolepou budoucnost, což se mu v následujících letech více než vyplatilo.

Arthur Rock - Tento schopný investor se narodil roku 1926 a jeho kroky jsou spojeny s největšími IT společnostmi 50-70.let, mezi které patří Intel, Apple Computer, Scientific Data Systems a Teledyne. Rock promoval na Harvardu (MBA) a následně pracoval jako investiční bankéř v New Yorku. Díky jeho pomoci se tzv. „Zrádcovská osmička“ spojila s Sheremanem FairChildem, aby založili stejnojmennou společnost. V roce 1961 spojil síly s Thomasem J. Davisem, Jr. , aby vytvořili investiční společnost Davis & Rock.

Robert Noyce neopakoval chyby svého minulého šéfa Shockleyho a v nové společnosi vytvořil zdravou firemní kulturu, tedy prostředí, kde měl každý schopný vědec možnost dokázat, co opravdu umí. Díky tomu dostali příležitost lidé jako Hoff, který stál u zrodu tehdy vpravdě revolučního a světově prvního procesoru. Jeho vznik zapříčinil požadavek japonské firmy Busicom, která v roce 1968 vyvíjela kalkulátor, kde bylo zapotřebí 12 specializovaných integrovaných obvodů pro různé funkce. Intel požadavek posoudil a v první fázi Busicom odmítl s tím, že výroba tak velkého počtu samostatných obvodů je příliš nákladná a složitá.
Marcian „Ted“ Hoff ovšem spekuloval, jak tuto zakázku neztratit a přišel s revolučním nápadem vytvořit univerzální integrovaný obvod, který byl schopen zpracovávat základní logické informace. Ovládací program byl uložen v nepřepisovatelné paměti ROM. Každý kalkulátor tedy integroval procesor pojmenovaný Intel 4004 a paměťový čip ROM. Procesor samotný pracoval na frekvenci 104 kHz a integroval v sobě z dnešního hlediska úsměvných 2300 tranzistorů. Tento první procesor Intelu byl realizován pomocí 10mikronového procesu.