Hrajeme si v prohlížeči

Webové hry (browser games) tak trochu představují návrat do zlatých časů herního průmyslu, kdy o úspěchu/neúspěchu ještě rozhodovala především hratelnost. Svým způsobem je to logické, neboť prvotřídní 3D grafiku do internetového prohlížeče „napěchujete“ jen stěží a jejich síla tudíž musí spočívat v něčem úplně jiném než zrovna v oslňování velkolepými vizuálními efekty. Např. v apelování na vrozenou lidskou soutěživost.

Jak uvidíme dále, slušného ohlasu dosáhly zejména tituly obsahující mnoho nejrůznějších žebříčků a statistik. Vždyť kdo z nás by nechtěl být členem vítězné aliance? Kdo by se alespoň na chvíli nechtěl objevit v Top 10 nejlepších a těšit se z obdivu ostatních?
Nespornou výhodou webových her je, že nebojujete proti protivníkům řízeným počítačem (případné NPC, tedy NonePlayerCharacter teď neberu v potaz). Co si budeme namlouvat, uměla inteligence pořád není na dostatečně vysoké úrovni a dvojnásob se to projevuje v mém nejoblíbenějším žánru real-time strategií. Ve světe webových her je však nutné počítat s tím, že proti vám vždy stojí myslící člověk a toho (až na výjimky) není zase až tak snadné oklamat. Jednotlivci mohou navíc vytvářet nejrůznější uskupení (aliance), díky čemuž se dostává ke slovu i jemné umění diplomacie. Pakty, spojenectví, dohody o neútočení, obchodní kontrakty - to všechno webové hry ještě více přibližuje realitě.

Další plus představuje relativní hardwarová nenáročnost a především nezávislost. Nemusíte odnikud nic stahovat ani instalovat. Není zapotřebí pracně vyhledávat nejvhodnější servery pro multiplayerové klání a nervózně kontrolovat hodnotu svého pingu. Nepotřebujete disponovat extrémně rychlým připojením. Hrajete odkudkoliv, klidně i z mobilu (je-li k dispozici Internet). A v neposlední řadě - "pořízení" takové hry vás nebude stát ani korunu. Pokud vám jde čistě jen o zábavu (= nemáte přehnaně velké ambice), pravděpodobně u nulových nákladů i zůstane. Toto tvrzení je nicméně už sporné a celá věc není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Proto se mu v následujících odstavcích budeme věnovat trochu podrobněji.

Kdo neplatí, nevyhraje?

Stinnou stránkou webových her se často stává právě přístup k jejich komercializaci. I vývojáři pochopitelně musí z něčeho živit své rodiny, a tak se setkáte tu s placeným bonusovým účtem, tu s placenou klíčovou surovinou (která se jinak jen velmi obtížně/pomalu získává) atd. Bohužel, na řadu konkrétních titulů má toto řešení veskrze negativní dopad – kdo nechce neustále posílat peníze, prakticky se může rozloučit s jakoukoliv šancí na skutečně dobré výsledky. Bohatí účastníci jsou tak leckdy silně zvýhodňováni na úkor těch méně movitých, což má do fair play poměrně daleko.
Hlavní problém spočívá v tom, že provozovatel by sice rád vydělával, ale současně chce své dílo obvykle propagovat coby "bezplatnou hru" - tedy bezplatnou ve smyslu „bez registračního poplatku“. Tento trend svým přístupem nakonec tak trochu podporují i samotní hráči, kteří se paradoxně zdráhají jednorázově obětovat pár korun za registraci (když v roce 2003 došlo ke zpoplatnění Red Dragona částkou 100 Kč/gubernát, důsledkem byl masivní odliv uživatelů), přičemž např. průběžné posílání Premium SMS jim už žádný výraznější problém nedělá (nejen do takového Dark Orbitu touto cestou mnozí investovali už tisíce).

V každém jen trochu ziskovém segmentu se navíc dříve či později objeví "žralok", kterému jde primárně o zisk. Co se webových her týče, nástup obřích společností zde způsobil menší katastrofu (byť záleží na úhlu pohledu). Smyslem najednou už nebylo naprogramovat a dlouhodobě provozovat jedinou úspěšnou a do detailů promyšlenou hru, jako spíš neustále vypouštět na Internet další a další vydělávající projekty. Ty jsou naneštěstí občas silně nedotažené a plné nejrůznějších bugů. Vůbec už nemluvě o minimální oficiální podpoře a nezájmu o problémy hráčů (komu např. v Dark Orbitu zabanují sdílenou IP adresu, má prostě smůlu, i když sám pravidla nikdy ničím neporušil).

Mnohé tituly jsou nadto koncipovány doslova jako generátory peněz, neboť ani nemají žádný hlubší smysl a nelze v nich de facto dosáhnout vítězství (tzv. nekonečný příběh, kdy hra není rozdělena do žádných věků, po jejichž ukončení dochází k restartu). Ukázkovým příkladem právě vyřčeného může být Damoria.
Ze všech těchto důvodů si raději dobře rozmyslete, do jaké webové hry se vlastně chcete zapojit. Třeba česká WebGame sice rovněž nabízí možnost předplatit si tzv. SILVER/GOLD účet, nicméně na průběh vlastní hry to už nemá až tak extrémní vliv. Kdysi byl tou zdaleka největší výhodou GOLD statusu prostý fakt, že jste se dostali na WebGame kdykoliv (i při překročení limitu serveru), zatímco jiní museli trpělivě čekat ve frontě. V dnešní době však server nebývá zdaleka tak přeplněný, tudíž největším lákadlem je asi možnost založit ve věku dvě země místo jedné + účast v tzv. „GOLD světě“ (druhý server s poněkud odlišnými parametry).

Sečteno a podtrženo, monetizace webových her se leckdy může stát značným (i kontraproduktivním) oříškem, a to bez ohledu na jejich návštěvnost. Nemusím nejspíš dodávat, že náklady potřebné na profesionální vývoj obvykle bývají mimo možnosti běžných smrtelníků, nemluvě pak o vlastním provozu (odpovídající servery + konektivita také něco stojí). Takže peníze zkrátka zapotřebí byly a budou. Co třeba klasická kombinace prodeje bannerů s Google AdSense? Ani tudy vždy evidentně cesta nevede, zvláště když si podrobněji analyzujeme cílovou skupinu. O inzerci zpravidla stojí jen prodejci her (ať už jakýchkoliv, klidně i stolních). Zajímavou možnosti může být z tohoto úhlu pohledu affiliate marketing nebo přímá podpora nějakého vlastního e-shopu. Momentálně však na plné čáře vedou nejrůznější premium accounty.