Hrozbu srážky s asteroidem by mohly vyřešit telekomunikační satelity

Studie firmy Airbus je součástí konceptu Fast Kinetic Deflection (FastKD) evropské ESA a netýká se přitom běžných satelitů určených pro nízkou orbitu, které by v tomto ohledu většinou nebyly nic platné. Jde především o těžké telekomunikační satelity nacházející se obvykle vysoko nad Zemí, a to i na geostacionární orbitě, čili přibližně 36 tisíc kilometrů daleko.

 

Zde je tak samozřejmě nejdůležitější součet hmotnosti a rychlosti dopadu, jež určí, jakou energií může takový satelit ovlivnit dráhu asteroidu. Pak samozřejmě záleží i na jeho vlastnostech a na tom, z jakého úhlu jej mohou v hypotetickém scénáři satelity zasáhnout a jak daleko před Zemí. 

 

 

Je tak zřejmé, že výsledek závisí na mnoha proměnných, ovšem Albert Falke, vedoucí zmíněné studie ve firmě Airbus, nám dává alespoň nějakou představu. Uvádí, že na odklonění cca 300metrového asteroidu z kolizní dráhy se Zemí by mohlo stačit přibližně deset velkých satelitů s hmotností 4 až 6 tun. O větších asteroidech bychom měli vědět už dlouho před dopadem, takže nebezpečí plyne spíše z těch menších, přičemž i 300metrové těleso by mohlo v podstatě zničit celou Evropu, pokud počítáme i následky kolize.

Mohlo by se přitom zdát, že Falke navrhuje vyslat asteroidu v ústrety již sloužící satelity, které by se vydaly pomocí svého pohonu novým směrem a na takovéto sebevražedné misi by se samozřejmě už neřešilo vyplýtvání zásob paliva. To možná není v některých případech vyloučeno, ovšem Falke ve skutečnosti mluví o něčem jiném. 

 

Jde tu o to, že stavba telekomunikačních satelitů už probíhá v relativně vysokých počtech, například v roce 2019 si jich satelitní společnosti objednaly celkem 15. Dle představy Falkeho by po detekci Zemi ohrožujícího asteroidu ihned začaly práce na konverzi stavěných satelitů a jejich co nejrychlejším dokončení. Ve výsledku by tak šlo prostě jen o trošku chytřejší závaží s navigací a možností korekce kurzu vyslaná v ústrety asteroidu. Jenomže studie předpokládá především to, že by všechny tyto satelity startovaly už během cca jednoho měsíce a nad tím nelze nepozvednout obočí. 

 

Těžko si lze představit, že by se povedlo během jednoho měsíce odstartovat s nákladem alespoň deseti a spíše patnácti těžkých satelitů, a to i kdyby se bleskurychle dohodly všechny vesmírné agentury světa a přidali se i soukromníci. Nicméně právě o tom Falke mluví, lidstvo by se mělo na takovou možnost dopředu připravit, přičemž sám uznává, že právě start dostatečného počtu raket je tím největším problémem.

 

Zdroj: Space.com