Hubble se podíval na vzdálený vesmír skrz galaktickou čočku

Masivní galaktická kupa Abell 370 byla zachycena především ve viditelném světelném spektru, ale také v blízkém infračerveném spektru, však jde o výsledek nejpřínosnějšího astronomického nástroje minulého století, Hubbleova vesmírného teleskopu. Ten dokáže využít i optické vlastnosti nabízené velkou přitažlivostí těchto galaktických kup, které fungují jako čočky, jež nám přiblíží ještě více vzdálená místa za nimi. Tento snímek byl vytvořen v rámci projektu Frontier Fields, který se právě týká pořizování snímků objektů tak vzdálených, že k jejich sledování musí být využito efektu gravitační čočky.
Kupa Abell 370 je jen jedna z mnoha, kterou George Abell do roku 1958 zapsal do svého katalogu. Původní verze jich obsahovala téměř 3000 viditelných kup ze severní polokoule a v roce 1989 pak byla doplněna dalšími viditelnými z jižní polokoule. Právě Abell 370 je ale mezi nimi speciální tím, že je vzdálena cca 4 miliardy světelných let, a tak je nejvzdálenější galaktickou kupou v daném katalogu, i když ne v porovnání se všemi, které byly dosud objeveny. Umožňuje nám přitom díky optickému efektu vidět ještě vzdálenější, a tedy i starší galaxie.

Efekt gravitační čočky nastává, když světlo ze vzdáleného objektu putující naším směrem je ohýbáno právě gravitací něčeho velice hmotného. Světlo tak ve skutečnosti putuje kolem kupy a pak pokračuje k nám, čímž nám nabízí značně zkreslený obraz toho, co se nachází v tomto případě za Abell 370. Vzdálené galaxie se tak jeví jako tenké i tlustší oblouky, z nichž je na snímku nejvíce patrná struktura přezdívaná Drak. Ta se nachází v poloze na sedmi hodinách blízko středu snímku.
Naše Mléčná dráha je umístěna ve struktuře, kterou označujeme jako Místní skupinu galaxií a ta jich obsahuje jen mezi 30 až 50, takže oproti Abell 370 či jiným jde o relativně malý objekt. Čím více galaxií kupa má, tím starší v průměru jsou a ty nejstarší se nachází v jejím středu. Na uvedeném snímku jde především o ty, které mají červeno-žlutý nádech, jsou rozostřené a jde o eliptické galaxie. Naše galaxie nebo i Andromeda jsou naopak spirálovité galaxie obsahující více mladých hvězd, které je zbarvují do modré barvy a také se v nich nachází více prachu a plynu tvořícího vizuálně zajímavé struktury.
Pak se můžeme podívat ještě na jeden zajímavý nový snímek pořízený v galaktické kupě v Perseovi pomocí observatoře Chandra pracující s rentgenovým zářením. Ten byl pak dotvořen pomocí údajů z radiových teleskopů a ukázal nám tuto kupu cca 190 galaxií obklopených oblakem plynu, jehož teplota dosahuje mnoha milionů °C. Tento plyn tak díky vysoké teplotě září právě v rentgenovém spektru.

Astronomy na kupě zaujala jedna vlna, které začali říkat "bay", čili zátoka. Ta měří napříč přibližně 250.000 světelných let, a tak je asi dvakrát větší než naše galaxie. Jde ale pouze o součást celého výsledku po miliardy let staré události, kdy měl být Perseus "škrábnut" průchodem jiné menší kupy galaxií. K dispozici je také animace počítačové simulace (proběhla na superpočítači Pleiades v NASA) prolínajících se galaktických kup, která ukazuje výsledek velice podobný tomu, co vidíme na snímku. Dle NASA tak jde o "trošku větší" ukázku Kelvinových–Helmholtzových vln, které vznikají při styku dvou objektů pohybujících se nestejnou rychlostí. Příklady můžeme vidět všude kolem nás, třeba když vítr fouká nad vodou, nebo v atmosféře:

Zdroj: Astronomy, Chandra