Hubble vyfotil éterické vlny jako pozůstatek exploze supernovy
31.8.2020, Jan Vítek, aktualita
NASA nás potěšila snímkem, který na první pohled vypadá jako výsledek tvůrčí fantazie zkušeného grafika, ovšem ve skutečnosti jde o reálný pohled do vesmíru. Podívat se můžeme na to, co nám zanechala vcelku nedávná exploze supernovy.
Hubble Space Telescope se ve skutečnosti podíval jen na malinký výřez struktury, kterou vytvořila exploze supernovy před více než 20 tisíci lety. Ta rozmetala do okolí hmotu hvězdy, která byla asi 20x hmotnější než naše Slunce a my její pozůstatek můžeme najít v Souhvězdí Labutě, kde na obloze zabírá 36x větší prostor než Měsíc v úplňku.
- klikněte pro zvětšení -
Supernova explodovala ve vzdálenosti asi 2400 světelných let, takže to jistě byla pro naše předchůdce pěkná podívaná, i když takový čtyřikrát bližší Betelgeuse by mohl přichystat ještě lepší zážitek. Během tisíců let se nárazová vlna exploze rozšířila do vzdálenosti zhruba 60 světelných let od supernovy a snímek z Hubbleova dalekohledu ukazuje jen malou část celé struktury.
Na co se ale vůbec díváme? Jde o výsledek vzájemného působení nárazové vlny tvořené vyvrženým materiálem supernovy s mezihvězdným prachem a plyny o podstatně nižší hustotě. Právě díky tomu se můžeme dívat na propletenec dlouhých vln, který vypadá jako průhledný oranžový závoj protínající prostor vesmíru.
Na druhém snímku už můžeme vidět celou strukturu známou jakou Cygnus Loop Nebula. Jde o kompozitní snímek, kde modrá barva znázorňuje rentgenové spektrum, bílá pak ultrafialové spektrum a pak jde o infračervené (12 a 22 nm) v tmavě modré a červené.
Původně určenou vzdálenost přitom stanovil už v roce 1958 Rudolph Minkowski na základě studie Edwina Hubblea, která si všímala pohybu struktur ve viditelném spektru. Minkowski tak určil vzdálenost 2500 sv. let, kterou však na konci století William Blair opravil na 1470 sv. let na základě měření radiální rychlosti pohybu materiálu a předpokladu, že bublina tvořená nárazovou vlnou se bude šířit všemi směry přibližně stejnou rychlostí.
Pak ale nastoupil satelit Gaia sledující interakci blízkých hvězd s nárazovou vlnou supernovy a díky tomuto nejnovějšímu měření byla stanovena vzdálenost 735 parseků (+/- 25), čili 2400 světelných let (+/- 80). Z toho vyplývá, že celá struktura je značně asymetrická a její východní část je k nám blíže než západní. Průměr odpovídá výše uvedenému údaji, čili jde o cca 120 světelných let.
