Hubble zlomil rekord, našel dosud nejvzdálenější hvězdu, jaká byla spatřena

Tento rekord ale Hubbleovu vesmírnému dalekohledu nemusí moc dlouho vydržet, neboť ve vesmíru už je i Webb, který bude schopen se díky svému obrovskému zrcadlu a adaptaci na infračervené světlo dívat ještě do větší dálky a dál do minulosti. 

 

Rekord dříve držela hvězda Icarus, která existovala v jen 4 miliardy let starém vesmíru (cca 30 % dnešního stáří), čili její světlo k nám putovalo 9 miliard let. Jde o modrého obra, což znamená, že ten už dávno neexistuje, neboť jeho život se nepočítá na miliardy let, ale spíše na miliony. 

 

 

Hubble nyní našel ještě mnohem vzdálenější hvězdu, která dostala jméno Earendel (v anglosaštině jitřenka) a její světlo k nám putovalo 12,9 miliard let, čili z vesmíru, který nebyl starý ani miliardu let. Dříve se přitom povedlo v takové dálce zachytit přinejlepším celé hvězdokupy. 

Hned je zřejmé, že nalézt tak vzdálenou samostatnou hvězdu se mohlo podařit jen se štěstím a především s využitím efektu gravitační čočky. Ta v tomto případě zkreslila obraz galaxie, jíž byl Earendel součástí, do podoby zvláště dlouhé oblé šmouhy, kterou si astronomové pracovně pojmenovali Sunrise Arc. 

 

Astronomové předpokládají, že složení hvězdy Earendel se bude velice lišit od toho, které mají dnes existující hvězdy, což je prostě důsledek toho, že ty vznikly právě i z pozůstatků po svých předchůdcích, kteří na konci svého života vytvořili těžší prvky, čili v označení astronomů kovy. 

 

Earendel tak ještě bude studována, ale už nyní se o ní dozvíme, že byla alespoň 50x těžší než Slunce a zářila několikamilionkrát silněji, z čehož vyplývá, že její život musel být krátký podobně jako v případě hvězdy Icarus. Její světlo nám přiblížil gravitační vliv galaktické kupy WHL0137-08 umístěné právě mezi námi a pozorovanou hvězdou. Earendel se přitom nachází právě v oblasti, kde je efekt gravitační čočky nejsilnější, což si můžeme představit podobně jako vliv vlnek v bazénu na světlo od slunce. Zvlněný povrch vody také vytváří na dně bazénu jasná místa, do nichž je soustředěno nejvíce světla.

 

 

Dobrá zpráva je přitom ta, že nejde v tomto případě jen o chvilkový efekt jako v případě gravitační čočky tvořené bližšími objekty. Jde tu o miliardy světelných let, což znamená, že Earendel bude takto viditelná po několik příštích let, a tak už se na ni chystá i zmíněný Webb. Právě pro něj to bude velice vhodný cíl vzhledem k výraznému červenému posunu, který značnou část spektra už dostal do infračervené oblasti, kde má Hubble na rozdíl od Webba jen omezené možnosti.