Hudební průmysl hledá cesty, jak lidi za stahování chráněného obsahu odstřihnout od Internetu

Pokud si nyní z torrentů stahujeme hudbu či prostě autorsky chráněný materiál, riskujeme tím, že náš poskytovatel připojení (ISP) bude na danou skutečnost upozorněn hlídajícími psy placenými nakladatelskými společnostmi a my dostaneme varování. Tak to chodí především v USA, ovšem i u nás to poznali třeba studenti na univerzitních sítích. Aktuálně přitom v USA probíhá velká kampaň, která má z ISP vytvořit orgány, jež budou autorizovány odstřihnout lidi od Internetu, a to třeba i na základě velice vratkých důkazů. 

 

 

V USA je taková hrozba nezanedbatelná i v případě, že by takový důsledek platil jen v rámci služeb jednotlivých ISP. Existuje totiž řada míst, kde lidé musí chtě nechtě využívat jednoho konkrétního poskytovatele, protože jiný jednoduše není v jejich lokalitě k dispozici. 

 

Zmíněné vratké důkazy jsou přitom velice často založeny pouze na zaznamenané IP adrese, což pochopitelně nedokazuje vůbec nic ani v případě, že máme přidělenou pevnou a veřejnou IP. Však nikdo nemůže říci, kam daná data proudila dál a především to, kdo seděl za počítačem, na nějž se stahovalo. Samozřejmě není pravděpodobné, že se někdo napíchl na naši Wi-Fi síť, aby si stáhl nejnovější album Justina Biebera, ale pokud by IP adresa stačila jako důkaz, na jehož základě by nás ISP odstřihl, možná že by se takové případy velice rozšířily. 

 

Nyní jsou ISP v USA nuceni předávat upozornění od hlídacích psů nakladatelů uživatelům, což je zakotveno v Digital Millennium Copyright Act (DMCA), ale nic dalšího nehrozí, zatím. Hudební průmysl ale už zkusil najímat společnosti jako Rightscorp, které vybrané lidi zastrašovaly soudním sporem, z čehož se mohli vykoupit, což nakladatelům ale časem přineslo velice negativní image, a tak se od tohoto schematu ustupuje. Nakladatelé se tak zaměřili přímo na ISP, s nimiž se soudí o to, že ti by měli "stahovače" permanentně odstřihnout od Internetu, ale to nemá v DMCA oporu. 

 

Nakladatelé nepochodili u velkých ISP, a tak se zaměřili alespoň na menší, jako je Grande Communications z Texasu. Už dva roky trvající spor odstartovala skupina 18 hudebních a filmových společností a dle ISP spor dospěl do stádia, kdy se po něm žádá, aby plnil roli policajta dohlížejícího nad zákonným využitím internetového připojení, kterému by měly stačit neexistující či neprůkazné důkazy. 

 

Navíc, hudební průmysl nedávno vyhrál podobný spor nad Cox Communications, přičemž toto vítězství mělo být umožněno desinterpretací zákona. Nakladatelé tak mají novou taktiku. Zaměřují se na malé ISP v málo sledovaných sporech u malých soudů, což může mít za následek postupnou erozi jistot, jaké poskytovatelům dosud dává DMCA. 

 

Poukazováno je v těchto případech na drakonické porušení prvního dodatku (svoboda vyznání, tisku, projevu) i na značné technické potíže, které by přinesl zákaz, aby se jednotlivci mohli připojovat k Internetu. 

 

Nyní je tedy aktuální otázka, jak dopadne spor s Grande Communications. Tento ISP by dle představ protistrany měl odstřihnout všechny uživatele, na něž ta poukáže, anebo má čelit obvinění, že se sám podílel na porušení jejích autorských práv.

 

Dnes by přitom akt odstřihnutí jednotlivce od Internetu mohl mít za následek obrovskou osobní a finanční újmu, a to jen na základě IP adresy, která byla označena nějakou cizí společností. Proti tomu je donedávna probíraná síťová neutralita jen podružný problém. 

 

Zdroj: Motherboard