I po 40 letech mají Voyagery pět funkčních přístrojů

3.7.2018, Jan Vítek, aktualita

Sondy Voyager se nesmazatelně zapsaly do historie lidského zkoumání vesmíru a i když jsou na cestě už od roku 1977, stále částečně fungují, vysílají a nesou celkem pět přístrojů, které jsou ještě funkční. Jakých?

Sondy Voyager 1 a 2 mohly být vypuštěny akorát v čas, aby mohly postupně navštívit planety Jupiter, Saturn, Uran i Neptun, které zrovna byly v konstelaci, jež nenastává často. Díky nim dostali vědci k dispozici tisíce fotografií a velké množství dat. Nyní už je Voyager 1 už v mezihvězdném prostoru a Voyager 2 téměř u jeho okraje, přičemž oba ještě fungují a komunikují se Zemí, i když nejsou ve stoprocentním stavu. Ve výbavě mají jako zdroj energie RTG (Radioisotopový Termoelektrický Generátor), který využívá také rover Curiosity, a tak mají i po 40 letech dost energie, což bude platit ještě pro řadu příštích let.

Které přístroje tedy na sondách ještě fungují a neselhaly, nebo nebyly deaktivovány?

Plazmový spektrometr (PLS) je jediný přístroj ze zmiňovaných, jenž funguje pouze na Voyageru 2 a ne na obou. Má dvě zařízení (Faraday Cup), které dokáží změřit, kolik nabitých částic do nich naráží. Jde tak třeba o ionty, takže není divu, že zařízení bylo pojmenováno po Faradayovi, který o nich mluvil už před téměř 190 lety. PLS tak sloužil pro měření síly slunečního větru a díky němu se mohlo zkoumat, jak tento vítr reaguje s planetami a jejich magnetosférami.

Cosmic Ray System (CRS) stejně jako všechny zbylé funguje na obou sondách a jak jeho název napovídá, slouží k detekci kosmického záření, čili vysoce energetických částic pocházejících z hloubi vesmíru. Dokáže také studovat sluneční vítr a právě tento přístroj byl využit i k tomu, aby se zjistilo, zda Voyager 1 už vlétl do mezihvězdného prostoru. Překonala tak terminační šok v oblasti, kde se sluneční vítr prudce zpomaluje.

Magnetometr (MAG) - na obrázku nahoře můžete vidět stavitelné rameno vytrčené v poloze pěti hodin, které bylo na sondách využito pro magnetometry, aby byly posázeny v různé vzdálenosti od samotné sondy, jež je mohla rušit. Tyto přístroje sloužily k měření změn v magnetickém poli Slunce a také ke studiu polí jednotlivých planet ovlivňovaných jejich měsíci. Nyní stále pracují a zkoumají magnetismus existující v oblasti obou sond. Vyzdvihnout si zaslouží také samotná ramena, která umožnila nejvzdálenější magnetometry dostat až na vzdálenost 13 metrů od samotné sondy. Jde přitom o velice choulostivé zařízení, které bylo při startu sond do vesmíru uzavřeno v jen asi metrovém obalu.

zkouška ramena magnetometru

Low Energy Charged Particle (LECP) měří elektrony, protony, alfačástice a jiné kolem planet i v meziplanetárním prostoru. Tento experiment tvoří dva přístroje, a sice detektor a teleskop. LECP nám ukázal třeba to, jaký tvar mají magnetosféry kolem Saturnu a Uranu

Nakonec tu máme Plasma Wave Subsystem (PWS), který zkoumal plazmové vlny a nízkofrekvenční rádiové vlny v magnetosférách všech čtyř velkých planet našeho systému. Nyní stále provádí svá měření uvnitř i za heliopauzou, kde je již sluneční vítr zastaven. Díky PWS jsme si také mohli poslechnout "zvuk" mezihvězdného prostoru:

Řada jiných přístrojů ale na Voyagerech už selhala, a to včetně fotoaparátů, které nám poskytly tolik snímků. Třeba i tento, kde už je Země vidět jen jako "vybledlá modrá tečka".

Astronomové doufají, že ty přeživší budou fungovat ještě několik dalších let.

Zdroj: Astronomy