Indická raketa sestřelila satelit, trosky nyní představují riziko i pro ISS

Například ESA už dávno varovala, že je třeba opravdu už něco dělat ohledně vesmírného smetí, neboť dosavadním tempem by opravdu mohl časem hrozit Kesslerův syndrom, který by znamenal nekontrolovatelné rozmnožení odpadu na nízké orbitě zničením v podstatě všeho, co se na ní nachází, a tím by se nízká dráha stala nepoužitelnou. 

 

raketa Šaktí

 

Proto jsou aktuálně považovány testy schopností sestřelit satelit za velice nešťastné, neboť právě rozmetání satelitu explozí rakety je to nejhorší, co se může stát. Vytvořit se mohou tisíce malých či větších projektilů, z nichž i ten sebemenší může znamenat pro ostatní zařízení velké riziko. Však satelity na nízké dráze se pohybují rychlostí v řádu několika jednotek kilometrů za sekundu. Srážka s jiným tělesem tak může velice snadno proběhnout v řádově vyšší rychlosti, než jakou opouští kulka hlaveň té nejvýkonnější pušky. A satelity zrovna nebývají pancéřované. 

 

V poslední době provedla svůj test Čína, a to v roce 2007, kdy sundala z oblohy satelit letící ve výšce 860 km. Jeho trosky stále obíhají Zemi a představují riziko pro ostatní objekty. Indové svůj test pojmenovali Šakti, což je poněkud paradoxně termín označující ženskou tvořivou energii. Sdělovali, že byl navržen tak, aby minimalizoval takové riziko, ovšem šéf NASA Jim Bridenstine to i tak označil za "ohavnou, ohavnou věc". 

 

 

Cílem Šakti byl satelit vypuštěný teprve v lednu, a sice Microsat-R s hmotností 740 kg, takže i přes své označení to byl poměrně velký satelit. Sestřelen byl 27. března ve výšce 281 km, přičemž v tu dobu měl sestupnou trajektorii, aby alespoň většina trosek následně spadla do atmosféry a shořela v ní. Nyní se ale uvádí, že to tímto způsobem zrovna nedopadlo. 

 

NASA uvádí, že po Microsat-R zbylo alespoň 400 kusů smetí a z toho 60 je větších než 15 cm. Každý z nich ale může představovat riziko v případě, že se srazí s nějakým satelitem nebo dokonce s ISS a nyní dle amerického Combined Space Operations Center pro tuto stanici existuje o 44 % vyšší šance, že se tak stane. My samozřejmě neznáme podrobnosti, ale logicky by to mělo znamenat, že se výrazný příděl nového smetí dostal či pravidelně dostává až do úrovně letové dráhy stanice ve výšce cca 400 km. NASA a americké letectvo přitom monitoruje smetí v její dráze a samotná stanice má možnost mu uhnout v případě reálného nebezpečí. Mít ale přehled o každém sebemenším kousku je však nemožné.