Trocha historie
Intel přišel s Celerony v dubnu 1998. Tyto procesory byly určeny pro levné sestavy a pracovaly na frekvenci 266 a 300 MHz. Nebyly v podstatě ničím jiným než Pentiem II bez L2 cache a díky tomu se dal jejich výkon jen stěží nazvat dostačující. Jediné co u nich stálo za zmínku byla jejich extrémně snadná přetaktovatelnost. Intel jejich nedostatky poznal poměrně brzy a proto přišel v srpnu 1998 s Celeronem 300A postaveným na jádře zvaném Mendocino. Mendocino mělo již integrováno 128 kB L2 cache “on-die”, pracující na plné frekvenci procesoru a ne jen na 1/2 jako Pentium II. Díky tomu bylo téměř tak rychlé jako PII a navíc stále výborně přetaktovatelné. Vývoj však pokračoval dál. Plány Intelu vypadaly opravdu zajímavě. Nový Celeron měl být postaven na stejném jádře jako Pentium III (Coopermine) a sice 0.18 mikronovou technologií, měl mít stále svých 128 kB L2 cache a konečně podporovat jinou sběrnici než 66 MHz. Skoro vše se stalo skutečností, ale Intel bohužel zůstal u 66 MHz systémové sběrnice. Po takto taktované sběrnici je možné maximálně přenést 533 MB/s, což je rozhodně méně než dokáže Celeron 533 MHz zpracovat. Proto musí procesor čekat než jsou data buď poskytnuty nebo dodány do systémové paměti, což ho samozřejmě zpomaluje.
Celeron 2
Změny se dotkly také vzhledu Celeronů. Starší PPGA (Plastic Pin Grid Array) byly ukryty pod speciálním kovovým obalem, zatímco nyní (FC-PGA – Flip-Chip Pin Grid Array) jsou bez krytu a tím pádem sedí chladič přímo na jádře, což o dost zlepšilo chlazení. Problém s FC-PGA Celerony může nastat u starých základních desek, založených na čipsetu i440LX, EX, ZX a BX, poněvadž funkce některých pinů v Socketu 370 se od dob jejich vzniku poněkud změnila. Naopak výhodou Celeronů 2 je ten fakt, že obsahují násobič FSB a tím pádem vůbec nevadí, že vaše deska nepodporuje násobitel 8x a vyšší.
Technická data
Zde bych ještě rád poznamenal, že Celeron 2 má v podstatě také 256 kB L2 cache, ale půlka je elektronicky odpojena. To znamená, že vlastnosti této cache, jako je např. latence, jsou naprosto totožné s PIII.
Celeron 566 – testy
K testování výkonu jsme si vybrali Celeron 566 a desku s čipsetem VIA Apollo Pro 133A, který umožňuje asynchronní nastavení frekvence paměti a FSB a také jsme toho v testech využili.
První test přinesl velké zklamání. Jak můžete vidět, nový Celeron nevykazuje žádný extra výkon ve srovnání se starým Mendocinem. Na vině je samozřejmě 66 Mhz systémová sběrnice a její nízká propustnost dat.
Zatímco AGP 4x zvládne 1.06 GB/s, 66 MHz sběrnice jen 533 MB/s a je jasně vidět, že to prostě nestačí. Propustnost sběrnice je ten největší problém systémů založených na nových Celeronech. Jsem pouze zvědav, co Intel podnikne, až AMD přijde na tento “low-end” trh se svým novým Duronem.
Zdroj iXBT-Labs
Intel přišel s Celerony v dubnu 1998. Tyto procesory byly určeny pro levné sestavy a pracovaly na frekvenci 266 a 300 MHz. Nebyly v podstatě ničím jiným než Pentiem II bez L2 cache a díky tomu se dal jejich výkon jen stěží nazvat dostačující. Jediné co u nich stálo za zmínku byla jejich extrémně snadná přetaktovatelnost. Intel jejich nedostatky poznal poměrně brzy a proto přišel v srpnu 1998 s Celeronem 300A postaveným na jádře zvaném Mendocino. Mendocino mělo již integrováno 128 kB L2 cache “on-die”, pracující na plné frekvenci procesoru a ne jen na 1/2 jako Pentium II. Díky tomu bylo téměř tak rychlé jako PII a navíc stále výborně přetaktovatelné. Vývoj však pokračoval dál. Plány Intelu vypadaly opravdu zajímavě. Nový Celeron měl být postaven na stejném jádře jako Pentium III (Coopermine) a sice 0.18 mikronovou technologií, měl mít stále svých 128 kB L2 cache a konečně podporovat jinou sběrnici než 66 MHz. Skoro vše se stalo skutečností, ale Intel bohužel zůstal u 66 MHz systémové sběrnice. Po takto taktované sběrnici je možné maximálně přenést 533 MB/s, což je rozhodně méně než dokáže Celeron 533 MHz zpracovat. Proto musí procesor čekat než jsou data buď poskytnuty nebo dodány do systémové paměti, což ho samozřejmě zpomaluje.
Celeron 2
Změny se dotkly také vzhledu Celeronů. Starší PPGA (Plastic Pin Grid Array) byly ukryty pod speciálním kovovým obalem, zatímco nyní (FC-PGA – Flip-Chip Pin Grid Array) jsou bez krytu a tím pádem sedí chladič přímo na jádře, což o dost zlepšilo chlazení. Problém s FC-PGA Celerony může nastat u starých základních desek, založených na čipsetu i440LX, EX, ZX a BX, poněvadž funkce některých pinů v Socketu 370 se od dob jejich vzniku poněkud změnila. Naopak výhodou Celeronů 2 je ten fakt, že obsahují násobič FSB a tím pádem vůbec nevadí, že vaše deska nepodporuje násobitel 8x a vyšší.
Technická data
- Jádro Coopermine128 (0.18 mikronová technologie)
- 533/566/600 MHz (8/8.5/9x FSB)
- 32 kB L1 cache (16kB pro data a 16 kB pro instrukce)
- 128 kB L2 cache on-die
- advanced system buffering
- FC-PGA Socket 370
- 66 MHz systémová sběrnice
- 1.5 V (jádro)
- sada instrukcí SSE SIMD
Celeron 2 vs. Celeron 1
 | Celeron 1 | Celeron 2 |
Jádro | Mendocino | Coopermine |
L2 cache | 128kB | 128kB |
Přístup do cache | 64-bitový | 256-bitový |
SSE-SIMD | Ne | Ano |
Mikronová technologie | 0.25 | 0.18 |
| PPGA | FC-PGA |
Vyzářené teplo | 28.3W | 17.1W |
Systémová sběrnice | 66Mhz | 66Mhz |
Celeron 2 vs. Pentium III
| Celeron 2 | Pentium III |
Jádro | Coopermine | Coopermine |
L2 cache | 128kB | 256kB |
Sériové číslo | Ne | Ano |
Napětí na jádru | 1.5 V | 1.6-1.65V |
SSE-SIMD | Ano | Ano |
Mikronová technologie | 0.18 | 0.18 |
Systémová sběrnice | 66Mhz | 100 a 133Mhz |
Přístup do cache | 256-bitový | 256-bitový |
Zde bych ještě rád poznamenal, že Celeron 2 má v podstatě také 256 kB L2 cache, ale půlka je elektronicky odpojena. To znamená, že vlastnosti této cache, jako je např. latence, jsou naprosto totožné s PIII.
Celeron 566 – testy
K testování výkonu jsme si vybrali Celeron 566 a desku s čipsetem VIA Apollo Pro 133A, který umožňuje asynchronní nastavení frekvence paměti a FSB a také jsme toho v testech využili.
První test přinesl velké zklamání. Jak můžete vidět, nový Celeron nevykazuje žádný extra výkon ve srovnání se starým Mendocinem. Na vině je samozřejmě 66 Mhz systémová sběrnice a její nízká propustnost dat.
Zatímco AGP 4x zvládne 1.06 GB/s, 66 MHz sběrnice jen 533 MB/s a je jasně vidět, že to prostě nestačí. Propustnost sběrnice je ten největší problém systémů založených na nových Celeronech. Jsem pouze zvědav, co Intel podnikne, až AMD přijde na tento “low-end” trh se svým novým Duronem.
Zdroj iXBT-Labs
