Io ukázal obrovské vlny lávy v pohybu
12.5.2017, Jan Vítek, aktualita
Projevy geologické aktivity na tělesech naší soustavy jsou vždy zajímavé, a to zvláště takové, které předvádí jupiterův měsíc Io. Nalezeny byly na něm totiž obrovské vlny lávy v pohybu přes jedno z jezer roztaveného materiálu.
Už dlouho víme, že Io není zrovna vhodné místo k návštěvě, neboť jsou na tomto měsíci aktivní vulkány i pláně s oxidem siřičitým. I díky sondě Juno však můžeme Jupiter i jeho měsíce lépe prozkoumat, a to včetně toho, co se nachází na povrchu měsíce Io, i když aktuální objev jde spíše na vrub arizonské Large Binocular Telescope Observatory (LBTO).
Io je čtvrtý největší měsíc Jupiteru a má mezi všemi ostatními největší hustotu, a to díky jádru ze sulfidu železa. Především je ale v porovnání s ostatními nejblíže u Jupiteru, takže je také nevíce namáhán jeho gravitací. Kůra měsíce se tak neustále ohýbá a namáhá, což tvoří teplo a v důsledku i zvýšenou vulkanickou aktivitu. Právě díky ní na povrchu měsíce nenalezneme téměř žádné krátery po srážkách s jinými tělesy, což ukazuje, jak rychle se povrch obnovuje.
Loki Patera na obrázku vpravo téměř uzavírá kruh
Na Io je také řada jezer, která pochopitelně nejsou tvořena vodou, ale lávou. Jedno takové se jmenuje Loki Patera a rozlohou je větší než jezero Ontario (19 tisíc km2) a astronomové si u něj stačili všimnout, že se každých 400 až 600 dní toto jezero z nějakého důvodu jeví jasnější. Nyní už je zřejmé, proč tomu tak je.
Výzkumníci se zaměřili na Loki Patera v březnu 2015, kdy Europa přešla přes jeho tvář a z velké části jej zakryla. Důležité přitom je, že Europa má na rozdíl od Io zmrzlý povrch, a tak v infračerveném spektru téměř nezáří, díky čemuž nerušila pozorování Io. Naměřené variace v teplotách zastíněného a opět viditelného Io pak umožnily dobře zmapovat teploty na povrchu, aby mohly být hledány důkazy o erupcích lávy u jezera, ale nalezeny byly nakonec oscilující vlny, které mají neustále brázdit jeho povrch.
Io je čtvrtý největší měsíc Jupiteru a má mezi všemi ostatními největší hustotu, a to díky jádru ze sulfidu železa. Především je ale v porovnání s ostatními nejblíže u Jupiteru, takže je také nevíce namáhán jeho gravitací. Kůra měsíce se tak neustále ohýbá a namáhá, což tvoří teplo a v důsledku i zvýšenou vulkanickou aktivitu. Právě díky ní na povrchu měsíce nenalezneme téměř žádné krátery po srážkách s jinými tělesy, což ukazuje, jak rychle se povrch obnovuje.
Loki Patera na obrázku vpravo téměř uzavírá kruh
Na Io je také řada jezer, která pochopitelně nejsou tvořena vodou, ale lávou. Jedno takové se jmenuje Loki Patera a rozlohou je větší než jezero Ontario (19 tisíc km2) a astronomové si u něj stačili všimnout, že se každých 400 až 600 dní toto jezero z nějakého důvodu jeví jasnější. Nyní už je zřejmé, proč tomu tak je.
Výzkumníci se zaměřili na Loki Patera v březnu 2015, kdy Europa přešla přes jeho tvář a z velké části jej zakryla. Důležité přitom je, že Europa má na rozdíl od Io zmrzlý povrch, a tak v infračerveném spektru téměř nezáří, díky čemuž nerušila pozorování Io. Naměřené variace v teplotách zastíněného a opět viditelného Io pak umožnily dobře zmapovat teploty na povrchu, aby mohly být hledány důkazy o erupcích lávy u jezera, ale nalezeny byly nakonec oscilující vlny, které mají neustále brázdit jeho povrch.
Pozorování ukázalo, že na Io a jeho Loki Patera právě putovala vlna lávy pohlcující dříve vyvřelý materiál, a to rychlostí přibližně kilometr za den. Láva v tomto jezeru je tak neustále obnovována. Stará a chladnější klesá do hlubin, což tvoří vlny čerstvé a teplejší. Další zatmění Io měsícem Europa nastane v roce 2021, takže v té době jej budou astronomové znovu, aby si svá zjištění potvrdili.
Zdroj: Extremetech
