Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Jak by znělo Slunce, kdybychom je mohli slyšet?

5.2.2020, Jan Vítek, aktualita
Jak by znělo Slunce, kdybychom je mohli slyšet?
Zvukové vlny nemá v prostředí vakua co nést, ovšem představme si, že by to možné bylo a mezi Zemí a Sluncem bylo médium, které by neslo zvuk stejně jako vzduch kolem nás. Jak bychom se probouzeli do nového dne?
I laikovi musí být jasné, že obrovská a neklidná koule rozžhaveného plazmatu by nemohla být tichá, ovšem na druhou stranu ji od nás dělí 150 milionů kilometrů, které by zvuk musel překonat, takže by nemohl být tak silný jako u zdroje. Byl by ale vůbec pro člověka slyšitelný? Když zapomeneme na fyzikální překážky, pak dle provedených výpočtů ano a to extrémně, takže si můžeme představit Slunce jako zdroj bílého šumu s intenzitou srovnatelnou s rockovým koncertem, a to každý den pravidelně od východu do západu. Ale ani poté by to nebyla velká úleva.  
 
 
Heliofyzik Craig DeForest (Department of Space Studies, Southwest Research Institute) připomíná, že Slunce jako neklidná koule přehřátého plazmatu má povrch tvořen z neustále stoupajících a poté opět klesajících buněk či bublin, jaké nám ostatně nedávno zachytil nový Inouye Solar Telescope
 
DeForest vypočítal, že každý čtverečný metr by tvořil 100 až 300 W energie ve formě zvukových vln, takže si můžeme Slunce představit jako obrovskou kouli pokrytou výkonnými a neustále kvílícími sirénami. I ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů by tak její zvuk byl ohlušující a dosahovat by mohl kolem 100 dB. To lze srovnávat s hlukem vytáčené motorky nebo blízkým poslechem pneumatické sbíječky. Slunce by přitom bylo slyšet i v noci díky způsobu šíření zvukových vln. Měl by být znatelně tlumený a analogii zde můžeme hledat třeba ve zvuku blízkého vodopádu. 
 
Ovšem vakuum není pro zvuk Slunce jedinou překážkou na cestě k Zemi. Jde i o samotnou vzdálenost, v níž nejde pouze o to, že společně s ní hluk slábne. Zvukové vlny mají při překonávání dlouhých vzdáleností tendenci se rozpadat a ve skutečnosti by se neměly dostat ani mimo sluneční korónu. Ještě v jejím prostředí by se roztříštily a jejich energie se změnila v tepelnou. 
 
Jenomže i kdyby bylo Slunce slyšet a na Zemi se vyvinul život, těžko si lze představit, že by využíval sluch jako další z vjemů, alespoň ne stejným způsobem, jako jej využíváme my a zvířata kolem nás. 
 
Zdroj: Astronomy