CD-ROM (Compact disc- read only memory). Byl jsem nadšený, když jsem si v roce 1995 koupil první CD mechaniku. Můj pevný disk měl v té době 850 MB (a to jsem si taky dost myslel), takže jsem si říkal, že 650 MB koláčky jsou pro mne opravdová pecka. Dnes je tahle mechanika téměř nutností a kapacita také neohromí.
Takže nakoukneme pod pokličku, abychom získali alespoň obecnou představu jak to pracuje.
Na první pohled je CD nosič podobný plotně pevného disku. Plastový kotouček průměru 120mm, šíře 1,2mm se středovým otvorem o průměru 15mm. S kovovou lesklou vrstvou. CD ovšem nemá spoustu soustředných stop jako disk, nýbrž jednu jedinou stopu spirálovou, jako tomu bylo u staré vinylové gramofonové desky. A také data se nezaznamenávají od obvodu, ale směrem od středu. Samotná data potom vypadají jako jamky a k jejich snímání se využívá různé odrazivosti laserového paprsku ve stopě. Plytší prostor se označuje jako land a v jeho místě dochází k většímu odrazu snímacího paprsku. Hlubší jamky jsou potom nazývány pity a paprsek pohlcují. Nositelem informací je přitom právě ta kovová vrstva (když ji podřete, uvidíte skrz CD, ale už si nepočtete). CD taky nemá sektory, ale bloky. Ty mohou pojmout 2352 bajtů, přičemž u datového CD se z toho ještě 304 bajtů používá pro identifikátor, synchronizaci a kontrolu chyb, takže pro data zbude 2048 bajtů.
Tak a co je to těch 4X, 12X, 24X, 32X, 40X a dál? Rychlost, to víme ale jaká? Audio CD čte 75 bloků za sekundu. A to bylo vzato jako základ, tedy 1X. Pro datové CD to znamená 75X2048=153600 bajtů. Podělíme-li to 1024 dostaneme 150 KB/s. Takže třeba 4X je 600 KB/s. To ovšem bez výhrady platí jen pro metodu čtení CLV (Constan linear velocity), což znamená že disk mění svou rychlost otáčení tak aby během čtení byla rychlost přenosu dat konstantní (čím je paprsek blíže středu, tím vyšší rychlost otáčení). Dnešní jednotky však většinou používají metodu CAV (Constant angular velocity), tedy konstantní otáčky disku pro čtení dat ,jako je tomu u disků, nebo kombinaci CLV a CAV. Takové jednotky bývají označovány jako MAX a maximální rychlosti dosáhnou jen na obvodu. Navíc se při špatně čitelném médiu dnešní jednotky pokoušejí přejít na nižší otáčky.
DVD (Digital versatile disc, nebo též Digital video disc) se velmi pomalu usazuje v našich počítačích. DVD nosič jako by z oka vypadl CD. Rozměry i vzhled jsou shodné. Kapacita je ovšem daleko vyšší. Může to být:
Jak to, že se tam vleze tolik, když velikost disku, i princip záznamu jsou stejné?
Zatímco u CD je vzdálenost mezi sousedními drážkami 1,6mikronu, tak u DVD je to 0,74mikronu. A zatímco u CD byla minimální délka pitu 0,83mikronu, tak DVD je to 0,4mikronu. Další prostor vzniká možností použít až čtyřvrstvý záznam, kde optika snímá záznam ze zaostřené vrstvy(vrstvy vnořené nedosahují takové hustoty dat jako vrchní). Aby mohl dosáhnout takové přesnosti liší se DVD od CD také vlnovou délkou laseru, kde namísto 780nanometrů používá 640nanonetrů.
U DVD byla jako počáteční rychlost, tedy 1X stanovena hodnota 1,3MB/s. Dnes už není nic zvláštního DVD 10X. Problém DVD je ovšem ve standardizaci jednotného formátu pro zapisovací mechaniky. Člověku se jen s těžkým srdcem investuje do řešení, u něhož není jisté nebude-li převálcováno jiným konkurentem. Jinak je to určitě perspektivní pro lidi, kteří nevědí, kam se svými elektronicky sestříhanými záběry z videa.
No a to myslím jako obecný úvod stačí. Kdo si chce prohlédnout, jak laserový paprsek olizuje stopu CD může se mrknout například sem.
Takže nakoukneme pod pokličku, abychom získali alespoň obecnou představu jak to pracuje.
Na první pohled je CD nosič podobný plotně pevného disku. Plastový kotouček průměru 120mm, šíře 1,2mm se středovým otvorem o průměru 15mm. S kovovou lesklou vrstvou. CD ovšem nemá spoustu soustředných stop jako disk, nýbrž jednu jedinou stopu spirálovou, jako tomu bylo u staré vinylové gramofonové desky. A také data se nezaznamenávají od obvodu, ale směrem od středu. Samotná data potom vypadají jako jamky a k jejich snímání se využívá různé odrazivosti laserového paprsku ve stopě. Plytší prostor se označuje jako land a v jeho místě dochází k většímu odrazu snímacího paprsku. Hlubší jamky jsou potom nazývány pity a paprsek pohlcují. Nositelem informací je přitom právě ta kovová vrstva (když ji podřete, uvidíte skrz CD, ale už si nepočtete). CD taky nemá sektory, ale bloky. Ty mohou pojmout 2352 bajtů, přičemž u datového CD se z toho ještě 304 bajtů používá pro identifikátor, synchronizaci a kontrolu chyb, takže pro data zbude 2048 bajtů.
Tak a co je to těch 4X, 12X, 24X, 32X, 40X a dál? Rychlost, to víme ale jaká? Audio CD čte 75 bloků za sekundu. A to bylo vzato jako základ, tedy 1X. Pro datové CD to znamená 75X2048=153600 bajtů. Podělíme-li to 1024 dostaneme 150 KB/s. Takže třeba 4X je 600 KB/s. To ovšem bez výhrady platí jen pro metodu čtení CLV (Constan linear velocity), což znamená že disk mění svou rychlost otáčení tak aby během čtení byla rychlost přenosu dat konstantní (čím je paprsek blíže středu, tím vyšší rychlost otáčení). Dnešní jednotky však většinou používají metodu CAV (Constant angular velocity), tedy konstantní otáčky disku pro čtení dat ,jako je tomu u disků, nebo kombinaci CLV a CAV. Takové jednotky bývají označovány jako MAX a maximální rychlosti dosáhnou jen na obvodu. Navíc se při špatně čitelném médiu dnešní jednotky pokoušejí přejít na nižší otáčky.
DVD (Digital versatile disc, nebo též Digital video disc) se velmi pomalu usazuje v našich počítačích. DVD nosič jako by z oka vypadl CD. Rozměry i vzhled jsou shodné. Kapacita je ovšem daleko vyšší. Může to být:
- 4,7 GB-jednostranný jednovrstvý nosič
- 8,5 GB-jednostranný dvouvrstvý nosič
- 9,4 GB-dvoustranný jednovrstvý nosič
- 17 GB-dvoustranný dvouvrstvý nosič
Jak to, že se tam vleze tolik, když velikost disku, i princip záznamu jsou stejné?
Zatímco u CD je vzdálenost mezi sousedními drážkami 1,6mikronu, tak u DVD je to 0,74mikronu. A zatímco u CD byla minimální délka pitu 0,83mikronu, tak DVD je to 0,4mikronu. Další prostor vzniká možností použít až čtyřvrstvý záznam, kde optika snímá záznam ze zaostřené vrstvy(vrstvy vnořené nedosahují takové hustoty dat jako vrchní). Aby mohl dosáhnout takové přesnosti liší se DVD od CD také vlnovou délkou laseru, kde namísto 780nanometrů používá 640nanonetrů.
U DVD byla jako počáteční rychlost, tedy 1X stanovena hodnota 1,3MB/s. Dnes už není nic zvláštního DVD 10X. Problém DVD je ovšem ve standardizaci jednotného formátu pro zapisovací mechaniky. Člověku se jen s těžkým srdcem investuje do řešení, u něhož není jisté nebude-li převálcováno jiným konkurentem. Jinak je to určitě perspektivní pro lidi, kteří nevědí, kam se svými elektronicky sestříhanými záběry z videa.
No a to myslím jako obecný úvod stačí. Kdo si chce prohlédnout, jak laserový paprsek olizuje stopu CD může se mrknout například sem.
