Jaký hardware používáme v redakci

Jak jistě víte, přednedávnem jsme v redakci zkoušeli - tu super novou věc “Pentium 4” (Mimochodem víte proč Intel upustil od římských číslic ve značení svých CPU?)

Při této příležitosti bylo nutné upravit naše testovací pracoviště, které již této nové technologii nevyhovovalo. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než vzíti do našich jemných ručiček zhýčkaných mikrónovou technologií chlapský “vercajk”. Bylo nutné udělat hlavně nové šasi pro nové uchycení CPU a většího zdroje. Naše strojírenské práce jsme začali s vrtačkou. Když jsme vše řádně označili a utáhli ve sklíčidle úplně nový vrták o průměru 5 mm, začali jsme tvořit díry do plechu o tloušťce asi 1 mm. První otvor nám trval podezřele dlouho, ale nakonec se podařil. Druhý už nebyl tak jednoduchý. Žádné špony, díru jsme téměř protláčeli. Po úmorné dřině jsme si odpočinuli, prohlédli vrták (zdál se nám tupější, ale přece jen před chvíli byl úplně nový a ještě mastný?) a pokračovali v druhé díře. Snad již za 40 s se ozvala rána – “Ták, vrták to nevydržel! Tlačili jsme asi skutečně moc!”. Ovšem když se vrtačka zastavila, byli jsme v údivu, vrták byl OHNUTÝ. První reakce byly – zahřál se do růžova jako v peci a po té se ohl jak mohl? Omyl, určitě “nesvítil” a dokonce se jej dalo téměř dotknout. Vrták je přece z kvalitní oceli a musí být vytvrzen - tedy praskne :-( ?


A co teď, je už kaput. Že bychom ho narovnali? :-) Asi to nemá cenu je úplně tupý, spíše kulatý. Vyhrabali jsme proto v šuplíku nějaký starý rezavý, zdaleka ne tak ostrý a pokračovali jsme ve vrtání. Zázrak. Vše jde jak po másle, jedna dírka za druhou. A bez namáčení :-o (tedy bez šíleného protlačování).

Konstatování: Tyto vrtáky jsme koupili jako sadu (asi 18 ks + hmoždinky + asi 10 ks nástavců do šroubováku) v jednou nejmenovaném supermarketu – samozřejmě za super cenu asi 100 Kč. Na zadní straně krabičky bylo hrdě vyznačeno “MADE IN východ”. Již je nám vše jasné vrtali jsme kvalitní asijskou ocelí.

Ponaučení: Vyplatí se koupit pořádný český vrták za 30 Kč/ks. A tu se dostáváme k tomu, co to má vlastně společného s počítači. Snad jen to, že je škoda, že české ručičky nevyrábějí také ty malé počítačové věcičky. Ale to je zase o tom, že v Asii se pracuje i za hrst ryže.

Z mého ranného mladí, kdy jsem ještě rád kutil si nepamatuji, že by se mi vrták někdy ohnul. Vždy jsem jej poctivě zlomil. Ale to bylo za totality – kdy jsme měli ještě poctivou ocel. Když jsem náš výrobek ukázal kamarádovi, který pracuje u soustruhu v zámečnické dílně již 30 let, konstatoval, že tohle ještě neviděl.

Závěrem lze říci jediné: být v pohádce “Obušku z pytle ven” – konstatujeme