Japonsko úspěšně vyzkoušelo hlubinnou vodní elektrárnu Kairyu

Využití energie mořských proudů je další možnost, jak využívat energii, která je k dispozici všude kolem nás a dá se označit za obnovitelnou, neboť se na ní podílí především Slunce. Nyní jde o silné mořské proudy, o nichž sice vědci tvrdí, že povážlivě zpomalují, ale za to rozhodně nemohou zařízení jako Kairyu, jejichž vývoj teprve začíná přinášet první ovoce. 

 

 

IHI Corp tak vytvořila zařízení, které se skládá z platformy tvořené i dvěma komorami, jež mají za úkol zajistit stabilitu a správnou orientaci. Na opačné straně dvou spodních tubusů jsou pak turbíny s velkými stavitelnými lopatkami o průměru 11 metrů. Jde v podstatě o vrtule, čili princip je zřejmý a stejný jako v případě větrných elektráren. Pro lepší stabilitu jsou tyto vrtule protiběžné. 

 

 

Ve spodních tubusech máme ještě potřebné generátory s elektronikou a různými měřicími přístroji a horní tubus poslouží především k tomu, aby dopravil celou elektrárnu do požadované hloubky ve stylu ponorky. Celé zařízení má půdorys cca 20 x 20 metrů a ukotveno je pomocí lana k oceánskému dnu, přičemž to samé lano poslouží i pro upevnění kabelu, skrz nějž bude proudit vyrobená elektřina. 

 

 

Elektrárna Kairyu byla tedy již dříve spuštěna do vod poblíž jihozápadního japonského pobřeží a testována po dobu více než tří let. Japonsko tam plánuje využít jeden z nejsilnějších oceánských proudů, jaké známe. Jde o proud Kuroshio, který má roztáčet turbíny budoucích elektráren a dle japonské NEDO (New Energy and Industrial Technology Development Organization) je schopen poskytnout zemi až 205 GW energie, čímž by pokryl její nároky ze 40 až 70 procent. K tomu mají ale zařízení kalibru Kairyu pochopitelně velice daleko, neboť my se tu koukáme jen na testovací verzi, která má za úkol zjistit, zda je celý koncept vůbec využitelný a schůdný. Samotná Kairyu má výkon pouze cca 100 kW, k čemuž ale stačí voda proudící kolem rychlostí třech uzlů. 

 

Jeden z očividných problémů je ten, že si nemůžeme vybírat místo, kde takové elektrárny nasadíme a pak jde i o náročnost výroby zařízení, které musí vydržet silný tlak vody (Kairyu je určena pro hloubku cca 50 metrů) a také musí být umožněna jeho údržba. 

 

Později by mohla následovat zařízení, která už budou mít listy turbín s průměrem cca 20 metrů a ta slibují už mnohem zajímavější výkon kolem 2 MW.