Japonští vědci zlepšili životnost solárních perovskitových panelů, ale nestačí to

Poslední dobou se hodně mluví o perovskitových solárních panelech, které mají potenciál stát se alternativní technologií k těm stávajícím (křemíkovým). Použít se dají samy o sobě a díky svým vlastnostem (průhlednost, lepší ohebnost) i tam, kde to s křemíkovými moc dobře nešlo, slibně vypadají být také hybridní panely, které vzniknou jejich kombinací. Aby však došlo ke komerčnímu nasazení této velmi mladé technologie (existuje jen pár let), je potřeba vyřešit všechny potřebné problémy. Musí být levné, efektivní a mít dobrou životnost. I když se vědci soustředí na všechny tři oblasti, prozatím to byla především efektivita, případně cena. Životnost je ale nadále velkým a naprosto zásadním problémem.

 

 

Vědci z Okinawa Institute of Science and Technology Graduate University (OIST) se proto zaměřili právě na tento problém, který brání většímu praktickému nasazení. Důležité je, aby perovskitová vrstva správně pracovala a chemicky nebo jinak nechtěným způsobem nereagovala se svým okolím. Výsledkem nového výzkumu je tak mnohovrstvý perovskitový solární panel, kde je aktivní perovskitová vrstva zhruba uprostřed. Nad ní a pod ní jsou dvě transportní vrstvy, které se starají o přesun elektronů, resp. tzv. elektronových děr, tedy vedení proudu. Rozhraní mezi těmito vrstvami bylo vylepšeno chemikálií EDTAK, která zabraňuje oxidu cínatému v elektronové transportní vrstvě v nechtěných reakcích s perovskitovou vrstvou, což zlepšuje stabilitu. Draslík v chemikálii EDTAK současně "léčí" defekty vzniklé v perovskitové vrstvě a také pomáhá elektronové vrstvě ve "sběru" elektronů.